Biografický slovník
EISNER rodina sklářských podnikatelů
| EISNER rodina sklářských podnikatelů | |
 | |
| Narození | 12. 4. 1722 |
|---|---|
| Místo narození | Statenbrunn u Pacova |
| Úmrtí | 16.7.1795 |
| Místo úmrtí | Lhota |
| Povolání |
35- Odborník sklářství nebo keramiky |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137734 |
EISNER (též EIßNER, EISSNER, EYSSNER), rodina sklářských podnikatelů
Původně snad patricijská rodina E. pocházela z Reutlingenu (Bádensko – Würtembersko), do šlechtického stavu byla povýšena 1688, říšského rytířského stavu s predikátem von Eisenstein 1691; do dolnorakouského rytířského stavu byl rod přijat 1712. Do Čech přišel asi 1670 z Gföhlu v Dolním Rakousku, a to nejspíše z tamní zaniklé staré sklářské hutě. 1682 zdědil jeden z jeho členů Johann Jakob díky manželce sklárnu v Javorné u Železné Rudy. Odtud se členové rodiny rychle rozšířili po Šumavě a ve středních Čechách, kde založili řadu skláren. K nejvýznamnějším osobnostem českého sklářského průmyslu z této rodiny patřil ve druhé polovině 18. století Johann Ignatz E. (* 12. 4. 1722 Statenbrunn u Pacova, † 16. 7. 1795 Lhota). Oženil se 1741 v Těchobuzi s dcerou majitele statků a skláře Alžbětou, roz. Adlerovou. 1753–59 provozoval sklářskou huť v Herálci na Vysočině, od 60., příp. 70. let několik hutí na panství Lipnice nad Sázavou. Jeho majetek se odhadoval na 80 000 zlatých. Stal se měšťanem Nového Města pražského a zakoupil si v Jindřišské ulici rozlehlý dům. Připisovalo se mu úsilí nejen o hledání nových obchodních cest, ale i o sociální a zdravotní zabezpečení zaměstnanců. Úspěšně provozoval sklárny i za hluboké krize po nástupu Marie Terezie na trůn v době válek o dědictví rakouské. V Čechách byl 1773 za zásluhy o průmyslový rozvoj nobilitován s predikátem von Eisenstein und Lhotta a stal se držitelem deskových statků Stattenbrunn a Lhota na Čáslavsku. Po jeho smrti se jeho majetek rozpadl a z početných potomků ve sklářském podnikání pokračoval syn Josef E. (1763–1811), který provozoval krátce hutě v Krasoňovicích a poté ve Slavětíně, obě s velkými potížemi, mj. i kvůli hluboké krizi odbytu. I jeho četní potomci čelili pravidelně se opakujícím krizím a kromě výše jmenovaných provozovali ještě huť chraňbožskou na Kutnohorsku. Během 19. století se jméno E. objevilo téměř ve všech posázavských, ale i šumavských sklárnách.
L: J. Adler, Nobilitovaní skláři E., in: Listy Genealogické a heraldické společnosti 15, 1971, č. 1, s. 25–27; P. Mašek, Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 76; týž, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 209–210 (s další literaturou); M. Mádl, Johann Ignaz E. z E.: sklář šlechticem a jeho sklenička, in: T. Petrasová – H. Lorenzová (ed.), Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století, 2007, s. 257–269 (s další literaturou).
P: SOA Praha, sbírka matrik, matrika narozených řkt. f. ú. Pravonín, 1709–1737, fol. 40.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Miloš Hořejš, Marie Makariusová
