Biografický slovník
EISNER z Eisensteinu Václav Ignác 1.9.1793-9.9.1881: Porovnání verzí
(EISSNER_von_Eisenste_Wenzel_1.9.1793-9.9.1881) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = | + | | jméno = Václav Ignác EISNER z Eisensteinu |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.9.1793 | | datum narození = 1.9.1793 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Čestín u Kutné Hory |
| datum úmrtí = 9.9.1881 | | datum úmrtí = 9.9.1881 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Prčice u Benešova |
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 564 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''EISNER z Eisensteinu, Václav Ignác''' ''(též EISSNER), * 1. 9. 1793 Čestín u Kutné Hory, † 9. 9. 1881 Prčice u Benešova, právník, pedagog, politik'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rozvětvené rodiny původně sklářských podnikatelů | ||
| + | a velkostatkářů. Syn Josefa E. (1763–1811), bratr Jana Nepomuka | ||
| + | Aloise E. (1790–1856). E. studoval práva na pražské | ||
| + | univerzitě, 1817 byl promován doktorem. Působil postupně | ||
| + | jako zemský advokát, právní zástupce pražského arcibiskupství | ||
| + | a obchodní komory, dlouholetý prezident advokátní komory | ||
| + | pro České království. Přednášel na univerzitě jako profesor | ||
| + | všeobecného a konkursního řádu, obchodního a směnečného | ||
| + | práva, 1838 se stal děkanem doktorského kolegia právníků. | ||
| + | Od 1845 byl podobně jako bratr členem VHS a členem ředitelství | ||
| + | akciového spolku řetězového mostu Františka Josefa | ||
| + | v Praze. 1861–67 a 1870–71 zasedal jako poslanec za velkostatkářský klub ve sněmovně. Vlastnil velkostatky Prčice, | ||
| + | Uhřice, Zahrádky, Polní Voděrady a Březinu. Měl tři syny, | ||
| + | Bedřicha (1819–1901), Augusta (1821–1875) a Karla Ludvíka | ||
| + | (1827–1872). August byl zvolen 1861–67 a 1870–71 zemským | ||
| + | poslancem, od 1871 také členem VHS. Na poslaneckou | ||
| + | tradici navázal synovec Emmerich (1859–1917), který po studiu | ||
| + | gymnázia v Kalksburgu u Vídně absolvoval vyšší hospodářský | ||
| + | ústav v Libverdě (Děčín) a věnoval se zemědělství na | ||
| + | svých statcích v Čechách i Německu. Od 1883 spravoval zděděný | ||
| + | velkostatek Polní Voděrady. Poslanecký mandát zastával | ||
| + | 1895–1901; byl členem okresního zastupitelstva v Kouřimi. | ||
| + | Jeho syn Karl Borromäus (* 1902), který, ač německé národnosti, | ||
| + | vystupoval v době nacistické okupace jako antifašista, | ||
| + | opustil po válce jako poslední člen rodu české země. Rodinná | ||
| + | hrobka je na pražských Olšanech. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' DUK 3, rejstřík; Lišková, s. 59;M. Navrátil, Almanach sněmu království | ||
| + | Českého (1895–1901), 1896, s. 30n.; P. Mašek, Modrá krev: minulost | ||
| + | a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 76; týž, | ||
| + | Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti | ||
| + | 1, 2008, s. 209;M. Mádl, Johann Ignaz E. z E.: sklář šlechticem a jeho | ||
| + | sklenička, in: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století, 2007, | ||
| + | T. Petrasová – H. Lorenzová (ed.), s. 257–269. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' NA Praha, Sbírka Dobřenský, inv. č. 217; Archiv hl. m. Prahy, Magistrát, | ||
| + | PSK 1830–1; SOA Praha, Velkostatek Filipov; Velkostatek Polní Voděrady. | ||
| + | |||
| + | Miloš Hořejš | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1793]] | [[Kategorie:1793]] | ||
| + | [[Kategorie:Čestín]] | ||
[[Kategorie:1881]] | [[Kategorie:1881]] | ||
| + | [[Kategorie:Prčice]] | ||
Aktuální verze z 31. 10. 2019, 14:18
| Václav Ignác EISNER z Eisensteinu | |
 | |
| Narození | 1.9.1793 |
|---|---|
| Místo narození | Čestín u Kutné Hory |
| Úmrtí | 9.9.1881 |
| Místo úmrtí | Prčice u Benešova |
| Povolání | 44- Právník |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 564 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76245 |
EISNER z Eisensteinu, Václav Ignác (též EISSNER), * 1. 9. 1793 Čestín u Kutné Hory, † 9. 9. 1881 Prčice u Benešova, právník, pedagog, politik
Pocházel z rozvětvené rodiny původně sklářských podnikatelů a velkostatkářů. Syn Josefa E. (1763–1811), bratr Jana Nepomuka Aloise E. (1790–1856). E. studoval práva na pražské univerzitě, 1817 byl promován doktorem. Působil postupně jako zemský advokát, právní zástupce pražského arcibiskupství a obchodní komory, dlouholetý prezident advokátní komory pro České království. Přednášel na univerzitě jako profesor všeobecného a konkursního řádu, obchodního a směnečného práva, 1838 se stal děkanem doktorského kolegia právníků. Od 1845 byl podobně jako bratr členem VHS a členem ředitelství akciového spolku řetězového mostu Františka Josefa v Praze. 1861–67 a 1870–71 zasedal jako poslanec za velkostatkářský klub ve sněmovně. Vlastnil velkostatky Prčice, Uhřice, Zahrádky, Polní Voděrady a Březinu. Měl tři syny, Bedřicha (1819–1901), Augusta (1821–1875) a Karla Ludvíka (1827–1872). August byl zvolen 1861–67 a 1870–71 zemským poslancem, od 1871 také členem VHS. Na poslaneckou tradici navázal synovec Emmerich (1859–1917), který po studiu gymnázia v Kalksburgu u Vídně absolvoval vyšší hospodářský ústav v Libverdě (Děčín) a věnoval se zemědělství na svých statcích v Čechách i Německu. Od 1883 spravoval zděděný velkostatek Polní Voděrady. Poslanecký mandát zastával 1895–1901; byl členem okresního zastupitelstva v Kouřimi. Jeho syn Karl Borromäus (* 1902), který, ač německé národnosti, vystupoval v době nacistické okupace jako antifašista, opustil po válce jako poslední člen rodu české země. Rodinná hrobka je na pražských Olšanech.
L: DUK 3, rejstřík; Lišková, s. 59;M. Navrátil, Almanach sněmu království Českého (1895–1901), 1896, s. 30n.; P. Mašek, Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 76; týž, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 209;M. Mádl, Johann Ignaz E. z E.: sklář šlechticem a jeho sklenička, in: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století, 2007, T. Petrasová – H. Lorenzová (ed.), s. 257–269.
P: NA Praha, Sbírka Dobřenský, inv. č. 217; Archiv hl. m. Prahy, Magistrát, PSK 1830–1; SOA Praha, Velkostatek Filipov; Velkostatek Polní Voděrady.
Miloš Hořejš
