EITINGER Leo 12.12.1912-15.10.1996: Porovnání verzí

Aktuální verze z 26. 2. 2020, 15:40

Leo EITINGER
Narození	12.12.1912
Místo narození	Lomnice u Tišnova
Úmrtí	15.10.1996
Místo úmrtí	Oslo (Norsko)
Povolání	15- Lékaři
Citace	Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 566
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=134783

EITINGER, Leo, * 12. 12. 1912 Lomnice u Tišnova, † 15. 10. 1996 Oslo (Norsko), lékař-psychiatr, viktimolog

Nejmladší ze šesti dětí Salomona E. a Heleny, roz. Kurzové. Maturoval 1931 na reálném gymnáziu v Brně, 1931/32 studoval bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě a 1932–37 medicínu na Lékařské fakultě MU v Brně. Za studií vstoupil mezi socialistické sionisty. 1937 byl povolán k armádnímu letectvu CSR. V listopadu 1939 odjel s tzv. Nansenovým pasem od organizace Odda Nansena pro pomoc uprchlíkům a lidem bez státní příslušnosti do Norska, kde vyjednal přijetí stovky židovských dětí z ČSR v Židovském sirotčinci v Oslo. Na jaře 1940, několik dní před dubnovým vpádem wehrmachtu do Norska, získal místo lékaře v psychiatrické léčebně v Bodø, v prosinci mu okupační správa lékařskou licenci odňala. Jako pomocný dělník na pile se od 1941 skrýval ve vsi Nesjestranda na břehu Romsdalsfjordu, 1942 byl zatčen, prošel norskými věznicemi (Molde, Ålesund, Trondheim) a koncentračními tábory (Falstad, Bredtvedt) a 1943 transportován do Osvětimi, kde pracoval v táborovém špitále. Osvobození se dožil v Buchenwaldu. Jeho otec a sestra zahynuli. 1946 se oženil s přítelkyní z mládí Lisl Kohnovou, uprchlou do Švédska. 1946–48 pracoval v Bodø, poté krátce v léčebnách v Hamaru a Oslo a posléze na Univerzitní psychiatrické klinice v Oslo 1950–52 jako asistent, od 1954 docent a od 1966 jako profesor a přednosta kliniky. Jeho badatelský zájem patřil psychotraumatologii. Pres krutou osobní zkušenost zachovával objektivní přístup. Za práci o vlivu vojenského života na duševní zdraví mladých norských mužů dostal 1955 Královskou zlatou medaili. 1958 obhájil doktorskou práci o psychiatrických analýzách uprchlíku v Norsku. Studiem přeživších v Norsku a Izraeli dospěl k poznání, že pro vznik syndromu koncentračního tábora je rozhodující tvrdost a délka zážitku z pobytu v něm, nikoliv osobnostní předpoklady před nástupem onemocnění. Výzkumem důsledku nadměrného stresu osvětlil úmrtnost a nemocnost po katastrofách a přispěl k definici syndromu jako posttraumatická stresová porucha a trvalá změna osobnosti po přežití katastrofy, čímž se zasloužil o uznání chorob vyvolaných válkou a přiznání válečných invalidních penzí. Zkoumal důsledky agrese u oběti, a stal se tak jedním ze zakladatelů viktimologie. Později se věnoval migraci jako základu lidské civilizace. 1978 byl jmenován komturem Královského norského rádu sv. Olafa. I po odchodu na odpočinek 1983 se zabýval zvládáním stresu, diskutoval o rasismu a osudu menšin. 1986 založila univerzita v Oslo Cenu Lisl a Lea E. za lidská práva. 1988 dostal Fritt Ords pris (Cenu svobodného slova), 1995 Cenu Svetové federace veteránu.

D: Militærlivets innflytelse på unge norske menns psykiske liv, Oslo 1955; Psykiatriske undersøkelser blant flyktninger i Norge, tamtéž 1958; Concentration camp survivors in Norway and Israel, tamtéž 1964; Mortality and morbidity after excessive stress. A follow-up investigation of Norwegian concentration camp survivors, tamtéž 1973 (s A. Strømem); Psychological and medical effects of concentration camps, Haifa 1980; Fremmed i Norge, Oslo 1981; Strangers in the world, Bern 1981 (ed. s D. Schwarzem); Antisemitism in our time: A Threat against us all, in: Proceedings of the First international hearing on Anti-Semitism (Oslo 7.–8. Juni 1983), Oslo 1984; Krigsskader og senvirkninger. Krigspensjonering gjennom 50 år, tamtéž 1995 (s O. Voldem a L. Weisæthem).

L: M. Skjæraasen, Lege for livet: en bok om L. E. – medmennesket, Oslo 1988; U. H. Peters, Psychiatrie im Exil: die Emigration der dynamischen Psychiatrie aus Deutschland 1933–1939, Düsseldorf 1992, s. 34; En humanismens stridsmann er gått bort, in: Dagbladet 17. 10. 1996; I. Genefke, Obituary: L. E. („Sjoa“), in: Journal of Traumatic Stress 10 (1), 1997, s. 57n.; nekrolog: Professor L. E., in: Holocaust Genocide Studies 11 (3), 1997, s. 471; L. Weisaeth, L. E., 1912–1996 Holocaust Victim and Pioneer Researcher, in: Echoes of the Holocaust 5, 1997; B. Antonová, L. E. – komtur Norského královského rádu sv. Olava, in: Židovská obec Brno, http://www.zob.cz/?q=eitinger, 2011.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Cech