Biografický slovník
EJCHELMAN Otto 27.4.1854-21.11.1943: Porovnání verzí
(EJCHELMAN_Otto_27.4.1854-21.11.1943) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 27.4.1854 | | datum narození = 27.4.1854 | ||
| − | | místo narození = Georgijevsk | + | | místo narození = Georgijevsk u Petrohradu (Rusko) |
| datum úmrtí = 21.11.1943 | | datum úmrtí = 21.11.1943 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 58- Teoretik nebo historik státu a práva | + | | povolání = 58- Teoretik nebo historik státu a práva<br />61- Pedagog |
| − | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 567 |
| + | }} | ||
| − | + | '''EJCHELMAN, Otto''' ''(též EICHELMANN, Otto), * 27. 4. 1854 Georgijevsk u Petrohradu (Rusko), † 21. 11. 1943 Praha, právník'' | |
| + | |||
| + | Původem Němec, po maturitě na gymnáziu v Revelu (dnes | ||
| + | Tallinn) absolvoval studium práv na univerzitě v Dorpatu | ||
| + | (dnes Tartu). 1878 získal titul magistra státního a mezinárodního | ||
| + | práva. 1880–82 působil jako docent, později jako profesor | ||
| + | státního a správního práva na Děmidovském právnickém | ||
| + | lyceu v Jaroslavli, 1880 tam obhájil doktorskou disertaci. Od | ||
| + | 1882 přednášel na Univerzitě svatého Vladimíra v Kyjevě, kde | ||
| + | zpočátku vedl katedru zahraničního zákonodárství, od 1883 | ||
| + | katedru mezinárodního práva, od 1905 byl děkanem právnické | ||
| + | fakulty, 1908–13 ředitelem kyjevské vysoké školy obchodní. | ||
| + | 1918–20 pracoval na ministerstvu obchodu a průmyslu, | ||
| + | poté jako pomocník ministra zahraničí Ukrajinské lidové republiky. | ||
| + | Účastnil se jednání ukrajinské vlády s Rakouskem, | ||
| + | Německem a sovětským Ruskem. 1921 emigroval do Československa, | ||
| + | od 1922 byl profesorem Ukrajinské svobodné univerzity | ||
| + | v Praze a Ukrajinské hospodářské akademie v Poděbradech, 1924/25 profesorem Drahomanovova ukrajinského | ||
| + | pedagogického institutu v Praze. Opakovaně byl volen předsedou vědecké rady Ukrajinského sociologického ústavu v Praze. | ||
| + | Získal si pověst jako odborník v oblasti státního a mezinárodního | ||
| + | práva. Zdůvodnil uplatnění teoretických rozpracování | ||
| + | a právnické techniky v zájmu zvýšení autority mezinárodního | ||
| + | práva, což mu umožnilo podmínit existenci obecných zásad | ||
| + | mezinárodního práva a zásadu absolutní suverenity v mezistátních | ||
| + | vztazích. Jeho klasifikace norem mezinárodního práva | ||
| + | znamenala významný přínos k systematizaci a metodice výkladu | ||
| + | mezinárodního práva. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Über die Kriegsgefangenschaft. Eine völkerrechtliche Studie, Dorpat | ||
| + | 1878; Rassuždenije po meždunarodnomu pravu, Moskva 1880; K voprosu | ||
| + | ob istorii meždunarodnogo prava, Kijev 1885; Chrestomatija russkogo | ||
| + | meždunarodnogo prava, Kijev 1887; Zametka o meždunarodnych traktatach i meždunarodnom častnom prave, Kijev 1890; Očerki iz lekcij po meždunarodnomu | ||
| + | pravu, Kijev 1900; Projekt konstytuciji osnovnych | ||
| + | deržavnych zakoniv Ukrajinskoji Narodnoji Respubliky, Kyjiv 1921; Pobutovi pidstavy, pravnyčyj uklad i sučasnyj kulturnyj postup mižnarodnoho | ||
| + | prava, 1931. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Biografičeskij slovar professorov i prepodavatelej Imperatorskogo universiteta | ||
| + | sv. Vladimira, Kijev 1884, s. 780–782; Encyklopedija ukrajinoznavstva | ||
| + | 2, 1955, s. 619; V. E. Grabar, Materialy k istorii literatury meždunarodnogo | ||
| + | prava v Rossii, Moskva 1958; Encyclopedia of Ukraine 1, | ||
| + | Toronto 1985, s. 805. | ||
| + | |||
| + | Jiří Vacek | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:58- Teoretik nebo historik státu a práva]] | [[Kategorie:58- Teoretik nebo historik státu a práva]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1854]] | [[Kategorie:1854]] | ||
[[Kategorie:Georgijevsk]] | [[Kategorie:Georgijevsk]] | ||
[[Kategorie:1943]] | [[Kategorie:1943]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 31. 10. 2019, 14:21
| Otto EJCHELMAN | |
 | |
| Narození | 27.4.1854 |
|---|---|
| Místo narození | Georgijevsk u Petrohradu (Rusko) |
| Úmrtí | 21.11.1943 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
58- Teoretik nebo historik státu a práva 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 567 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46199 |
EJCHELMAN, Otto (též EICHELMANN, Otto), * 27. 4. 1854 Georgijevsk u Petrohradu (Rusko), † 21. 11. 1943 Praha, právník
Původem Němec, po maturitě na gymnáziu v Revelu (dnes Tallinn) absolvoval studium práv na univerzitě v Dorpatu (dnes Tartu). 1878 získal titul magistra státního a mezinárodního práva. 1880–82 působil jako docent, později jako profesor státního a správního práva na Děmidovském právnickém lyceu v Jaroslavli, 1880 tam obhájil doktorskou disertaci. Od 1882 přednášel na Univerzitě svatého Vladimíra v Kyjevě, kde zpočátku vedl katedru zahraničního zákonodárství, od 1883 katedru mezinárodního práva, od 1905 byl děkanem právnické fakulty, 1908–13 ředitelem kyjevské vysoké školy obchodní. 1918–20 pracoval na ministerstvu obchodu a průmyslu, poté jako pomocník ministra zahraničí Ukrajinské lidové republiky. Účastnil se jednání ukrajinské vlády s Rakouskem, Německem a sovětským Ruskem. 1921 emigroval do Československa, od 1922 byl profesorem Ukrajinské svobodné univerzity v Praze a Ukrajinské hospodářské akademie v Poděbradech, 1924/25 profesorem Drahomanovova ukrajinského pedagogického institutu v Praze. Opakovaně byl volen předsedou vědecké rady Ukrajinského sociologického ústavu v Praze. Získal si pověst jako odborník v oblasti státního a mezinárodního práva. Zdůvodnil uplatnění teoretických rozpracování a právnické techniky v zájmu zvýšení autority mezinárodního práva, což mu umožnilo podmínit existenci obecných zásad mezinárodního práva a zásadu absolutní suverenity v mezistátních vztazích. Jeho klasifikace norem mezinárodního práva znamenala významný přínos k systematizaci a metodice výkladu mezinárodního práva.
D: Über die Kriegsgefangenschaft. Eine völkerrechtliche Studie, Dorpat 1878; Rassuždenije po meždunarodnomu pravu, Moskva 1880; K voprosu ob istorii meždunarodnogo prava, Kijev 1885; Chrestomatija russkogo meždunarodnogo prava, Kijev 1887; Zametka o meždunarodnych traktatach i meždunarodnom častnom prave, Kijev 1890; Očerki iz lekcij po meždunarodnomu pravu, Kijev 1900; Projekt konstytuciji osnovnych deržavnych zakoniv Ukrajinskoji Narodnoji Respubliky, Kyjiv 1921; Pobutovi pidstavy, pravnyčyj uklad i sučasnyj kulturnyj postup mižnarodnoho prava, 1931.
L: Biografičeskij slovar professorov i prepodavatelej Imperatorskogo universiteta sv. Vladimira, Kijev 1884, s. 780–782; Encyklopedija ukrajinoznavstva 2, 1955, s. 619; V. E. Grabar, Materialy k istorii literatury meždunarodnogo prava v Rossii, Moskva 1958; Encyclopedia of Ukraine 1, Toronto 1985, s. 805.
Jiří Vacek
