Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky EJEM Josef 17.1.1892-29.9.1957

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef EJEM
| obrázek = Ejem Josef portret.jpg
| datum narození = 17.1.1892
| místo narození = Radotín (Praha)
| datum úmrtí = 29.9.1957
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 45- Voják nebo partyzán

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 566
}}

'''EJEM, Josef,''' ''* 17. 1. 1892 Radotín (Praha), † 29. 9. 1957 Praha, důstojník''

Po absolvování učitelského ústavu v Praze učil na venkovských
školách. Když vypukla první světová válka, byl jako jednoroční
dobrovolník odveden k 30. zeměbraneckému pluku. Na haličské
frontě postupně velel četě, náhradní četě a rotě a byl
dvakrát raněn. V květnu 1918 se v hodnosti nadporučíka stal
manipulačním důstojníkem na vídeňském ministerstvu zeměbrany.
Pro národní uvědomění a vojenskou zkušenost byl v listopadu
1918 přijat do československé armády. 1918–20 byl
velitelem 1. roty 30. střeleckého pluku, účastnil se operací na
Slovensku. Od října 1920 postupně působil jako zástupce velitele
1. praporu, pobočník a velitel poddůstojnické školy pluku,
1926–28 studoval Válečnou školu. 1928–29 působil jako
přednosta školského oddělení štábu 11. pěší divize, 1929–33
školský referent 1. oddělení prvního odboru ministerstva národní
obrany, 1933–36 pak 5. oddělení Hlavního štábu armády.
Od října 1936 byl přednostou školského a výcvikového
oddělení štábu 4. armádního sboru (pplk. generálního štábu),
od září 1937 náčelníkem štábu 7. pěší divize. Ve dnech mobilizace
pracoval v čele štábu 36. hraniční oblasti. Po okupaci
1939 byl převeden jako školní rada k Zemské školní radě na
Moravě, ale pro členství v jihomoravském krajském štábu ilegální
odbojové organizace Obrana národa ho v říjnu 1940 gestapo
zatklo a zbytek války strávil v koncentračním táboře Buchenwald.
Po návratu do vlasti byl reaktivován a nastoupil do
vedení štábu VI. armádního sboru. 1946–47 velel v hodnosti
brigádního generála 8. pěší divizi, 1947–48 8. pěší brigádě.
Po komunistickém převratu se stal posádkovým velitelem Velké
Prahy a 1949–51 vojenským velitelem Pražského kraje.
1951 musel odejít do výslužby. In memoriam mu 1992 rodiště
udělilo čestné občanství.

'''L:''' J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci ČSR 1920–38, 2006,
s. 206.

'''P:''' VHA Praha, kvalifikační listina vojenské osoby.

Martin Kučera

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
[[Kategorie:1892]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1957]]
[[Kategorie:Praha]]