EKERT František Xaver 30.10.1845-20.5.1902: Porovnání verzí
m (Holoubková přesunul stránku EKERT František 30.9.1845-20.5.1902 na EKERT František Xaver 30.9.1845-20.5.1902 bez založení přesměrování) |
|
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 4. 6. 2017, 18:39
František Xaver EKERT | |
Narození | 30.10.1845 |
---|---|
Místo narození | Kralovice u Plzně |
Úmrtí | 20.5.1902 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 53- Historik 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46218 |
EKERT, František Xaver (též ECKERT), * 30. 10. 1845 Kralovice u Plzně, † 20. 5. 1902 Praha, římskokatolický kněz, historik
Vystudoval gymnázium v Plzni a v Praze, kde absolvoval i bohosloveckou fakultu. Kněžské svěcení přijal 1871. Působil jako kaplan v kostele Matky Boží před Týnem na Starém Městě pražském a od 1874 u sv. Vojtěcha na Novém Městě, 1880 až 1881 byl administrátorem v Kojeticích, o nichž vydal 1881 brožurku o dějinách obce a okolí. Poté se vrátil do Prahy ke sv. Vojtěchu. Od 1890 byl duchovním správcem na Karlově (Praha), od 1892 farářem u Panny Marie Sněžné. Stal se nositelem řádu Pro Ecclesia et Pontifice. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Zabýval se církevními památkami a dějinami. V díle Hlavní chrám svatého Víta v Praze (1880) popsal historii a uměleckou výzdobu katedrály. 1892–99 vydal čtyřdílné detailně pojaté (cca 3 000 stran) hagiografické dílo Církev vítězná: životopisy svatých a světic Božích pořadem roku občanského, na dlouhou dobu jedinou českou encyklopedií světců. Jeho stěžejní prací se stala dvoudílná Posvátná místa král. hlavního města Prahy s popisem chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a pomníků (1883–84, reprint 1996), v níž zveřejnil množství dnes již nedostupných informací o kulturním a uměleckém bohatství pražských kostelů a klášterů a přehledně popsal významné osobnosti s nimi spojené. Dílo dosud v mnohém slouží i při rekonstrukcích a identifikacích původního vybavení církevních objektů. E. přispíval do Ottova souboru Čechy a do Ottova slovníku naučného, menší díla věnoval Albrechtu z Valdštejna a teologické terminologii v díle Tomáše ze Štítného, napsal několik cestopisů.
D: Farní osada Kojetická: dějepisná zpráva o přifařených obcích, 1881; Postní kázání, 1887; Výlet Čechů na Slovinsko: vzpomínky a obrázky z utěšené cesty, 1888.
L: OSN 8, s. 467–468, a 28, s. 331; MSN 2, s. 522; KSN 4, s. 27; M. C. Putna, Česká katolická literatura 1848–1918, 1998, s. 241; Drobné literární a jiné důležité zprávy a úvahy, in: Vlasť 18, 1901–1902, č. 9, s. 873 až 874; J. Tumpach – A. Podlaha, Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913, 5, 1923, s. 1921, 2322; J. Lány, Olšanské hřbitovy, 1991, s. 25; Multimediální databáze souboru křesťanských bohemikálních jmenných autorit ve 20. století, CD-ROM, 2003.
P: F. Verner, Kartotéka katolických autorů 1913–2000 (rkp.); V. Petera, Géniové Církve i vlasti, sv. 4 (rkp.), uloženy v Centrální katolické knihovně Praha.
Eva Novotná