StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie ELIÁŠOVÁ Barbora Markéta 2.11.1874-27.4.1957

Barbora Markéta ELIÁŠOVÁ
Narození	2.11.1874
Místo narození	Jiříkovice u Brna
Úmrtí	27.4.1957
Místo úmrtí	Praha
Povolání	38- Obchod, služby, cestovní ruch 61- Pedagog 63- Spisovatel 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69129

ELIÁŠOVÁ, Barbora Markéta, * 2. 11. 1874 Jiříkovice u Brna, † 27. 4. 1957 Praha, cestovatelka, spisovatelka, učitelka

Byla nemanželským dítětem. Díky píli a houževnatosti dosáhla státní zkoušky z angličtiny. 1904–20 pracovala jako učitelka cizích jazyků na vyšších dívčích školách v Praze. 1912 se rozhodla vydat do Japonska, kde se živila jako učitelka a zapojila se do studia na Ženské univerzitě Waseda. Vydělané peníze jí umožnily vrátit se 1913 přes USA do Čech. Do Japonska (podle vlastních slov svého druhého domova) se vrátila 1920 jako administrativní posila na nově vzniklé vyslanectví Československé republiky vedené K. Perglerem. Tam v napjatých poměrech (jako přítelkyně H. Benešové byla považována za exponentku Hradu) zůstala pouze rok.

Po návratu do vlasti se věnovala přednáškové, novinářské a literární činnosti. Při třetí cestě do Japonska 1923 jela přes Egypt, Srí Lanku a Hongkong. V Japonsku ji zastihlo ničivé zemětřesení. Čtvrtou cestu podnikla (1925–26) přes Indonésii do Austrálie, zpět se vracela přes Jižní Afriku. Na poslední výpravu, opět do Japonska a Koreje, se vydala 1929. Vždy se zajímala o ženské otázky a každodenní život obyvatelstva. Zážitky popsala v cestopisech čerpajících z deníkových zápisků. V Japonsku a Austrálii přednášela o Československu a především v ženských kruzích rozšiřovala povědomí o postavení žen u nás.

Až do 1939 pracovala na ministerstvu zahraničí jako překladatelka zahraničního tisku, přednášela, psala články do časopisů a beletrii pro dívky, často na základě vlastních zážitků, zasazenou do cizích krajin. Překládala z angličtiny a během druhé světové války aktivně pracovala v odboji a rozšiřovala letáky. Žila na odpočinku v Roztokách u Prahy, později v Praze. 1945 vstoupila do Syndikátu českých spisovatelů. Zůstala svobodná a bezdětná. Pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.

D: Cvičebnice anglického jazyka pro školy, 1907; Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule, 1915; V Japonsku v dobách dobrých i zlých, 1925; Rok na jižní polokouli, 1928; Pod Karlem Perglerem. Rok života na československém vyslanectví v Japonsku, 1929; Dcery Nipponu, 1935; Okénko do světa, 1935; Hanako, 1944.

L: S. Lvová, Za spisovatelkou B. M. E., in: Lidé a země 7, 1958, s. 15–21; J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 346–358; (sine), B. M. E., 2003; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo. Naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 130–133; Kdo byl kdo – čeští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 120; H. Heroldová, Česká žena na cestě do Orientu. Životní příběh cestovatelky B. M. E., in: DaS 27, 2005, č. 12, s. 14–17; A. Kraemerová, Na vlnách osudu, in: Nový Orient 54, 1999, s. 227–231; LČL 1, s. 655–656; ČBS, s. 50; Tomeš 1, s. 290; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník), 2008, s. 85–86; B. Rázková, B. M. E.: Nippon druhým domovem. První česká samostatná cestovatelka, její život a literární dílo, in: Theatrum historiae 6, 2010, s. 79–99.

P: Knihovna Náprstkova muzea Praha, osobní fond B. M. E.; LA PNP Praha; Muzeum Brněnska – Muzeum ve Šlapanicích, fond B. M. E., nezpracováno; MZA Brno, matrika nar. řkt. f. ú. Šlapanice 1871–1887, s. 17.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Bohumila Rázková