Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ELIŠKA Přemyslovna 20.1.1292-28.9.1330

{{Infobox - osoba
| jméno =  ELIŠKA Přemyslovna
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 20.1.1292
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 28.9.1330
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 577-578
}}

'''ELIŠKA Přemyslovna,''' ''* 20. 1. 1292 Praha, † 28. 9. 1330 Praha, česká královna, manželka Jana Lucemburského''

Narodila se jako páté dítě krále Václava II. a Guty Habsburské.
Z otcovy strany zvyšoval její urozenost podíl císařské krve
Štaufů. Po smrti matky (1297) se citově upnula na sestru Annu
a od 1302 na tetu Kunhutu Přemyslovnu, která se vrátila
do Prahy po ztroskotaném manželství s mazovským vévodou
a stanula jako abatyše v čele svatojiřského kláštera na Pražském
hradě. V něm poskytla E. nejen výchovu a vzdělání, ale stala
se jí oporou při překonávání těžkých životních zkoušek. Začaly
1303 nežádoucím sňatkem otce Václava II. s Alžbětou Rejčkou,
kterou E. vnímala jako vetřelkyni, s níž zůstala osudově
znepřátelena po celý život, pokračovaly 1305 otcovou smrtí
a v srpnu 1306 vraždou bratra Václava III., jíž vymřela vládnoucí
linie dynastie Přemyslovců.

Náboženskou výchovou a mystickým obdařením byla E. předurčena
k životu řeholnice. Změnu predestinace přinesl rok
1309, kdy se E., ovlivněna zbraslavským opatem Konrádem,
postavila na stranu odpůrců krále Jindřicha Korutanského
(manžela E. sestry Anny). Ten svou vládou zhoršoval situaci
v zemi, už dříve silně zdecimované zápasy o nástupnictví na
český trůn. S pocitem povinnosti zachránit dědictví Přemyslovců
E. (v té době jediná svobodná členka rodu) tajně souhlasila
s provdáním za Jana Lucemburského, jediného syna
římsko-německého krále Jindřicha VII., pro budoucnost vyvoleného
kandidáta české koruny. Po složitých jednáních s otcem
vyhlédnutého ženicha došlo ve Špýru ve dnech 30. 9.
a 1. 10. 1310 k jejich sňatku. Po rozloučení s královskými rodiči
v Colmaru se novomanželé odebrali do Čech a 3. 12. se
svým vojskem pronikli do Prahy, kde se usídlili v královské
rezidenci na Starém Městě pražském (dům U Kamenného
zvonu). Necelý týden poté opustil král Jindřich Korutanský
s chotí natrvalo Čechy.

Česká královna E. (korunována 7. 2. 1311) dosáhla politické
emancipace jako žádná česká panovnice před ní, ale tvrdě za
ni platila (jako královna aktivně bojovala za udržení silné královské
moci proti snahám šlechty o její omezení, které ztělesňoval
Ronovec Jindřich z Lipé). První léta manželství, kdy doprovázela
na cestách manžela a účastnila se důležitých porad,
mohla spoléhat na oporu zemského správce Petra z Aspeltu
a dalších cizích rádců. Jejich propuštění, k němuž došlo pod
tlakem Jindřicha z Lipé a jeho šlechtického tábora, přivodilo
prudký politický střet. Ostrá reakce E. a jejích straníků, z nichž
k nejvěrnějším patřil Vilém Zajíc z Valdeka z rodu Buziců,
měla za následek Jindřichovo zajetí (1315–16).

Po Aspeltově odchodu se na jaře 1317 do čela prokrálovské
strany postavila sama E. V negativní reakci vyvolali Ronovci
domácí válku, k jejímuž utišení přivolala královna, přebývající
na hradě Lokti, manžela Jana (ten, ač český král, trávil většinu
času na vojenských taženích v cizině). I když přijel okamžitě, nemohl situaci vojensky zvládnout a hledal řešení ve sněmovním
jednání v Domažlicích (1318). Jeho výsledky vyzněly ve
prospěch šlechty, k jejímuž představiteli Jindřichu z Lipé se
začal král postupně přiklánět. Jindřich, snažící se zabránit dalšímu
ovlivňování krále ze strany manželky E. (s výsledky sněmu
nesouhlasící), využil situace a začal připravovat E. politickou
likvidaci. Podařilo se mu to dvěma vlnami intrik: na
přelomu 1318/19 a v létě 1322. V obou případech šlo o pomluvy
našeptávající Lucemburkovi, že on i jeho trůn je E. a jejími
stoupenci ohrožen. Král reagoval v únoru 1319 vpádem
do hradu Lokte, při němž připravil E. o tříletého syna Václava
(pozdější Karel IV.). V létě 1322 rozpoutal další pronásledování,
před nímž E. uprchla do Bavor. Setrvala tam půltřetího
roku při hmotném zajištění ze strany zetě, dolnobavorského
vévody Jindřicha XIV. Staršího, a za duchovní podpory jeho
manželky a své dcery Markéty a svého levobočného bratra Jana
Volka, vyšehradského probošta.

Ruku v ruce s otřesy v politickém životě stíhaly E. prohry
manželské, na nichž se podepisovala i králova častá nepřítomnost.
V pražské rezidenci se král Jan stále více zastavoval pouze
jako host, zanechávající po sobě památku v dětech, které se
narodily: 1313 Markéta, 1315 Jitka, 1316 Václav (pozdější
Karel IV.), 1318 Přemysl Otakar († 1320), 1322 Jan Jindřich,
1323 dvojčata Eliška († 1324) a Anna (narozeny v exilu v bavorském
Chamu).

Po návratu do Prahy v lednu 1325 pečovala E., ponořena do
hluboké zbožnosti až askeze, o zachování památky zesnulých
Přemyslovců (1326 se zasloužila o převezení ostatků Václava III., 1328 navázala na předchozí pokusy o svatořečení Anežky
Přemyslovny) a všestranně rozvíjela jejich kulturní odkaz
v sakrálním i profánním prostředí, zatímco od politiky již zůstala
vzdálena. V oblasti architektury inspirovala projekt na přestavbu
chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a obohatila svatyni
zbraslavského kláštera, zvoleného za rodinnou hrobku
posledních Přemyslovců, o devět kaplí. Jako stavebník přispěla
pomocí při rekonstrukci kostela sv. Jakuba v Praze a při stavebních
úpravách hradu a proboštského chrámu na Mělníku,
kde se zasloužila i o zbudování špitálu. V roli mecenášky (objednatelky)
měla zásluhu na tvorbě nástěnných maleb kaple
staroměstské královské rezidence a na rozvoji výtvarného umění
vůbec, např. monumentální i miniaturní plastiky (pečetě),
stejně jako uměleckého řemesla, zvláště zlatnictví a oděvní
tvorby. Pohřbena byla ve zbraslavském klášteře.

'''L:''' B. Kopičková, E. P. Královna česká, 2008 (2. vyd. s prameny a literaturou); táž, Vilém Zajíc – pán z Valdeka, in: Podbrdsko 17, 2010, s. 20 až
57; K. Benešovská (ed.), Královský sňatek. E. P. a Jan Lucemburský – 1310,
2010.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/3061 Bibliografie dějin Českých zemí]

Božena Kopičková

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]]
[[Kategorie:1292]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1330]]
[[Kategorie:Praha]]