EMINGER Jaroslav 4.6.1886-14.7.1964

Z Personal
Jaroslav EMINGER
Narození 4.6.1886
Místo narození Čáslav
Úmrtí 14.7.1964
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 585
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77743

EMINGER, Jaroslav, * 4. 6. 1886 Čáslav, † 14. 7. 1964 Praha, voják

Syn plukovníka rakousko-uherské armády Čeňka E. Maturoval na reálce, ve Vídni a ve Vídeňském Novém Městě absolvoval Tereziánskou vojenskou akademii. V srpnu 1907 byl vyřazen jako velitel čety 2. dragounského pluku. 1911–14 studoval na Válečné škole ve Vídni. Po vypuknutí první světové války byl na haličské frontě operačním důstojníkem štábu 4. pěší divize, v březnu 1915 šéfem štábu 48. pěší brigády, od dubna 1915 šéfem štábu 17. jezdecké brigády a od června 1916 3. jezdecké divize (npor. generálního štábu). V srpnu 1916 byl převelen na italskou frontu jako přednosta operačního oddělení štábu XI. armádního sboru, od června 1917 byl v hodnosti štábního kapitána velitelem radiotelegrafních stanic u štábu italské fronty. Pro národně uvědomělý postoj a vysokou vojenskou odbornost byl v listopadu 1918 přijat do československé armády. Účastnil se operací na Slovensku jako zástupce náčelníka štábu vojenské skupiny, náčelníka štábu brigády a přednosty zpravodajského oddělení Západoslovenské skupiny vojsk. 1919–22 byl československým vojenským atašé v Budapešti, 1922–24 náčelníkem štábu 5. pěší divize, 1924–25 velitelem I. korouhve 4. jezdeckého pluku, 1925– 26 zatímním velitelem 3. jezdeckého pluku. V září 1926 ho velení postavilo do čela Vojenského jezdeckého učiliště, v prosinci 1930 pak 2. jezdecké brigády (1933 brig. gen.). 1935 se stal přednostou 2. oddělení prvního odboru ministerstva národní obrany, od prosince 1936 velel 3. jezdecké brigádě, kterou v říjnu 1937 reorganizoval ve 3. rychlou divizi. V březnu 1939 ji předal nově vznikající slovenské armádě. V červenci 1939 se ujal po dohodě s ilegálním vojenským odbojem, konkrétně s div. gen. A. Eliášem, funkce generálního inspektora protektorátního vládního vojska. Navzdory německému tlaku zajistil jeho autonomní postavení, podařilo se mu zabránit jeho nasazení na východní frontě a s výjimkou vyslání samo - statných vojenských jednotek do Itálie koncem války čelit jeho zneužití ve prospěch nacistických válečných cílů. Stal se nositelem četných vojenských vyznamenání. Po osvobození byl přesto obviněn z kolaborace a 1945–46 byl ve vyšetřovací vazbě. Dostalo se mu sice soudní i občanské satisfakce, do armády ovšem již přijat nebyl.

L: J. Marek, Háchovi Melody Boys, 2003, passim; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci ČSR 1920–38, 2006, s. 207; Tomeš 1, s. 291.

P: VHA Praha, kvalifikační listina vojenské osoby.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera