EMLER František 26.7.1912-24.5.1992: Porovnání verzí

Z Personal
(EMLER_František_26.7.1912-6.8.1992)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 26.7.1912
 
| datum narození = 26.7.1912
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Přelouč
−
| datum úmrtí = 6.8.1992
+
| datum úmrtí = 24.5.1992
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>František EMLER
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 587
 +
}}
 +
 
 +
'''EMLER, František,''' ''* 26. 7. 1912 Přelouč, † 24. 5. 1992 Praha, malíř, grafik''
 +
 
 +
Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích, kde byl jeho
 +
profesorem kreslení V. Sedláček, studoval 1932–38 na pražské
 +
AVU v krajinářské škole O. Nejedlého. 1938/39 byl posluchačem
 +
Accademia di belle arti v Římě jako vítěz v soutěži o stipendium
 +
italské vlády – Římskou cenu. Za války žil střídavě
 +
v Praze a Přelouči. 1946/47 absolvoval čestný rok na grafické
 +
speciálce AVU u V. Pukla. 1947 dostal roční stipendium francouzské
 +
vlády, zapsal se na pařížskou École nationale supérieur
 +
des Beaux-arts a maloval rovněž v ateliéru André Lhota. V Praze
 +
vyvíjel intenzivní estetickovýchovnou činnost mezi mládeží
 +
i dospělými, vydal dvě příručky o grafických technikách
 +
a o metodice kreslení. Vytvořil grafickou techniku tisku z koláže,
 +
která vyhovovala jeho snaze o experimentování a poskytovala
 +
mu nejlepší možnost uměleckého sebevyjádření. Jako
 +
malíř používal temperu, později i olejové barvy a akvarel. Absolvoval
 +
četné studijní cesty po evropských zemích. K nejoblíbenějším
 +
motivům jeho malby a grafiky patřily Praha, Bretaň
 +
nebo cirkusy. Trvale si oblíbil Českomoravskou vysočinu, zejména okolí vesnice Kuklíku, kam se každoročně vracel, a vesnické chalupy, lidské postavy a zvířata se staly neodmyslitelnou
 +
součástí jeho obrazů. E. vyšel z reálných podnětů, bohatá fantazie
 +
ho však dovedla nejen k hledání nových forem, ale i k hlubokému,
 +
citlivému ztvárnění lidí, přírody a života. Stejně jako
 +
si oblíbil městská tržiště a pouliční ruch, s oblibou ztvárňoval
 +
i vesnické poutě, veselice a lidové zvyky. Uplatnil se také jako
 +
knižní ilustrátor. Spolupracoval s pražským Národním divadlem
 +
na scénické výpravě Pirandellova ''Lazara'' (1943/44) a navrhoval
 +
i pro Horácké divadlo v Jihlavě. Po druhé světové válce
 +
uspořádal na čtyřicet samostatných výstav v Praze, Pardubicích,
 +
Brně, Žďáru nad Sázavou, Bystřici nad Pernštejnem, Novém
 +
Městě na Moravě, Jindřichově Hradci, Skutči, Adamově, Holicích,
 +
Hodoníně, Paříži, Halle an der Saale, Lyngby a Sofii
 +
a účastnil se mnoha výstav kolektivních. Je zastoupen ve sbírkách
 +
Národní galerie v Praze, Galerie hl. m. Prahy, četných regionálních
 +
galeriích a ve veřejných i soukromých sbírkách
 +
mno ha zemí. Z jeho podnětu vznikla 1985 Galerie Zemědělského
 +
družstva ve Sněžném, jíž daroval větší počet svých obrazů
 +
a grafických listů, později umístěných v samostatné Síni F. E.
 +
Malování se věnují rovněž syn MUDr. Ivan E. (* 1945)
 +
a vnuk, herec a režisér Filip Menzel (* 1970).
 +
 
 +
'''D:''' obrazy, výběr: Periferie, 1946; Pařížské metro, 1948; Zátiší s kočkou,
 +
1950; Masopust na Vysočině, 1968; Pohřeb na Vysočině, 1969; Chalupy
 +
na Kuklíku, 1974; Zima na Kuklíku, 1976; Večer v Bretani, 1980; ilustrace:
 +
G. Preissová, Kytice ze Slovácka, 1951; M. Bureš, Špalíček z jasanu,
 +
1965; A. Mrštík, Moravské obrázky, 1977; S. Lenz, Tak hezky bylo
 +
v Šulákově, 1982; samostatné výstavy (výběr): Přelouč 1940; Plzeň 1941;
 +
Praha, Topičův salon 1942, 1943.
 +
 
 +
'''L:''' Toman 1, s. 200; SČSVU, s. 189–190 (chybné datum úmrtí); www.archiv.
 +
narodni-divadlo.cz.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/56747 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Jiří Vacek
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
−
 
 
[[Kategorie:1912]]
 
[[Kategorie:1912]]
 +
[[Kategorie:Přelouč]]
 
[[Kategorie:1992]]
 
[[Kategorie:1992]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 31. 10. 2019, 14:48

František EMLER
Narození 26.7.1912
Místo narození Přelouč
Úmrtí 24.5.1992
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 587
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46252

EMLER, František, * 26. 7. 1912 Přelouč, † 24. 5. 1992 Praha, malíř, grafik

Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích, kde byl jeho profesorem kreslení V. Sedláček, studoval 1932–38 na pražské AVU v krajinářské škole O. Nejedlého. 1938/39 byl posluchačem Accademia di belle arti v Římě jako vítěz v soutěži o stipendium italské vlády – Římskou cenu. Za války žil střídavě v Praze a Přelouči. 1946/47 absolvoval čestný rok na grafické speciálce AVU u V. Pukla. 1947 dostal roční stipendium francouzské vlády, zapsal se na pařížskou École nationale supérieur des Beaux-arts a maloval rovněž v ateliéru André Lhota. V Praze vyvíjel intenzivní estetickovýchovnou činnost mezi mládeží i dospělými, vydal dvě příručky o grafických technikách a o metodice kreslení. Vytvořil grafickou techniku tisku z koláže, která vyhovovala jeho snaze o experimentování a poskytovala mu nejlepší možnost uměleckého sebevyjádření. Jako malíř používal temperu, později i olejové barvy a akvarel. Absolvoval četné studijní cesty po evropských zemích. K nejoblíbenějším motivům jeho malby a grafiky patřily Praha, Bretaň nebo cirkusy. Trvale si oblíbil Českomoravskou vysočinu, zejména okolí vesnice Kuklíku, kam se každoročně vracel, a vesnické chalupy, lidské postavy a zvířata se staly neodmyslitelnou součástí jeho obrazů. E. vyšel z reálných podnětů, bohatá fantazie ho však dovedla nejen k hledání nových forem, ale i k hlubokému, citlivému ztvárnění lidí, přírody a života. Stejně jako si oblíbil městská tržiště a pouliční ruch, s oblibou ztvárňoval i vesnické poutě, veselice a lidové zvyky. Uplatnil se také jako knižní ilustrátor. Spolupracoval s pražským Národním divadlem na scénické výpravě Pirandellova Lazara (1943/44) a navrhoval i pro Horácké divadlo v Jihlavě. Po druhé světové válce uspořádal na čtyřicet samostatných výstav v Praze, Pardubicích, Brně, Žďáru nad Sázavou, Bystřici nad Pernštejnem, Novém Městě na Moravě, Jindřichově Hradci, Skutči, Adamově, Holicích, Hodoníně, Paříži, Halle an der Saale, Lyngby a Sofii a účastnil se mnoha výstav kolektivních. Je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hl. m. Prahy, četných regionálních galeriích a ve veřejných i soukromých sbírkách mno ha zemí. Z jeho podnětu vznikla 1985 Galerie Zemědělského družstva ve Sněžném, jíž daroval větší počet svých obrazů a grafických listů, později umístěných v samostatné Síni F. E. Malování se věnují rovněž syn MUDr. Ivan E. (* 1945) a vnuk, herec a režisér Filip Menzel (* 1970).

D: obrazy, výběr: Periferie, 1946; Pařížské metro, 1948; Zátiší s kočkou, 1950; Masopust na Vysočině, 1968; Pohřeb na Vysočině, 1969; Chalupy na Kuklíku, 1974; Zima na Kuklíku, 1976; Večer v Bretani, 1980; ilustrace: G. Preissová, Kytice ze Slovácka, 1951; M. Bureš, Špalíček z jasanu, 1965; A. Mrštík, Moravské obrázky, 1977; S. Lenz, Tak hezky bylo v Šulákově, 1982; samostatné výstavy (výběr): Přelouč 1940; Plzeň 1941; Praha, Topičův salon 1942, 1943.

L: Toman 1, s. 200; SČSVU, s. 189–190 (chybné datum úmrtí); www.archiv. narodni-divadlo.cz.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=EMLER_František_26.7.1912-24.5.1992&oldid=113163“