EMPERGER Friedrich Ignaz 11.1.1862-7.2.1942

Z Personal
Friedrich Ignaz EMPERGER
Narození 11.1.1862
Místo narození Beroun
Úmrtí 7.2.1942
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 29- Stavař
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 590-591
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46256

EMPERGER, Friedrich Ignaz (též Fritz), * 11. 1. 1862 Beroun, † 7. 2. 1942 Vídeň (Rakousko), stavitel, pedagog

Pocházel z rakouské rodiny státních úředníků, která byla ve 2. polovině 18. století nobilitována. Jeho otec Friedrich (1832–1887) byl železničním inženýrem a ředitelem ústecko-teplické dráhy, matka zemřela po porodu. E. vyrůstal u příbuzných. Maturoval v Praze na reálném gymnáziu. Vysokou školu studoval od 1879 ve Vídni, poté přestoupil na německou techniku v Praze, kde byl žákem Josefa Melana a stal se asistentem na katedře mostního stavitelství. Další zaměstnání přijal v pražské firmě Ruston. V Praze se také angažoval v buršáckém spolku Teutonia. 1889 se vydal na studijní cestu do Francie, kde se poprvé seznámil s širokými možnostmi využití železobetonu, který se tehdy začal prosazovat ve stavebnictví. 1890 odjel na šest let do Spojených států. Pracoval nejprve ve firmě Jackson Architect Iron Works v New Yorku na projektech mrakodrapů a newyorského a bostonského metra. 1894 založil společnost Concrete Steel Engineering Co., New York. Své vynikající technické nadání uplatnil při stavbách prvních amerických ocelobetonových mostů. Po šesti letech se na přání manželky vrátil do Evropy, 1898 se habilitoval na vídeňské technice. 1903 obhájil jeden z prvních doktorátů techniky. Novou stavební technologii postupně prosazoval v Rakousku a dalších evropských zemích. 1926–38 předsedal rakouskému Svazu inženýrů a architektů, stal se členem Rakouského patentového úřadu. 1901 založil dodnes vycházející odborný časopis Neuere Bauweisen und Bauwerke aus Beton und Eisen (později přejmenován na Beton und Eisen, poté Beton und Stahl beton). Od 1908 začal vydávat své mnohosvazkové stěžejní dílo Handbuch für Eisenbetonbau.

Během života získal mnohá ocenění (doktorem honoris causa ho mj. jmenovala pražská německá technika) a medaile za zásluhy o technický pokrok mu udělily odborné společnosti a vysoké školy ve Velké Británii, Nizozemí, Itálii, Německu aj., přijal členství v řadě společností (např. Masarykova akademie práce). Jako uznávaný odborník pracoval až do pozdního věku, podle jeho projektů se po celém světě realizovaly četné technické stavby.

Ulice v IX. vídeňském okrese, kde žil a zemřel, nese jeho jméno, na domě byla odhalena pamětní deska.

D: Neuere Bogenbrücken aus umschnürtem Gusseisen, Berlin 1913; Versuche mit Säulen aus umschnürtem Beton und aus umschnürtem Gusseisen, Wien 1927; Hochwertiger Stahl im Eisenbetonbau, Berlin 1933; Die Vorausbestimmung der Betonfestigkeit auf der Baustelle, Wien 1937; Stahlbeton mit vorgespannten Zulagen aus höherwertigem Stahl, Berlin 1939; Die Beweglichkeit der Bewehrung im Beton und der Haftwiderstand, tamtéž 1941.

L: OSND 2/1, s. 421; NDB 4, s. 487; ÖBL 1, s. 246; Czeike 2, s. 180; E. Zech, F. E. Ein Pionier der Stahlbentonbauweise, in: Blätter für Technikgeschichte 24, 1962, s. 157; BL 1, s. 310.

Marie Makariusová