ENGELBERTOVÁ Eugenie ?5.10.1888-17.7.1976: Porovnání verzí

Z Personal
(ENGELBERTOVÁ_Eugenie_5.10.1888-17.7.1976)
 
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Eugenie ENGELBERTOVÁ
 
| jméno = Eugenie ENGELBERTOVÁ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 5.10.1888
+
| datum narození = 5.(4.) 10.1888
| místo narození =  
+
| místo narození = Chotěboř
 
| datum úmrtí = 17.7.1976
 
| datum úmrtí = 17.7.1976
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Eugenie ENGELBERTOVÁ
+
}}
 +
 
 +
'''ENGELBERTOVÁ, Eugenie''' ''(též Eugena, Evženie), * 5. (4.) 10. 1888 Chotěboř, † 17. 7. 1976 Praha, herečka''
 +
 
 +
Pocházela z umělecké rodiny kapelníka a dirigenta Emila Eugena
 +
E., který používal umělecké jméno '''Engelbert Engelbert'''
 +
(* 2. 2. 1845 Habry u Golčova Jeníkova, † 22. 10. nebo
 +
4. 11. 1903 Brno), a operetní zpěvačky (Albíny) Běly Häuslerové
 +
(též Heisslerové, Haislerové)-Engelbertové (* 1855), zpěvačky
 +
městského divadla v Brně, Praze a Plzni. Otec E. studoval hru na housle 1855–61 na pražské konzervatoři, pak se
 +
učil u J. Förstera hře na varhany. Začínal jako kapelník v malých
 +
společnostech, postupně zvládl poměrně široký repertoár.
 +
Pohotovost, rutina a organizační talent však převyšovaly jeho
 +
umělecké nadání. 1875/76 získal dirigentské místo v Kramuelově
 +
divadelní společnosti v Plzni. Za obživou odcházel do zahraničí,
 +
v Německu se uplatňoval jako kapelník a koncertní
 +
mistr. 1880 se vrátil do Čech a v Plzni přijal místo kapelníka
 +
u divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic. Tam se seznámil
 +
se subretou společnosti, s níž se poté oženil. Po odchodu
 +
z Plzně nalezl obživu v Chotěboři jako ředitel kůru. Působil
 +
ještě u divadelní společnosti L. Chmelenského, cestoval po
 +
Čechách a Moravě, až zakotvil s rodinou v Brně. Manželé získali
 +
angažmá v brněnském Národním divadle u Jana Pištěka,
 +
E. pro sezony 1893/94–1895/96 a 1897/98. Jako první kapelník
 +
tam řídil mimo jiné i 1896 památné představení Čajkovského
 +
''Pikové dámy''. V Brně připravil na 30 oper a 33 operet,
 +
kvůli srdeční chorobě se však činnosti musel vzdát.
 +
 
 +
Jeho dcera Eugenie E. se v herectví školila během školní docházky
 +
zprvu u své matky. Poprvé vystoupila v roli sousedky
 +
v premiéře Sardouovy ''Madame Sans-Gêne'' v sezoně 1893/94
 +
na scéně pražského Národního divadla. Tam v malé roli sklepnice
 +
Týny hrála ještě v ''Jiném vzduchu'' A. M. Šimáčka
 +
1895/96, v premiéře Vrchlického ''Soudu lásky'' ztvárnila roli
 +
prvního pážete 1901/02 a v Massenetově opeře ''Werther'' roli
 +
Jeníka 1902/03. Na scénu brněnského Národního divadla ji
 +
1903 jako patnáctiletou přijal ředitel Stanislav Doubravský.
 +
V Brně hrála do konce 1904. Poté ji angažovalo pražské Národní
 +
divadlo. Během třicetiletého působení v Praze ztvárnila
 +
na scéně bezpočet drobných rolí. Do 1910 vystupovala v dětských
 +
a chlapeckých úlohách v pohádkových inscenacích
 +
a v představeních pro děti, poté se počala uplatňovat v postavách
 +
naivek, milovnic, lyriček a dramatických dívek. Ve 20.
 +
letech vystupovala v ženských rolích různých typů, postavení
 +
a původu, tak jak to odpovídalo charakteru její menší robustnější
 +
postavy s kulatou smavou tváří. Vynikala v realistickém
 +
a expresionistickém podání většinou vedlejších postav v českém
 +
i světovém repertoáru (Ibsen, Jirásek, Stroupežnický,
 +
Hauptmann). 1915 ji do krátké filmové komedie ''Ahasver'', jednoho
 +
z prvních českých filmů vůbec, obsadil Jaroslav Kvapil.
 +
Vystoupila s herci Národního divadla R. Naskovou, K. Hašlerem,
 +
K. Kolárem, V.Merhautem, E. Wiesnerem, K. Váňou
 +
a průkopníkem české kinematografie J. Stallichem v roli domovnice
 +
Pepičky Tučné. Ojediněle účinkovala ve vysílání Československého
 +
rozhlasu, naposledy vystoupila 1933/34 v sedmi
 +
hrách hlavně na scéně Stavovského divadla. Provdala se
 +
a jako E. Skálová se 1934 rozhodla herecké činnosti zanechat
 +
a věnovala se své rodině.
 +
 
 +
'''L:''' MSN 2, s. 574; ND a jeho předchůdci, s. 91; Postavy brněnského jeviště
 +
3, 1994, s. 55; M. Fikejz, Český film 1, 2006, s. 249; http://archiv.narodni-
 +
divadlo.cz (soupis rolí).
 +
 
 +
Marcella Husová
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
 
[[Kategorie:1888]]
 
[[Kategorie:1888]]
 +
[[Kategorie:Chotěboř]]
 
[[Kategorie:1976]]
 
[[Kategorie:1976]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 11. 6. 2017, 13:01

Eugenie ENGELBERTOVÁ
Narození 5.(4.) 10.1888
Místo narození Chotěboř
Úmrtí 17.7.1976
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47400

ENGELBERTOVÁ, Eugenie (též Eugena, Evženie), * 5. (4.) 10. 1888 Chotěboř, † 17. 7. 1976 Praha, herečka

Pocházela z umělecké rodiny kapelníka a dirigenta Emila Eugena E., který používal umělecké jméno Engelbert Engelbert (* 2. 2. 1845 Habry u Golčova Jeníkova, † 22. 10. nebo 4. 11. 1903 Brno), a operetní zpěvačky (Albíny) Běly Häuslerové (též Heisslerové, Haislerové)-Engelbertové (* 1855), zpěvačky městského divadla v Brně, Praze a Plzni. Otec E. studoval hru na housle 1855–61 na pražské konzervatoři, pak se učil u J. Förstera hře na varhany. Začínal jako kapelník v malých společnostech, postupně zvládl poměrně široký repertoár. Pohotovost, rutina a organizační talent však převyšovaly jeho umělecké nadání. 1875/76 získal dirigentské místo v Kramuelově divadelní společnosti v Plzni. Za obživou odcházel do zahraničí, v Německu se uplatňoval jako kapelník a koncertní mistr. 1880 se vrátil do Čech a v Plzni přijal místo kapelníka u divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic. Tam se seznámil se subretou společnosti, s níž se poté oženil. Po odchodu z Plzně nalezl obživu v Chotěboři jako ředitel kůru. Působil ještě u divadelní společnosti L. Chmelenského, cestoval po Čechách a Moravě, až zakotvil s rodinou v Brně. Manželé získali angažmá v brněnském Národním divadle u Jana Pištěka, E. pro sezony 1893/94–1895/96 a 1897/98. Jako první kapelník tam řídil mimo jiné i 1896 památné představení Čajkovského Pikové dámy. V Brně připravil na 30 oper a 33 operet, kvůli srdeční chorobě se však činnosti musel vzdát.

Jeho dcera Eugenie E. se v herectví školila během školní docházky zprvu u své matky. Poprvé vystoupila v roli sousedky v premiéře Sardouovy Madame Sans-Gêne v sezoně 1893/94 na scéně pražského Národního divadla. Tam v malé roli sklepnice Týny hrála ještě v Jiném vzduchu A. M. Šimáčka 1895/96, v premiéře Vrchlického Soudu lásky ztvárnila roli prvního pážete 1901/02 a v Massenetově opeře Werther roli Jeníka 1902/03. Na scénu brněnského Národního divadla ji 1903 jako patnáctiletou přijal ředitel Stanislav Doubravský. V Brně hrála do konce 1904. Poté ji angažovalo pražské Národní divadlo. Během třicetiletého působení v Praze ztvárnila na scéně bezpočet drobných rolí. Do 1910 vystupovala v dětských a chlapeckých úlohách v pohádkových inscenacích a v představeních pro děti, poté se počala uplatňovat v postavách naivek, milovnic, lyriček a dramatických dívek. Ve 20. letech vystupovala v ženských rolích různých typů, postavení a původu, tak jak to odpovídalo charakteru její menší robustnější postavy s kulatou smavou tváří. Vynikala v realistickém a expresionistickém podání většinou vedlejších postav v českém i světovém repertoáru (Ibsen, Jirásek, Stroupežnický, Hauptmann). 1915 ji do krátké filmové komedie Ahasver, jednoho z prvních českých filmů vůbec, obsadil Jaroslav Kvapil. Vystoupila s herci Národního divadla R. Naskovou, K. Hašlerem, K. Kolárem, V.Merhautem, E. Wiesnerem, K. Váňou a průkopníkem české kinematografie J. Stallichem v roli domovnice Pepičky Tučné. Ojediněle účinkovala ve vysílání Československého rozhlasu, naposledy vystoupila 1933/34 v sedmi hrách hlavně na scéně Stavovského divadla. Provdala se a jako E. Skálová se 1934 rozhodla herecké činnosti zanechat a věnovala se své rodině.

L: MSN 2, s. 574; ND a jeho předchůdci, s. 91; Postavy brněnského jeviště 3, 1994, s. 55; M. Fikejz, Český film 1, 2006, s. 249; http://archiv.narodni- divadlo.cz (soupis rolí).

Marcella Husová