ENGELBERTOVÁ Eugenie ?5.10.1888-17.7.1976: Porovnání verzí
(ENGELBERTOVÁ_Eugenie_5.10.1888-17.7.1976) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Eugenie ENGELBERTOVÁ | | jméno = Eugenie ENGELBERTOVÁ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 5.10.1888 | + | | datum narození = 5.(4.) 10.1888 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Chotěboř |
| datum úmrtí = 17.7.1976 | | datum úmrtí = 17.7.1976 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | | povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''ENGELBERTOVÁ, Eugenie''' ''(též Eugena, Evženie), * 5. (4.) 10. 1888 Chotěboř, † 17. 7. 1976 Praha, herečka'' | ||
+ | |||
+ | Pocházela z umělecké rodiny kapelníka a dirigenta Emila Eugena | ||
+ | E., který používal umělecké jméno '''Engelbert Engelbert''' | ||
+ | (* 2. 2. 1845 Habry u Golčova Jeníkova, † 22. 10. nebo | ||
+ | 4. 11. 1903 Brno), a operetní zpěvačky (Albíny) Běly Häuslerové | ||
+ | (též Heisslerové, Haislerové)-Engelbertové (* 1855), zpěvačky | ||
+ | městského divadla v Brně, Praze a Plzni. Otec E. studoval hru na housle 1855–61 na pražské konzervatoři, pak se | ||
+ | učil u J. Förstera hře na varhany. Začínal jako kapelník v malých | ||
+ | společnostech, postupně zvládl poměrně široký repertoár. | ||
+ | Pohotovost, rutina a organizační talent však převyšovaly jeho | ||
+ | umělecké nadání. 1875/76 získal dirigentské místo v Kramuelově | ||
+ | divadelní společnosti v Plzni. Za obživou odcházel do zahraničí, | ||
+ | v Německu se uplatňoval jako kapelník a koncertní | ||
+ | mistr. 1880 se vrátil do Čech a v Plzni přijal místo kapelníka | ||
+ | u divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic. Tam se seznámil | ||
+ | se subretou společnosti, s níž se poté oženil. Po odchodu | ||
+ | z Plzně nalezl obživu v Chotěboři jako ředitel kůru. Působil | ||
+ | ještě u divadelní společnosti L. Chmelenského, cestoval po | ||
+ | Čechách a Moravě, až zakotvil s rodinou v Brně. Manželé získali | ||
+ | angažmá v brněnském Národním divadle u Jana Pištěka, | ||
+ | E. pro sezony 1893/94–1895/96 a 1897/98. Jako první kapelník | ||
+ | tam řídil mimo jiné i 1896 památné představení Čajkovského | ||
+ | ''Pikové dámy''. V Brně připravil na 30 oper a 33 operet, | ||
+ | kvůli srdeční chorobě se však činnosti musel vzdát. | ||
+ | |||
+ | Jeho dcera Eugenie E. se v herectví školila během školní docházky | ||
+ | zprvu u své matky. Poprvé vystoupila v roli sousedky | ||
+ | v premiéře Sardouovy ''Madame Sans-Gêne'' v sezoně 1893/94 | ||
+ | na scéně pražského Národního divadla. Tam v malé roli sklepnice | ||
+ | Týny hrála ještě v ''Jiném vzduchu'' A. M. Šimáčka | ||
+ | 1895/96, v premiéře Vrchlického ''Soudu lásky'' ztvárnila roli | ||
+ | prvního pážete 1901/02 a v Massenetově opeře ''Werther'' roli | ||
+ | Jeníka 1902/03. Na scénu brněnského Národního divadla ji | ||
+ | 1903 jako patnáctiletou přijal ředitel Stanislav Doubravský. | ||
+ | V Brně hrála do konce 1904. Poté ji angažovalo pražské Národní | ||
+ | divadlo. Během třicetiletého působení v Praze ztvárnila | ||
+ | na scéně bezpočet drobných rolí. Do 1910 vystupovala v dětských | ||
+ | a chlapeckých úlohách v pohádkových inscenacích | ||
+ | a v představeních pro děti, poté se počala uplatňovat v postavách | ||
+ | naivek, milovnic, lyriček a dramatických dívek. Ve 20. | ||
+ | letech vystupovala v ženských rolích různých typů, postavení | ||
+ | a původu, tak jak to odpovídalo charakteru její menší robustnější | ||
+ | postavy s kulatou smavou tváří. Vynikala v realistickém | ||
+ | a expresionistickém podání většinou vedlejších postav v českém | ||
+ | i světovém repertoáru (Ibsen, Jirásek, Stroupežnický, | ||
+ | Hauptmann). 1915 ji do krátké filmové komedie ''Ahasver'', jednoho | ||
+ | z prvních českých filmů vůbec, obsadil Jaroslav Kvapil. | ||
+ | Vystoupila s herci Národního divadla R. Naskovou, K. Hašlerem, | ||
+ | K. Kolárem, V.Merhautem, E. Wiesnerem, K. Váňou | ||
+ | a průkopníkem české kinematografie J. Stallichem v roli domovnice | ||
+ | Pepičky Tučné. Ojediněle účinkovala ve vysílání Československého | ||
+ | rozhlasu, naposledy vystoupila 1933/34 v sedmi | ||
+ | hrách hlavně na scéně Stavovského divadla. Provdala se | ||
+ | a jako E. Skálová se 1934 rozhodla herecké činnosti zanechat | ||
+ | a věnovala se své rodině. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' MSN 2, s. 574; ND a jeho předchůdci, s. 91; Postavy brněnského jeviště | ||
+ | 3, 1994, s. 55; M. Fikejz, Český film 1, 2006, s. 249; http://archiv.narodni- | ||
+ | divadlo.cz (soupis rolí). | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1888]] | [[Kategorie:1888]] | ||
+ | [[Kategorie:Chotěboř]] | ||
[[Kategorie:1976]] | [[Kategorie:1976]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 11. 6. 2017, 13:01
Eugenie ENGELBERTOVÁ | |
Narození | 5.(4.) 10.1888 |
---|---|
Místo narození | Chotěboř |
Úmrtí | 17.7.1976 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47400 |
ENGELBERTOVÁ, Eugenie (též Eugena, Evženie), * 5. (4.) 10. 1888 Chotěboř, † 17. 7. 1976 Praha, herečka
Pocházela z umělecké rodiny kapelníka a dirigenta Emila Eugena E., který používal umělecké jméno Engelbert Engelbert (* 2. 2. 1845 Habry u Golčova Jeníkova, † 22. 10. nebo 4. 11. 1903 Brno), a operetní zpěvačky (Albíny) Běly Häuslerové (též Heisslerové, Haislerové)-Engelbertové (* 1855), zpěvačky městského divadla v Brně, Praze a Plzni. Otec E. studoval hru na housle 1855–61 na pražské konzervatoři, pak se učil u J. Förstera hře na varhany. Začínal jako kapelník v malých společnostech, postupně zvládl poměrně široký repertoár. Pohotovost, rutina a organizační talent však převyšovaly jeho umělecké nadání. 1875/76 získal dirigentské místo v Kramuelově divadelní společnosti v Plzni. Za obživou odcházel do zahraničí, v Německu se uplatňoval jako kapelník a koncertní mistr. 1880 se vrátil do Čech a v Plzni přijal místo kapelníka u divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic. Tam se seznámil se subretou společnosti, s níž se poté oženil. Po odchodu z Plzně nalezl obživu v Chotěboři jako ředitel kůru. Působil ještě u divadelní společnosti L. Chmelenského, cestoval po Čechách a Moravě, až zakotvil s rodinou v Brně. Manželé získali angažmá v brněnském Národním divadle u Jana Pištěka, E. pro sezony 1893/94–1895/96 a 1897/98. Jako první kapelník tam řídil mimo jiné i 1896 památné představení Čajkovského Pikové dámy. V Brně připravil na 30 oper a 33 operet, kvůli srdeční chorobě se však činnosti musel vzdát.
Jeho dcera Eugenie E. se v herectví školila během školní docházky zprvu u své matky. Poprvé vystoupila v roli sousedky v premiéře Sardouovy Madame Sans-Gêne v sezoně 1893/94 na scéně pražského Národního divadla. Tam v malé roli sklepnice Týny hrála ještě v Jiném vzduchu A. M. Šimáčka 1895/96, v premiéře Vrchlického Soudu lásky ztvárnila roli prvního pážete 1901/02 a v Massenetově opeře Werther roli Jeníka 1902/03. Na scénu brněnského Národního divadla ji 1903 jako patnáctiletou přijal ředitel Stanislav Doubravský. V Brně hrála do konce 1904. Poté ji angažovalo pražské Národní divadlo. Během třicetiletého působení v Praze ztvárnila na scéně bezpočet drobných rolí. Do 1910 vystupovala v dětských a chlapeckých úlohách v pohádkových inscenacích a v představeních pro děti, poté se počala uplatňovat v postavách naivek, milovnic, lyriček a dramatických dívek. Ve 20. letech vystupovala v ženských rolích různých typů, postavení a původu, tak jak to odpovídalo charakteru její menší robustnější postavy s kulatou smavou tváří. Vynikala v realistickém a expresionistickém podání většinou vedlejších postav v českém i světovém repertoáru (Ibsen, Jirásek, Stroupežnický, Hauptmann). 1915 ji do krátké filmové komedie Ahasver, jednoho z prvních českých filmů vůbec, obsadil Jaroslav Kvapil. Vystoupila s herci Národního divadla R. Naskovou, K. Hašlerem, K. Kolárem, V.Merhautem, E. Wiesnerem, K. Váňou a průkopníkem české kinematografie J. Stallichem v roli domovnice Pepičky Tučné. Ojediněle účinkovala ve vysílání Československého rozhlasu, naposledy vystoupila 1933/34 v sedmi hrách hlavně na scéně Stavovského divadla. Provdala se a jako E. Skálová se 1934 rozhodla herecké činnosti zanechat a věnovala se své rodině.
L: MSN 2, s. 574; ND a jeho předchůdci, s. 91; Postavy brněnského jeviště 3, 1994, s. 55; M. Fikejz, Český film 1, 2006, s. 249; http://archiv.narodni- divadlo.cz (soupis rolí).
Marcella Husová