Biografický slovník
ENGELBERTOVÁ Eugenie ?5.10.1888-17.7.1976
| Eugenie ENGELBERTOVÁ | |
 | |
| Narození | 5.(4.) 10.1888 |
|---|---|
| Místo narození | Chotěboř |
| Úmrtí | 17.7.1976 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47400 |
ENGELBERTOVÁ, Eugenie (též Eugena, Evženie), * 5. (4.) 10. 1888 Chotěboř, † 17. 7. 1976 Praha, herečka
Pocházela z umělecké rodiny kapelníka a dirigenta Emila Eugena E., který používal umělecké jméno Engelbert Engelbert (* 2. 2. 1845 Habry u Golčova Jeníkova, † 22. 10. nebo 4. 11. 1903 Brno), a operetní zpěvačky (Albíny) Běly Häuslerové (též Heisslerové, Haislerové)-Engelbertové (* 1855), zpěvačky městského divadla v Brně, Praze a Plzni. Otec E. studoval hru na housle 1855–61 na pražské konzervatoři, pak se učil u J. Förstera hře na varhany. Začínal jako kapelník v malých společnostech, postupně zvládl poměrně široký repertoár. Pohotovost, rutina a organizační talent však převyšovaly jeho umělecké nadání. 1875/76 získal dirigentské místo v Kramuelově divadelní společnosti v Plzni. Za obživou odcházel do zahraničí, v Německu se uplatňoval jako kapelník a koncertní mistr. 1880 se vrátil do Čech a v Plzni přijal místo kapelníka u divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic. Tam se seznámil se subretou společnosti, s níž se poté oženil. Po odchodu z Plzně nalezl obživu v Chotěboři jako ředitel kůru. Působil ještě u divadelní společnosti L. Chmelenského, cestoval po Čechách a Moravě, až zakotvil s rodinou v Brně. Manželé získali angažmá v brněnském Národním divadle u Jana Pištěka, E. pro sezony 1893/94–1895/96 a 1897/98. Jako první kapelník tam řídil mimo jiné i 1896 památné představení Čajkovského Pikové dámy. V Brně připravil na 30 oper a 33 operet, kvůli srdeční chorobě se však činnosti musel vzdát.
Jeho dcera Eugenie E. se v herectví školila během školní docházky zprvu u své matky. Poprvé vystoupila v roli sousedky v premiéře Sardouovy Madame Sans-Gêne v sezoně 1893/94 na scéně pražského Národního divadla. Tam v malé roli sklepnice Týny hrála ještě v Jiném vzduchu A. M. Šimáčka 1895/96, v premiéře Vrchlického Soudu lásky ztvárnila roli prvního pážete 1901/02 a v Massenetově opeře Werther roli Jeníka 1902/03. Na scénu brněnského Národního divadla ji 1903 jako patnáctiletou přijal ředitel Stanislav Doubravský. V Brně hrála do konce 1904. Poté ji angažovalo pražské Národní divadlo. Během třicetiletého působení v Praze ztvárnila na scéně bezpočet drobných rolí. Do 1910 vystupovala v dětských a chlapeckých úlohách v pohádkových inscenacích a v představeních pro děti, poté se počala uplatňovat v postavách naivek, milovnic, lyriček a dramatických dívek. Ve 20. letech vystupovala v ženských rolích různých typů, postavení a původu, tak jak to odpovídalo charakteru její menší robustnější postavy s kulatou smavou tváří. Vynikala v realistickém a expresionistickém podání většinou vedlejších postav v českém i světovém repertoáru (Ibsen, Jirásek, Stroupežnický, Hauptmann). 1915 ji do krátké filmové komedie Ahasver, jednoho z prvních českých filmů vůbec, obsadil Jaroslav Kvapil. Vystoupila s herci Národního divadla R. Naskovou, K. Hašlerem, K. Kolárem, V. Merhautem, E. Wiesnerem, K. Váňou a průkopníkem české kinematografie J. Stallichem v roli domovnice Pepičky Tučné. Ojediněle účinkovala ve vysílání Československého rozhlasu, naposledy vystoupila 1933/34 v sedmi hrách hlavně na scéně Stavovského divadla. Provdala se a jako E. Skálová se 1934 rozhodla herecké činnosti zanechat a věnovala se své rodině.
L: MSN 2, s. 574; ND a jeho předchůdci, s. 91; Postavy brněnského jeviště 3, 1994, s. 55; M. Fikejz, Český film 1, 2006, s. 249; http://archiv.narodni- divadlo.cz (soupis rolí).
Marcella Husová
