Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ENGELHARDT Hermann 10.3.1839-24.1.1918

{{Infobox - osoba
| jméno = Hermann ENGELHARDT
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 10.3.1839
| místo narození = Oberhohendorf u Oelsnitz (Německo)
| datum úmrtí = 24.1.1918
| místo úmrtí = Drážďany (Německo)
| povolání = 61- Pedagog<br />6- Botanik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 599-600
}}

'''ENGELHARDT, Hermann,''' ''* 10. 3. 1839 Oberhohendorf u Oelsnitz (Německo), † 24. 1. 1918 Drážďany (Německo), pedagog, paleobotanik''

Otec pracoval jako báňský inženýr v černouhelném dole
v Oberhohndorfu v revíru Zwickau – Oelsnitz (Sasko). E. měl
od mládí zájem o přírodu, zvláště o botaniku a zkameněliny,
které sbíral na haldách u černouhelných dolů v okolí rodiště.
Od 1853 navštěvoval učitelský seminář ve Freibergu. Poté působil
jako pomocný učitel a domácí učitel na různých místech
saského venkova. Od 1861 přednášel přírodní vědy v učitelském
semináři v Drážďanech-Friedrichstadtu, od 1869 na reálném
gymnáziu Dreikönigschule v Drážďanech-Neustadtu.
Zajímal se o moderní pedagogické metody v duchu Pestalozziho,
usiloval o jejich zavádění do praxe. O těchto otázkách
napsal v 60. letech několik článků do německých pedagogických
časopisů. 1907 odešel do výslužby.

Ve společnosti Isis v Drážďanech se spřátelil s profesorem tamní
techniky H. B. Geinitzem, který se mj. zabýval paleobotanikou, a v E. vzbudil zájem o dosud neprobádanou terciérní
flóru Saska. V prvních paleontologických publikacích se E.
1869 věnoval morfologii listů a fauně z oligocénu u Seifhennersdorfu
v Žitavské pánvi (u Varnsdorfu). Brzy rozšířil svůj
zájem na český terciér, zejména v okolí Bíliny, kde se v té době
začínalo průmyslově těžit hnědé uhlí. Důležitým podnětem
pro něj se stalo seznámení s otcem jednoho z žáků A. B. Castellim,
horním správcem Zálezelského uhelného těžařstva, které
vlastnilo hnědouhelné doly v izolované pánvi u Horních Zálezel
poblíž Litoměřic, jenž mu poskytl svou nepublikovanou
soukromou sbírku. 1870 uveřejnil drobný příspěvek o nálezech
z Blankartic na severovýchodním okraji Českého středohoří.
Následovala 1872 rozsáhlá studie s českou tematikou o nálezech
v pyroklastikách u Hrobčic (Robschütz) jižně od Bíliny.
Castelli a Theodor Held, činovník agilního Přírodovědeckého
spolku v Ústí nad Labem, poskytli E. nálezy z pískovců a křemenců
z vrchu Hradiště (v té době Purberg) u Černovic
(Tschernowitz) u Chomutova (publikace 1877, 1878). Těžiště
E. badatelského zájmu se přesunulo do severočeské pánve,
především okolí Mostu a Duchcova, ale také Kadaně, Valče
i na Sokolovsko. Soukromé sbírky mu poskytli závodní z některých
dolů a další místní sběratelé, v 90. letech pak i přírodovědec
J. E. Hibsch. E. studoval i exempláře ve sbírce Jana
Krejčího na české technice v Praze. Stal se mezinárodně uznávanou
autoritou v oboru terciérní paleobotaniky, proto se na
něho obraceli se žádostí o určení nálezů němečtí i zahraniční
geologové. Na základě zaslaného materiálu E. popsal terciérní
flóry z pruského Dolního Slezska (nyní Polsko; publikace
1877–92), z Bosny a Hercegoviny (1883–1913), Bolívie (z oblasti centra těžby rud stříbra a cínu Cerro de Potosí, 1887–94),
Chile (1890–91, 1905), Grónska (1897), Sardinie (1897–98),
Štýrska (1902), Malé Asie (nyní Turecko, 1903), z Fajjúmu
v Egyptě (1907) a z různých částí Německa (po 1900 nálezy
z Porýní aj.). V posledním období se věnoval určování nálezů
(většinou listů) z eocénního uhelného lomu v Messelu u Darmstadtu,
které mu poslalo vedení lomu. E. vy pracoval rozsáhlý
rukopis, který po jeho smrti připravil do tisku jeho žák P. J.
Menzel. E. psal i o dalších geologických tématech, o spraších
v Sasku, fosilních obratlovcích, zemětřesení, hnědém uhlí, vývoji
Krušných hor, terciérním diatomitu z Altenschlirfu z pohoří
Vogelsberg (1914) aj. Celkově uveřejnil v různých vědeckých
časopisech 125 prací, z toho 34 s českou tematikou.
Dokladový materiál k jeho publikacím byl z větší části ztracen,
zřejmě zničen v Drážďanech během druhé světové války.

Obdržel četná vyznamenání, na jeho počest bylo pojmenováno
několik nových fosilních flór, např. rod Engelhardtia z čeledi
ořešákovitých.

'''D:''' Auf welche Weise kann die Volksschule ihrer Wirksamkeit einen nachhaltigen
Einfluss sichern?, in: Sächsische Schulzeitung 25, 1860, s. 197 až
200; 26, 1860, s. 205–211; Flora der Braunkohlenformation im Königreich Sachsen, in: Preisschriften der Fürstlich Jablonowskischen Gesellschaft (Leipzig) 16, 1870, s. 1–70; Ueber den Kalktuff im Allgemeinem
und den von Robschütz mit seinem Einschlüssen insbesondere, in: Programm
der Realschule 1. Ordn. zu Neustadt-Dresden, 1872; Tertiaer -
pflanzen aus dem Leitmeritzer Mittelgebirge, in: Nova Acta der Leopoldinisch-
Carolinischen Deutschen Academie der Naturforscher (Halle) 38,
1876, č. 4, s. 341–440; Über die Cyprisschiefer Nordböhmens und ihre
pflanzlichen Einschlüsse, in: Sitzungsberichte der Naturwissenschaftlichen
Gesellschaft Isis (Dresden), 1879, s. 131–152; Die Tertiaerflora des Jesuiten grabens bei Kundratitz in Nordböhmen, in: Nova Acta der Leopoldinisch-
Carolinischen Deutschen Academie der Naturforscher (Halle) 48,
1885, č. 3, s. 259–408; Über die Flora der über den Braunkohlen befindlichen
Tertiaerschichten von Dux, in: tamtéž 57, 1891, č. 3, s. 129–219;
Über böhmische Kreidepflanzen aus dem Geologischen Institut der
Deutschen Universität Prag, in: Mitteilungen aus dem Osterlande (Altenburg)
5, 1892, s. 86–118; Fossile Pflanzenreste aus dem Polierschiefer
vom Natternstein bei Zautig, in: Sitzungsberichte des Deutschen naturwissenschaftlich-medizinischen Vereins für Böhmen „Lotos“ in Prag 16,
1896, s. 1–10; Über die von mir bestimmten fossilen Pflanzen Grönlands,
in: Grönland-Expedition der Gesellschaft für Erdkunde 2, Berlin 1897,
s. 358–373; Die Tertiaerflora von Berand im Böhmischen Mittelgebirge,
in: Sitzungsberichte des Deutschen naturwissenschaftlich-medizinischen
Vereins für Böhmen „Lotos“ in Prag 18, 1898, s. 23–72; Prilog poznavanju
tercijarne flore najšire okoline Donje Tuzle u Bosni, in: Glasnika Zemanskog
Muzeja u Bosni i Hercegowini 13, 1901, s. 473–526; Über tertiäre
Pflanzenreste von Flörsheim am Main, in: Abhandlungen der Senckenbergschen
naturforschenden Gesellschaft (Frankfurt a. M.) 29, 1911,
s. 307–406; Die alttertiäre Flora von Messel bei Darmstadt, in: Abhandlungen
der Hessischen Geologischen Landesanstalt zu Darmstadt 7, 1922,
s. 17–128, P. Menzel (ed.).

'''L:''' V. J. Procházka, Repertorium literatury geologické a mineralogické Království
českého, 1897, s. 35–36 a 201; J. Deichmüller, H. E. Nachruf, in:
Leopoldina (Halle) 55, 1919, č. 7, s. 64–68, 8, s. 70–72 (bibliografie);
F. Němejc, Paleobotanika. 1–4, 1959–75, passim; S. Hurník – E. Knobloch,
Einige Ergebnisse paläontologischer und stratigraphischer Untersuchungen
im Tertiär Böhmens, in: Abhandlungen des Staatlichen Museums
für Mineralogie und Geologie zu Dresden 11, 1966, s. 17–161; N. Pantić,
Doprinos Bedricha Katzera poznavanju fosilnich flora Bosne i Hercegovine,
in: Geološko glasnik (Sarajevo) 20, 1975, s. 163–164; NDB 4, s. 512; DBE
3, s. 118; S. Ćorić, Die geologische Erforschung von Bosnien und der Herzegowina
und der grundlegende Beitrag der österreichischen Geologen, in:
Abhandlungen der Geologischen Bundesanstalt (Wien) 56, 1999, č. 1,
s. 117–152, zejména s. 126; H. Walther, Die Bedeutung von Hanns Bruno
Geinitz für die Paläobotanik in Sachsen, in: Geologica saxonica (Dresden)
46–47, 2001, s. 61–67; M. Radoň, Albin Benedict Castelli, in: Zprávy
a studie Regionálního muzea v Teplicích 24, 2002, s. 189–230, zejm.
s. 205–206; Z. Kvaček – Z. Dvořák – K.Mach – J. Sakala, Třetihorní rostliny severočeské hnědouhelné pánve, 2004, s. 10–11 a 151.

Pavel Vlašímský

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:6- Botanik]]
[[Kategorie:1839]]
[[Kategorie:Oberhohendorf]]
[[Kategorie:1918]]
[[Kategorie:Drážďany]]