ENGELMANN Paul 14.6.1891-5.2.1965: Porovnání verzí

Aktuální verze z 6. 3. 2020, 11:15

Paul ENGELMANN
Narození	14.6.1891
Místo narození	Olomouc
Úmrtí	5.2.1965
Místo úmrtí	Tel Aviv (Izrael)
Povolání	74- Architekt 63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 601-602
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39385

ENGELMANN, Paul, * 14. 6. 1891 Olomouc, † 5. 2. 1965 Tel Aviv (Izrael), architekt, designér, kreslíř, publicista

Byl nejstarším ze tří dětí německého židovského obchodníka a později zástupce pojišťovacích společností. Rodiče u všech rozvíjeli umělecké nadání, E. bratr Peter se stal karikaturistou, jenž publikoval pod pseudonymem Peter ENG ve vídeňském časopise Die Fackel, sestra Anna ilustrátorkou a výtvarnicí. Oba bratři se rovněž teoreticky věnovali karikatuře jako výtvarnému žánru.

Po studiích na olomouckém německém gymnáziu, která E. na tři roky přerušil kvůli léčení tuberkulózy v alpském sanatoriu, si zapsal architekturu na vídeňské technice. Vadila mu konzervativnost výuky, po několika semestrech (1909–10) studium přerušil a stal se na jeden rok sekretářem Karla Krause, rakouského spisovatele, dramatika, básníka a novináře. Ten ho pravděpodobně seznámil s architektem a teoretikem architektury a výtvarného umění Adolfem Loosem. Když Loos založil 1912 ve Vídni tříletou soukromou stavební školu, opustil E. techniku a stal se jedním z jeho prvních žáků a spolupracovníků. 1914 narukoval do armády, avšak pro vážné zdravotní potíže byl vyreklamován a po dobu první světové války žil u rodičů v Olomouci. Po skončení války pobýval střídavě ve Vídni a v Olomouci a věnoval se literatuře, filozofii a okrajově praktické činnosti architekta. Po smrti matky 1934 se vystěhoval do Palestiny, kde zpočátku působil jako architekt a designér, např. pro Wachsbergův obchod The Cultivated Home navrhoval nábytek.

Od A. Loose převzal myšlenku střídmého, nezdobného průčelí a ideu tzv. Raumplanu, tj. prostorového prolínání obytných místností, výškově odlišených podle funkce a uspořádaných v různých úrovních. V době jejich spolupráce vznikly návrhy regulačního plánu Vídně (1912), vil (1912–13) a rodinného domu Hermanna Konstandta v Olomouci (1919), pozoruhodného centrální halou s ochozem a zejména prolnutím jídelny a pánského pokoje s galerií. Již 1916 se seznámil s Ludwigem Wittgensteinem (1889–1951), synem kladenského ocelářského magnáta, studentem inženýrství a pozdějším významným filozofem, který v Olomouci sloužil jako jednoroční dobrovolník v hodnosti poručíka u dělostřelectva. Spolu navrhli a uskutečnili výstavbu paláce pro Margarethu Wittgenstein- Stonboroughovou ve Vídni. Wittgenstein se sice zapojil do projektových prací později, avšak prosadil několik dispozičních úprav a navrhl kování oken, dveří a další architektonické detaily, což výrazně ovlivnilo loosovsky puristický charakter objektu. Ve 20. letech 20. století E. zpracoval návrhy interiérů bytu dalších Wittgensteinových sourozenců Paula a Hermine ve Vídni a interiéry bytu manželů Seidlerových v Olomouci. Tamní rodinný dům Vladimíra Müllera se stal E. jedinou samostatnou prací, projektovanou a provedenou během kratší návštěvy města. Náznak Raumplanu se objevil v prostorově členěné dvouúrovňové hale se schodištěm do prvního patra. Posledním dílem doloženým na území Československa byl 1929 soutěžní návrh na lidový park a koupaliště v Opavě, za který získal odměnu.

V Palestině E. dále rozvíjel všestranné literární a filozofické aktivity. Kromě rozmanitých textů všech žánrů, jež většinou zůstaly v rukopise, napsal studii o psychologii v grafickém zobrazování, 1939 vydal Anthologie deutscher Lyrik (Antologie německé lyriky), ve 40. letech redigoval časopisy Bei der Lampe a Prozdor, v nichž uveřejňoval své články, básně a karikatury, vydával edici knih o uměleckých a filozofických problémech a osobnostech kulturního světa, které osobně poznal, v Café Techelet pořádal literární večery, kde přednášel např. o Wittgensteinovi, z jehož díla rovněž překládal do hebrejštiny.

D: návrh dvou vil (asi 1912 a 1913, školní práce); interiér bytu H. a P. Wittgensteinových, Vídeň (okolo 1924); palác M. Wittgenstein-Stonborough, Vídeň III, Kundmanngasse 19 (1926–28, s L. Wittgensteinem a J. Groagem, dnes budova Bulharského kulturního sdružení); rodinný dům V. Müllera, Olomouc, Černochova 6 (1927); interiér bytu manželů E. a M. Seidlerových, Olomouc, Palackého (okolo 1929); rodinný dům Yadlin, Haifa, Hatishbi Street 36 (1937–38); publikace: Adolf Loos, Tel Aviv 1946; Ludwig Wittgenstein, Tel Aviv 1948; Dem Andenken an Karl Kraus, Wien 1967; Ludwig Wittgenstein. Briefe und Begegnungen, Wien – München 1970.

L: NEČVU 1, s. 163; Z. Kudělka, Činnost Adolfa Loose v Československu 1, in: SPFFBU F 17, 1973, s. 146–147; V. Šlapeta, P. E. a Jacques Groag, olomoučtí žáci Adolfa Loose, in: Památky a příroda 3, 1978, č. 2, s. 83 až 93; týž, P. E. a Jacques Groag, in: Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci 1979, č. 198, s. 15–26; T. Černoušek – V. Šlapeta – P. Zatloukal, Olomoucká architektura 1900–1950. Průvodce, 1981, s. 47; V. Šlapeta, Adolf Loos a česká architektura. Katalog výstavy, 1984, s. 15; U. A. Schnei der (ed.), P. E. (1891–1965). Architektur, Judentum, Wiener Moderne, Wien – Bozen 1999, s. 105–106; J. Bakacsy (ed.), P. E. und das mitteleuropäische Erbe. Der Weg von Olmütz nach Israel, Innsbruck 1999, s. 42–46; I. Fialová, Olomoucký rodák P. E. zpět v Olomouci, in: Žurnál UP 19. 3. 1999, s. 1, 4; P. Zatloukal (ed.), Vila Vladimíra Müllera, in: Slavné vily Olomouckého kraje, 2007, s. 83–85; P.Maňák, P. E. (http://kehila- olomouc.cz/rs/2378/paul-engelmann-1891-1965); Ludwig Wittgenstein (http://wikipedia.infostar.cz/l/lu/ludwig _wittgenstein.html).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Kudělková