ENGEL Emanuel 20.10.1844-26.10.1907: Porovnání verzí

Z Personal
(ENGEL_Emanuel_20.10.1844-26.10.1907)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 20.10.1844
 
| datum narození = 20.10.1844
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 26.10.1907
 
| datum úmrtí = 26.10.1907
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Karlovy Vary
−
| povolání = 15- Lékaři
+
| povolání = 15- Lékaři<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
−
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Emanuel ENGEL
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 596
 +
}}
 +
 
 +
'''ENGEL, Emanuel,''' ''* 20. 10. 1844 Praha, † 26. 10. 1907 Karlovy Vary, politik''
 +
 
 +
Syn profesora teoretické chirurgie na pražské univerzitě Jana
 +
Josefa E. (1796–1845) a jeho manželky Johanny, provozovatelky
 +
významného vlasteneckého salonu. V mládí ho vychovával
 +
matčin přítel A. J. Vrťátko, od 1861 bibliotekář Českého
 +
muzea, jenž podporoval E. slovanské uvědomění. Studoval na
 +
Akademickém gymnáziu, odkud byl pro aktivní činnost v nacionálním
 +
studentském hnutí po třídenním vězení 1859 vyloučen,
 +
maturoval pak na piaristickém gymnáziu. Už na střední
 +
škole vyvíjel společenskou aktivitu, politicky orientované
 +
spolužáky soustředil ve spolku Vltavan, z něhož vytvořil středisko
 +
pro sloučení studentských spolků v zastřešující spolek
 +
Ruch. Od 1865 mu předsedal. Ruch z jeho iniciativy převzal
 +
časopis ''Lumír'', reorganizoval Akademický čtenářský spolek
 +
a 1868 vystoupil s programovým almanachem. V jeho duchu
 +
E. vydal sbírku ''Básně'' (1867). Na pražské lékařské fakultě byl
 +
1868 promován doktorem medicíny. 1868–71 praktikoval jako
 +
sekundární lékař ve Všeobecné nemocnici, 1873–75 jako
 +
asistent v České zemské porodnici. 1871–73, 1875–79, 1881
 +
až 1883 pobýval v zahraničí, nejdéle jako vychovatel synů ruského
 +
barona Dervise. S jeho rodinou procestoval Rusko, Švýcarsko,
 +
Itálii a Francii. V Nizze založil na baronův náklad český
 +
orchestr, řízený K. Bendlem, v Paříži byl jednatelem
 +
kulturně plodné České besedy. 1879 si otevřel ordinaci v Benešově.
 +
Po definitivním návratu do vlasti byl 1883 zvolen nezávislým
 +
poslancem za benešovskou skupinu do zemského
 +
sněmu a rozhodl se pro politickou práci. Při říšských volbách
 +
1885 byl jako nezávislý kandidát znovuzvolen za Benešov do
 +
poslanecké sněmovny. V Českém klubu poslanců se však stále
 +
zřetelněji přikláněl k mladočeské frakci a po kritice Riegrovy
 +
„drobečkové“ politiky v květnu 1887 ho spolu s mladočechy
 +
E. Grégrem, J. Vašatým a V. Kounicem z klubu vyloučili.
 +
V lednu 1888 utvořilo sedm mladočeských poslanců samostatný
 +
Neodvislý klub a E. se stal jeho předsedou. V čele mladočeského
 +
poslaneckého klubu nesl největší tíži organizace
 +
parlamentních bojů a prakticky sám vyřizoval veškerou klubovní
 +
administrativu. Současně od 1891 vedl administrativu
 +
výkonného výboru strany a podstatně se zasloužil o stranickou
 +
organizační výstavbu. Patřil k umírněným politikům, jimž se
 +
prvořadě jednalo o český podíl na vládě v monarchii. Podporoval
 +
proto jak vládu K. Badeniho, tak zejména vládu F.
 +
A. Thuna, kde mladočech J. Kaizl zastával úřad ministra financí.
 +
Jako politik kompromisu byl respektován i na německé
 +
straně. Na konci 90. let pronikl k císařskému dvoru jako důvěrník
 +
panovníka, kterého informoval o české problematice.
 +
Řadil se k aktivním odpůrcům antisemitismu. Působil i žurnalisticky,
 +
od 1885 vydával v Benešově vlastní orgán ''Hlasy od''
 +
''Blaníka''. Pro nesouhlas s protivládní obstrukcí i z materiálních
 +
důvodů 1900 náhle ukončil svoji politickou činnost a do parlamentu
 +
znovu nekandidoval. Ponechal si jen zemský mandát.
 +
Od 1892 provozoval lékařskou praxi na Královských Vinohradech
 +
(Praha), v letních měsících byl lázeňským lékařem
 +
v Karlových Varech, kam se 1901 trvale přestěhoval a kde se
 +
stal ústřední postavou místní Slovanské besedy. Od 1896 byl
 +
ženatý s dlouholetou přítelkyní Bohumilou E. Nezanechal žádné
 +
jmění.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 8, s. 614; 28, s. 384; J. Čelakovský, Za E. E., in: Osvěta 38, 1907
 +
až 1908, č. 1, s. 1–11; AČL, s. 57–58; D. Seňková, Příspěvek k životopisu
 +
E. E. (1844–1907), in: Sborník k dějinám 19. a 20. století, 12, 1991,
 +
s. 137–148; L. Velek, E. E. Politický a sociální profil politického vůdce
 +
v 19. století, in: Osobnost v politické straně, 2000, P. Marek (ed.), s. 33 až
 +
45.
 +
 
 +
'''P:''' LA PNP Praha.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/3068 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
−
 
 
[[Kategorie:1844]]
 
[[Kategorie:1844]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1907]]
 
[[Kategorie:1907]]
 +
[[Kategorie:Karlovy Vary]]

Verze z 31. 10. 2019, 15:06

Emanuel ENGEL
Narození 20.10.1844
Místo narození Praha
Úmrtí 26.10.1907
Místo úmrtí Karlovy Vary
Povolání 15- Lékaři
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 596
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46268

ENGEL, Emanuel, * 20. 10. 1844 Praha, † 26. 10. 1907 Karlovy Vary, politik

Syn profesora teoretické chirurgie na pražské univerzitě Jana Josefa E. (1796–1845) a jeho manželky Johanny, provozovatelky významného vlasteneckého salonu. V mládí ho vychovával matčin přítel A. J. Vrťátko, od 1861 bibliotekář Českého muzea, jenž podporoval E. slovanské uvědomění. Studoval na Akademickém gymnáziu, odkud byl pro aktivní činnost v nacionálním studentském hnutí po třídenním vězení 1859 vyloučen, maturoval pak na piaristickém gymnáziu. Už na střední škole vyvíjel společenskou aktivitu, politicky orientované spolužáky soustředil ve spolku Vltavan, z něhož vytvořil středisko pro sloučení studentských spolků v zastřešující spolek Ruch. Od 1865 mu předsedal. Ruch z jeho iniciativy převzal časopis Lumír, reorganizoval Akademický čtenářský spolek a 1868 vystoupil s programovým almanachem. V jeho duchu E. vydal sbírku Básně (1867). Na pražské lékařské fakultě byl 1868 promován doktorem medicíny. 1868–71 praktikoval jako sekundární lékař ve Všeobecné nemocnici, 1873–75 jako asistent v České zemské porodnici. 1871–73, 1875–79, 1881 až 1883 pobýval v zahraničí, nejdéle jako vychovatel synů ruského barona Dervise. S jeho rodinou procestoval Rusko, Švýcarsko, Itálii a Francii. V Nizze založil na baronův náklad český orchestr, řízený K. Bendlem, v Paříži byl jednatelem kulturně plodné České besedy. 1879 si otevřel ordinaci v Benešově. Po definitivním návratu do vlasti byl 1883 zvolen nezávislým poslancem za benešovskou skupinu do zemského sněmu a rozhodl se pro politickou práci. Při říšských volbách 1885 byl jako nezávislý kandidát znovuzvolen za Benešov do poslanecké sněmovny. V Českém klubu poslanců se však stále zřetelněji přikláněl k mladočeské frakci a po kritice Riegrovy „drobečkové“ politiky v květnu 1887 ho spolu s mladočechy E. Grégrem, J. Vašatým a V. Kounicem z klubu vyloučili. V lednu 1888 utvořilo sedm mladočeských poslanců samostatný Neodvislý klub a E. se stal jeho předsedou. V čele mladočeského poslaneckého klubu nesl největší tíži organizace parlamentních bojů a prakticky sám vyřizoval veškerou klubovní administrativu. Současně od 1891 vedl administrativu výkonného výboru strany a podstatně se zasloužil o stranickou organizační výstavbu. Patřil k umírněným politikům, jimž se prvořadě jednalo o český podíl na vládě v monarchii. Podporoval proto jak vládu K. Badeniho, tak zejména vládu F. A. Thuna, kde mladočech J. Kaizl zastával úřad ministra financí. Jako politik kompromisu byl respektován i na německé straně. Na konci 90. let pronikl k císařskému dvoru jako důvěrník panovníka, kterého informoval o české problematice. Řadil se k aktivním odpůrcům antisemitismu. Působil i žurnalisticky, od 1885 vydával v Benešově vlastní orgán Hlasy od Blaníka. Pro nesouhlas s protivládní obstrukcí i z materiálních důvodů 1900 náhle ukončil svoji politickou činnost a do parlamentu znovu nekandidoval. Ponechal si jen zemský mandát. Od 1892 provozoval lékařskou praxi na Královských Vinohradech (Praha), v letních měsících byl lázeňským lékařem v Karlových Varech, kam se 1901 trvale přestěhoval a kde se stal ústřední postavou místní Slovanské besedy. Od 1896 byl ženatý s dlouholetou přítelkyní Bohumilou E. Nezanechal žádné jmění.

L: OSN 8, s. 614; 28, s. 384; J. Čelakovský, Za E. E., in: Osvěta 38, 1907 až 1908, č. 1, s. 1–11; AČL, s. 57–58; D. Seňková, Příspěvek k životopisu E. E. (1844–1907), in: Sborník k dějinám 19. a 20. století, 12, 1991, s. 137–148; L. Velek, E. E. Politický a sociální profil politického vůdce v 19. století, in: Osobnost v politické straně, 2000, P. Marek (ed.), s. 33 až 45.

P: LA PNP Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=ENGEL_Emanuel_20.10.1844-26.10.1907&oldid=113179“