Biografický slovník
ENGERTH Eduard 13.5.1818-28.7.1897: Porovnání verzí
(ENGERTH_von_Eduard_13.5.1818-28.7.1897) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Eduard ENGERTH | + | | jméno = Eduard ENGERTH |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.5.1818 | | datum narození = 13.5.1818 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Pszczyna (Polsko) |
| datum úmrtí = 28.7.1897 | | datum úmrtí = 28.7.1897 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Semmering (Rakousko) |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''ENGERTH, Eduard,''' ''* 13. 5. 1818 Pszczyna (Polsko), † 28. 7. 1897 Semmering (Rakousko), malíř'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z pruské části Slezska, jeho rodiště se tehdy nazvývalo | ||
| + | Pless. Základní školení získal u otce, rovněž malíře, 1837 | ||
| + | vstoupil na vídeňskou Akademii, kde už během studií dostal | ||
| + | několik ocenění za historickou malbu, portréty i žánrové krajiny. | ||
| + | Díky stipendiu mohl cestovat po Evropě a 1847 odjet | ||
| + | do Říma, kde žil dalších šest let, studoval staré italské mistry | ||
| + | a sám se věnoval historické malbě. | ||
| + | |||
| + | Od 1854 byl povolán jako nástupce Rubenův do čela pražské | ||
| + | AVU, která však za E. vedení prožívala spíše období stagnace. | ||
| + | Během pražského pobytu vytvořil řadu podobizen, mj. několik | ||
| + | portrétů panovnického páru. Na objednávku českého zemského | ||
| + | sněmu vznikl pro sál české sněmovny na Malé Straně | ||
| + | jeho rozměrný portrét ''Františka Josefa I.'' (1861) v ornátu rytíře | ||
| + | Řádu zlatého rouna. Navrhl i malířskou výzdobu karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje. Na místo ředitele v Praze rezignoval | ||
| + | 1864 a vrátil se do Vídně, kam často zajížděl už v době | ||
| + | pražského pobytu, aby řídil práce na kostelních malbách. Pro | ||
| + | vídeňskou Dvorní operu navrhl fresku ''Figarova svatba''. 1865 | ||
| + | se stal profesorem vídeňské Akademie, 1871–77 byl ředitelem | ||
| + | císařské galerie (sídlící tehdy v Belvederu) a 1890 vídeňského | ||
| + | Uměleckoprůmyslového muzea, pro nějž zpracoval a tiskem | ||
| + | vydal rozsáhlý dvoudílný katalog sbírek. Za zásluhy byl 1873 | ||
| + | povýšen do rytířského stavu a 1891 jmenován dvorním radou. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Verhaftung der Familie des Königs Manfred nach der Schlacht | ||
| + | von Benevent, 1853; Sieg des Prinzen Eugen bei Zenta, 1864; Krönung | ||
| + | von Kaiser Franz Josef zum König von Ungarn, po 1867. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 8, s. 618; Toman 1, s. 203 (se soupisem starší literatury); Wurzbach | ||
| + | 14, s. 440–441; ÖBL 1, s. 252; BL 1, s. 313; NDB 4, s. 530; Thieme | ||
| + | – Becker 10, s. 549 (se soupisem díla a další literaturou); Czeike 2, s. 188; | ||
| + | L. Sršeň, Převeliké Veličenstvo. E. portrét Františka Josefa I. pro českou | ||
| + | Sněmovnu, in: DaS 32, 2010, č. 4, s. 12. | ||
| + | |||
| + | Marie Makariusová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1818]] | [[Kategorie:1818]] | ||
| + | [[Kategorie:Pszczyna]] | ||
[[Kategorie:1897]] | [[Kategorie:1897]] | ||
| + | [[Kategorie:Semmering]] | ||
Verze z 11. 6. 2017, 18:54
| Eduard ENGERTH | |
 | |
| Narození | 13.5.1818 |
|---|---|
| Místo narození | Pszczyna (Polsko) |
| Úmrtí | 28.7.1897 |
| Místo úmrtí | Semmering (Rakousko) |
| Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54405 |
ENGERTH, Eduard, * 13. 5. 1818 Pszczyna (Polsko), † 28. 7. 1897 Semmering (Rakousko), malíř
Pocházel z pruské části Slezska, jeho rodiště se tehdy nazvývalo Pless. Základní školení získal u otce, rovněž malíře, 1837 vstoupil na vídeňskou Akademii, kde už během studií dostal několik ocenění za historickou malbu, portréty i žánrové krajiny. Díky stipendiu mohl cestovat po Evropě a 1847 odjet do Říma, kde žil dalších šest let, studoval staré italské mistry a sám se věnoval historické malbě.
Od 1854 byl povolán jako nástupce Rubenův do čela pražské AVU, která však za E. vedení prožívala spíše období stagnace. Během pražského pobytu vytvořil řadu podobizen, mj. několik portrétů panovnického páru. Na objednávku českého zemského sněmu vznikl pro sál české sněmovny na Malé Straně jeho rozměrný portrét Františka Josefa I. (1861) v ornátu rytíře Řádu zlatého rouna. Navrhl i malířskou výzdobu karlínského kostela sv. Cyrila a Metoděje. Na místo ředitele v Praze rezignoval 1864 a vrátil se do Vídně, kam často zajížděl už v době pražského pobytu, aby řídil práce na kostelních malbách. Pro vídeňskou Dvorní operu navrhl fresku Figarova svatba. 1865 se stal profesorem vídeňské Akademie, 1871–77 byl ředitelem císařské galerie (sídlící tehdy v Belvederu) a 1890 vídeňského Uměleckoprůmyslového muzea, pro nějž zpracoval a tiskem vydal rozsáhlý dvoudílný katalog sbírek. Za zásluhy byl 1873 povýšen do rytířského stavu a 1891 jmenován dvorním radou.
D: výběr: Verhaftung der Familie des Königs Manfred nach der Schlacht von Benevent, 1853; Sieg des Prinzen Eugen bei Zenta, 1864; Krönung von Kaiser Franz Josef zum König von Ungarn, po 1867.
L: OSN 8, s. 618; Toman 1, s. 203 (se soupisem starší literatury); Wurzbach 14, s. 440–441; ÖBL 1, s. 252; BL 1, s. 313; NDB 4, s. 530; Thieme – Becker 10, s. 549 (se soupisem díla a další literaturou); Czeike 2, s. 188; L. Sršeň, Převeliké Veličenstvo. E. portrét Františka Josefa I. pro českou Sněmovnu, in: DaS 32, 2010, č. 4, s. 12.
Marie Makariusová
