Biografický slovník
ERBANOVÁ Pavlína 24.5.1861-14.2.1930: Porovnání verzí
(ERBANOVÁ_Pavlína_24.5.1861-14.2.1930) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Pavlína ERBANOVÁ | | jméno = Pavlína ERBANOVÁ | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Erbanova Pavlina portret.jpg |
| datum narození = 24.5.1861 | | datum narození = 24.5.1861 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Hořice |
| datum úmrtí = 14.2.1930 | | datum úmrtí = 14.2.1930 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Hořice |
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 7-8 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''ERBANOVÁ, Pavlína,''' ''* 24. 5. 1861 Hořice, † 14. 2. 1930 Hořice, zpěvačka'' | ||
| + | |||
| + | Narodila se ve známé hořické rodině vlastence a poté starosty | ||
| + | města Petra E. a jeho první manželky Anny, roz. Šťastné. Záhy | ||
| + | ztratila matku. V Praze absolvovala Vyšší dívčí školu, hudební | ||
| + | vlohy 1879–82 rozvíjela v Pivodově pěveckém ústavu. Další | ||
| + | školení získala během dvouletého berlínského pobytu u zpěvačky | ||
| + | Lilly Lehmannové. V Praze se představila v Novém | ||
| + | českém divadle 1884 jako Lidunka/Agáta (C. M. Weber: ''Čarostřelec'') | ||
| + | a téhož roku vystoupila i na scéně Národního divadla | ||
| + | v roli Lucie (G. Donizetti: ''Lucie z Lammermooru''). 1885/86 jí | ||
| + | nabídl angažmá do Národního divadla ředitel F. A. Šubert pro | ||
| + | obor koloraturního a mladodramatického sopránu. Nastudovala | ||
| + | téměř dvě desítky rolí světového operního repertoáru, | ||
| + | avšak její slibně se rozvíjející kariéru náhle ukončila choroba | ||
| + | hlasivek. 1888 odešla do Kyjeva a věnovala se výuce zpěvu, | ||
| + | klavírní hry a cizích jazyků. Vrátila se po šesti letech do Hořic | ||
| + | a ujala se výchovy mladší sestry. Dále vyučovala a spolupracovala | ||
| + | s místními hudebními a pěveckými tělesy. Po otcově smrti zdědila značné jmění. Velkou část rodinného majetku | ||
| + | věnovala už před první světovou válkou České akademii věd | ||
| + | a umění na podporu nemajetných umělců, v závěti odkázala | ||
| + | další finanční prostředky na dobročinné účely. Byla pohřbena | ||
| + | do rodinné hrobky na hořickém Novém hřbitově. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' HS 1, s. 297–298; ND a jeho předchůdci, s. 91; O. Tomíčková a kol., | ||
| + | Hořice odedávna do dneška, 2009, rejstřík a zvl. s. 272–274; archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí); www.ceskyhudebnislovnik.cz. | ||
| + | |||
| + | Marie Makariusová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1861]] | [[Kategorie:1861]] | ||
| + | [[Kategorie:Hořice]] | ||
[[Kategorie:1930]] | [[Kategorie:1930]] | ||
| + | [[Kategorie:Hořice]] | ||
Aktuální verze z 10. 3. 2020, 15:47
| Pavlína ERBANOVÁ | |
 | |
| Narození | 24.5.1861 |
|---|---|
| Místo narození | Hořice |
| Úmrtí | 14.2.1930 |
| Místo úmrtí | Hořice |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 7-8 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=74849 |
ERBANOVÁ, Pavlína, * 24. 5. 1861 Hořice, † 14. 2. 1930 Hořice, zpěvačka
Narodila se ve známé hořické rodině vlastence a poté starosty města Petra E. a jeho první manželky Anny, roz. Šťastné. Záhy ztratila matku. V Praze absolvovala Vyšší dívčí školu, hudební vlohy 1879–82 rozvíjela v Pivodově pěveckém ústavu. Další školení získala během dvouletého berlínského pobytu u zpěvačky Lilly Lehmannové. V Praze se představila v Novém českém divadle 1884 jako Lidunka/Agáta (C. M. Weber: Čarostřelec) a téhož roku vystoupila i na scéně Národního divadla v roli Lucie (G. Donizetti: Lucie z Lammermooru). 1885/86 jí nabídl angažmá do Národního divadla ředitel F. A. Šubert pro obor koloraturního a mladodramatického sopránu. Nastudovala téměř dvě desítky rolí světového operního repertoáru, avšak její slibně se rozvíjející kariéru náhle ukončila choroba hlasivek. 1888 odešla do Kyjeva a věnovala se výuce zpěvu, klavírní hry a cizích jazyků. Vrátila se po šesti letech do Hořic a ujala se výchovy mladší sestry. Dále vyučovala a spolupracovala s místními hudebními a pěveckými tělesy. Po otcově smrti zdědila značné jmění. Velkou část rodinného majetku věnovala už před první světovou válkou České akademii věd a umění na podporu nemajetných umělců, v závěti odkázala další finanční prostředky na dobročinné účely. Byla pohřbena do rodinné hrobky na hořickém Novém hřbitově.
L: HS 1, s. 297–298; ND a jeho předchůdci, s. 91; O. Tomíčková a kol., Hořice odedávna do dneška, 2009, rejstřík a zvl. s. 272–274; archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí); www.ceskyhudebnislovnik.cz.
Marie Makariusová
