ERBAN Evžen 18.6.1912-26.7.1994: Porovnání verzí
(ERBAN_Evžen_18.6.1912-26.7.1994) |
|||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''ERBAN, Evžen''' ''(též Eugen), * 18. 6. 1912 Vsetín, † 26. 7. 1994 Praha, politik, odborový činitel, publicista'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny lesníka Huga E. a Marie, roz. Šplíchalové. | ||
+ | Absolvoval české gymnázium v Novém Jičíně. 1931–35 studoval | ||
+ | práva na UK v Praze, zároveň byl činný v sociálně demokratickém | ||
+ | studentském a mládežnickém hnutí. 1936–40 | ||
+ | pracoval jako sekretář různých odborových svazů, mj. Jednotného | ||
+ | svazu soukromých zaměstnanců a Jednoty soukromých | ||
+ | zaměstnanců obchodu a družstev. Za německé okupace | ||
+ | 1940–45 byl tajemníkem protektorátní Národní odborové | ||
+ | ústředny zaměstnanecké (NOÚZ), jejíchž struktur využil | ||
+ | k organizaci odbojové činnosti. 1943 patřil k zakladatelům | ||
+ | ilegálního Revolučního odborového hnutí; 1944–45 stál | ||
+ | v čele ilegální Ústřední rady odborů, kterou v květnu 1945 | ||
+ | zastupoval v revoluční ČNR. | ||
+ | |||
+ | Po válce 1945–50 působil ve funkci generálního tajemníka | ||
+ | Ústřední rady odborů, v níž úzce spolupracoval s A. Zápotockým. | ||
+ | Zároveň byl 1945–49 členem generální rady Světové | ||
+ | odborové federace; 1945–47 a od března do června 1948 členem | ||
+ | představenstva Československé sociální demokracie, kde | ||
+ | náležel k čelným reprezentantům Fierlingerova levicového | ||
+ | křídla, usilujícího o úzkou spolupráci s komunisty. V červnu | ||
+ | 1948 se podílel na sloučení sociální demokracie s KSČ; poté | ||
+ | byl členem ÚV KSČ (1948–51) a jeho předsednictva. Za | ||
+ | sociální demokracii, resp. za KSČ, byl 1945–52 poslancem | ||
+ | Národního shromáždění. Po reorganizaci Gottwaldovy vlády | ||
+ | zastával od 25. 2. 1948 do 8. 9. 1951 úřad ministra sociální | ||
+ | péče, v němž výrazně participoval na přípravě nové legislativy | ||
+ | a realizaci rozsáhlých změn v sociální oblasti. V době vrcholícího | ||
+ | stalinismu na počátku padesátých let byl donucen odejít | ||
+ | z aktivní politiky (v září 1951 opustil ministerstvo), ale nadále | ||
+ | zastával významné funkce ve státní administrativě i v mezinárodních | ||
+ | organizacích práce a sociální péče: 1952–63 předseda | ||
+ | Státního úřadu sociálního zabezpečení, 1957–62 člen | ||
+ | předsednictva Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení, | ||
+ | 1958–61 člen správní rady Mezinárodního úřadu práce v Ženevě, | ||
+ | 1963–68 předseda Správy státních hmotných rezerv. | ||
+ | V době tzv. Pražského jara 1968 se vrátil do politického života | ||
+ | a zaujal vedoucí stranické a státní funkce: 1968–86 člen | ||
+ | ústředního výboru, 1968–71 člen předsednictva ÚV KSČ, od | ||
+ | dubna do září 1968 generální tajemník, poté do 1971 předseda | ||
+ | ústředního výboru Národní fronty ČSSR, 1969–90 poslanec | ||
+ | Sněmovny národů Federálního shromáždění; 1968–86 | ||
+ | poslanec a 1969–81 předseda ČNR; 1975–85 předseda Československé | ||
+ | společnosti pro mezinárodní styky. | ||
+ | |||
+ | Patřil k pragmatické části normalizační politické reprezentace, | ||
+ | v jejímž rámci získal zvláštní místo jak pro své bohaté | ||
+ | zkušenosti z různých dob a režimů, tak pro široké zahraniční | ||
+ | kontakty na Východě i na Západě, zejména v mezinárodním | ||
+ | odborovém a socialistickém hnutí (včetně západních sociálních | ||
+ | demokracií), ale i v kulturních a církevních kruzích. Ve | ||
+ | druhé polovině osmdesátých let propagoval sovětskou přestavbu | ||
+ | v československých podmínkách, vyslovoval se pro celkové | ||
+ | uvolnění strnulého byrokraticko-ideologického systému, oceňoval | ||
+ | zásluhy T. Bati o sociální vzestup obyvatelstva na Valašsku | ||
+ | a soukromě se stýkal s kardinálem Františkem Tomáškem. | ||
+ | V létě 1989 se sešel s V. Havlem a v listopadu 1989 vyzval | ||
+ | k dialogu s opozicí. Na přelomu let 1989–90 se ve Federálním | ||
+ | shromáždění snažil aktivně účastnit polistopadového politického | ||
+ | vývoje, ale posléze koncem ledna 1990 na poslanecký | ||
+ | mandát rezignoval. Paralelně s politickou činností publikoval | ||
+ | v denním i odborném (sociálněpolitickém, historickém) tisku; | ||
+ | 1990 otiskoval ve večerníku ''Expres'' (pod titulem ''Mezi šibenicí a trůnem'') na pokračování své velmi subjektivně zabarvené | ||
+ | vzpomínky, později zpracované do knižní podoby. | ||
+ | |||
+ | Jeho druhou manželkou byla '''Zora Erbanová-Doskočilová''' (* 28. 8. 1924 Brno, † 13. 1. 2010 Brno), tanečnice a baletní | ||
+ | pedagožka, 1945–60 sólistka baletu Státního divadla v Brně, | ||
+ | profesorka brněnské a pražské konzervatoře. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' ÚRO v Pražském povstání, 1945; Strana a dělnictvo, 1946 (spoluautor); | ||
+ | Národní pojištění, 1948; Sociální zabezpečení v ČSR, 1948; Sociální zabezpečení | ||
+ | zemědělců – vítězství svazku dělníků a rolníků, 1952; Nová úprava | ||
+ | sociálního zabezpečení členů JZD, 1962; Práva člověka v socialistické společnosti, | ||
+ | 1980; Osudová rozcestí a E. E. Memoáry československého státníka | ||
+ | a politika, 1992 (spolu s P. Taxem). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 10, 178; MČE 2, s. 336; 6, | ||
+ | s. 914; ČBS, s. 133; Tomeš 1, s. 293; Slezsko 7, s. 27–28; Velká všeobecná | ||
+ | encyklopedie Diderot 4, 2001, s. 638; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé, | ||
+ | 2005, s. 48–49; J. Tomeš a kol., Tváře našich parlamentů. 150 let parlamentarismu | ||
+ | v českých zemích 1861–2011, 2012, s. 154–157. K Zoře E: Český | ||
+ | taneční slovník, s. 67; Postavy brněnského jeviště 1, 1984, s. 191–193. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NA, Praha, osobní fond. | ||
+ | |||
+ | Josef Tomeš | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1912]] | [[Kategorie:1912]] | ||
[[Kategorie:Vsetín]] | [[Kategorie:Vsetín]] | ||
[[Kategorie:1994]] | [[Kategorie:1994]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 1. 10. 2017, 17:04
Evžen ERBAN | |
Narození | 18.6.1912 |
---|---|
Místo narození | Vsetín |
Úmrtí | 26.7.1994 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46290 |
ERBAN, Evžen (též Eugen), * 18. 6. 1912 Vsetín, † 26. 7. 1994 Praha, politik, odborový činitel, publicista
Pocházel z rodiny lesníka Huga E. a Marie, roz. Šplíchalové. Absolvoval české gymnázium v Novém Jičíně. 1931–35 studoval práva na UK v Praze, zároveň byl činný v sociálně demokratickém studentském a mládežnickém hnutí. 1936–40 pracoval jako sekretář různých odborových svazů, mj. Jednotného svazu soukromých zaměstnanců a Jednoty soukromých zaměstnanců obchodu a družstev. Za německé okupace 1940–45 byl tajemníkem protektorátní Národní odborové ústředny zaměstnanecké (NOÚZ), jejíchž struktur využil k organizaci odbojové činnosti. 1943 patřil k zakladatelům ilegálního Revolučního odborového hnutí; 1944–45 stál v čele ilegální Ústřední rady odborů, kterou v květnu 1945 zastupoval v revoluční ČNR.
Po válce 1945–50 působil ve funkci generálního tajemníka Ústřední rady odborů, v níž úzce spolupracoval s A. Zápotockým. Zároveň byl 1945–49 členem generální rady Světové odborové federace; 1945–47 a od března do června 1948 členem představenstva Československé sociální demokracie, kde náležel k čelným reprezentantům Fierlingerova levicového křídla, usilujícího o úzkou spolupráci s komunisty. V červnu 1948 se podílel na sloučení sociální demokracie s KSČ; poté byl členem ÚV KSČ (1948–51) a jeho předsednictva. Za sociální demokracii, resp. za KSČ, byl 1945–52 poslancem Národního shromáždění. Po reorganizaci Gottwaldovy vlády zastával od 25. 2. 1948 do 8. 9. 1951 úřad ministra sociální péče, v němž výrazně participoval na přípravě nové legislativy a realizaci rozsáhlých změn v sociální oblasti. V době vrcholícího stalinismu na počátku padesátých let byl donucen odejít z aktivní politiky (v září 1951 opustil ministerstvo), ale nadále zastával významné funkce ve státní administrativě i v mezinárodních organizacích práce a sociální péče: 1952–63 předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení, 1957–62 člen předsednictva Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení, 1958–61 člen správní rady Mezinárodního úřadu práce v Ženevě, 1963–68 předseda Správy státních hmotných rezerv. V době tzv. Pražského jara 1968 se vrátil do politického života a zaujal vedoucí stranické a státní funkce: 1968–86 člen ústředního výboru, 1968–71 člen předsednictva ÚV KSČ, od dubna do září 1968 generální tajemník, poté do 1971 předseda ústředního výboru Národní fronty ČSSR, 1969–90 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění; 1968–86 poslanec a 1969–81 předseda ČNR; 1975–85 předseda Československé společnosti pro mezinárodní styky.
Patřil k pragmatické části normalizační politické reprezentace, v jejímž rámci získal zvláštní místo jak pro své bohaté zkušenosti z různých dob a režimů, tak pro široké zahraniční kontakty na Východě i na Západě, zejména v mezinárodním odborovém a socialistickém hnutí (včetně západních sociálních demokracií), ale i v kulturních a církevních kruzích. Ve druhé polovině osmdesátých let propagoval sovětskou přestavbu v československých podmínkách, vyslovoval se pro celkové uvolnění strnulého byrokraticko-ideologického systému, oceňoval zásluhy T. Bati o sociální vzestup obyvatelstva na Valašsku a soukromě se stýkal s kardinálem Františkem Tomáškem. V létě 1989 se sešel s V. Havlem a v listopadu 1989 vyzval k dialogu s opozicí. Na přelomu let 1989–90 se ve Federálním shromáždění snažil aktivně účastnit polistopadového politického vývoje, ale posléze koncem ledna 1990 na poslanecký mandát rezignoval. Paralelně s politickou činností publikoval v denním i odborném (sociálněpolitickém, historickém) tisku; 1990 otiskoval ve večerníku Expres (pod titulem Mezi šibenicí a trůnem) na pokračování své velmi subjektivně zabarvené vzpomínky, později zpracované do knižní podoby.
Jeho druhou manželkou byla Zora Erbanová-Doskočilová (* 28. 8. 1924 Brno, † 13. 1. 2010 Brno), tanečnice a baletní pedagožka, 1945–60 sólistka baletu Státního divadla v Brně, profesorka brněnské a pražské konzervatoře.
D: ÚRO v Pražském povstání, 1945; Strana a dělnictvo, 1946 (spoluautor); Národní pojištění, 1948; Sociální zabezpečení v ČSR, 1948; Sociální zabezpečení zemědělců – vítězství svazku dělníků a rolníků, 1952; Nová úprava sociálního zabezpečení členů JZD, 1962; Práva člověka v socialistické společnosti, 1980; Osudová rozcestí a E. E. Memoáry československého státníka a politika, 1992 (spolu s P. Taxem).
L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 10, 178; MČE 2, s. 336; 6, s. 914; ČBS, s. 133; Tomeš 1, s. 293; Slezsko 7, s. 27–28; Velká všeobecná encyklopedie Diderot 4, 2001, s. 638; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé, 2005, s. 48–49; J. Tomeš a kol., Tváře našich parlamentů. 150 let parlamentarismu v českých zemích 1861–2011, 2012, s. 154–157. K Zoře E: Český taneční slovník, s. 67; Postavy brněnského jeviště 1, 1984, s. 191–193.
P: NA, Praha, osobní fond.
Josef Tomeš