ERBAN Vojta 19.8.1913-28.1.1981

Z Personal
Vojta ERBAN
Narození 19.8.1913
Místo narození Praha
Úmrtí 28.1.1981
Místo úmrtí Praha
Povolání

68- Redaktor nebo žurnalista

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46292

ERBAN, Vojta (vl. jm. Eckstein, Adalbert, Vojtěch), * 19. 8. 1913 Praha, † 28. 1. 1981 Praha, politik, publicista

Pocházel z pražské česko-židovské rodiny obchodního zástupce. 1935–38 vystudoval práva na Právnické fakultě UK v Praze a poté krátce pracoval u okresního civilního soudu pro Prahu-západ. Ve třicátých letech se angažoval v řadách sociálně demokratické mládeže a studentského hnutí. Na počátku německé okupace redigoval ilegální časopis Informační služba národního osvobození (ISNO). V létě 1939 odešel do Polska a odtud po vypuknutí druhé světové války do Sovětského svazu. 1942 vstoupil do československé vojenské jednotky v Buzuluku, posléze se stal náčelníkem její rozvědky a navázal spolupráci se sovětskou vojenskou zpravodajskou službou. V září 1944 utrpěl v bojích u Krosna těžké zranění střepinou granátu a přišel o oko. Po návratu do vlasti si změnil své příjmení na Erban. Začal se politicky exponovat v sociálně demokratické straně a záhy získal významnou pozici v jejím vedení i v parlamentu. 1945 byl krátce přednostou kabinetu ministra průmyslu B. Laušmana, 1945–48 zástupcem generálního tajemníka Československé sociální demokracie a současně poslancem Prozatímního, posléze Ústavodárného národního shromáždění (1945–46 předsedou a 1946–48 prvním místopředsedou branného výboru parlamentu). Před únorem 1948 projevoval ve vedení sociální demokracie dvojaké postoje, po únoru se jednoznačně přiklonil k Fierlingerovu křídlu; ve skutečnosti však plnil úlohu komunistického důvěrníka. V červnu 1948 se po sloučení ČSSD a KSČ stal členem KSČ, ale odešel z politického života. 1948–50 a 1952–62 zastával různé hospodářské funkce v oblasti vnitřního obchodu.

Začátkem padesátých let byl uvězněn, záhy navázal spolupráci se Státní bezpečností a potom byl jako agent-provokatér nasazován proti bývalým sociálně demokratickým funkcionářům (včetně osob již uvězněných, do jejichž cel byl umísťován coby „spoluvězeň“ – například v případě B. Laušmana) v souvislosti s přípravou politických procesů vedených proti nim. 1962–76 šéfredaktor nakladatelství Academia, poté vědecký pracovník Ústavu mezinárodních vztahů; 1971–76 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a člen jejího zahraničního výboru. Aktivně působil i v organizacích účastníků druhého odboje: od 1962 člen ÚV Svazu protifašistických bojovníků, od 1969 předsednictva federálního ÚV Československého svazu protifašistických bojovníků; člen redakční rady týdeníku Hlas revoluce, kam pravidelně přispíval. V sedmdesátých letech se zařadil mezi přední normalizační publicisty (Fašismus. Neofašismus, 1978; Socialistická internacionála: partner a protivník, 1982), zaměřené na ideologickou problematiku a tendenční dezinterpretaci nedávné minulosti. Napsal válečné memoáry Běženci a vítězové (1966) a byl také spoluautorem vzpomínkové knihy L. Svobody Z Buzuluku do Prahy (1960).

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 178–179; MČE 2, s. 336; Tomeš 1, s. 293–294; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé, 2005, s. 49; P. Horák, Bohumil Laušman. Politický životopis, 2012, passim.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Tomeš