ERBEN František 27.11.1874-9.6.1942: Porovnání verzí

Z Personal
(ERBEN_František_27.11.1874-9.6.1942)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = František ERBEN
 
| jméno = František ERBEN
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek =  
 
| datum narození = 27.11.1874
 
| datum narození = 27.11.1874
| místo narození =  
+
| místo narození = Žižkov (dnes Praha)
 
| datum úmrtí = 9.6.1942
 
| datum úmrtí = 9.6.1942
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha-Kobylisy
 
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
 
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František ERBEN
+
}}
 +
 
 +
'''ERBEN, František''' ''(též Franta), * 27. 11. 1874 Žižkov (dnes Praha), † 9. 6. 1942 Praha-Kobylisy, sokolský cvičitel a funkcionář''
 +
 
 +
Narodil se jako syn obchodníka Josefa a Anny, roz. Hochwaldrové.
 +
Absolvoval obchodní školu, stal se účetním ve Stolařově
 +
knihtiskárně v Praze. Od mládí se věnoval tělesným
 +
cvičením. V Sokole Žižkov, do nějž vstoupil jako desetiletý, se
 +
prosadil jako vedoucí družstva a 1900 se stal náčelníkem jednoty.
 +
Jako gymnasta se účastnil 1892 sokolského vystoupení
 +
v Nancy i olympijských her v Paříži 1900 (obsadil 34. místo).
 +
1902 odešel do Plzně, kde zakoupil knihtiskárnu Stiller a Erben
 +
a ujal se jejího vedení. Záhy byl povolán do cvičitelského
 +
sboru plzeňského Sokola, zastával funkci prvního místonáčelníka
 +
a od 1904 náčelníka jednoty.
 +
 
 +
V Plzni vydával ''Sokolský zpravodaj na českém západě'' a založil
 +
''Cvičitelské listy'' (1905). Podílel se i na vydávání radikálněpokrokového
 +
týdeníku ''Plzeňské rozhledy''. Podnikání v západních
 +
Čechách skončilo 1906 finančním neúspěchem, a když se nepodařilo
 +
udržet E. jako placeného sokolského funkcionáře,
 +
nastoupil 1908 dráhu honorovaného kočovného učitele a vedl
 +
cvičitelské kurzy v jednotlivých sokolských župách. Jako člen
 +
sokolského týmu se účastnil mezinárodních gymnastických závodů, později uznaných za mistrovství světa, v Praze 1907
 +
(družstvo první, E. jako jednotlivec třetí místo), v Lucemburku
 +
1909 (družstvo druhé) a 1911 (družstvo první).
 +
 
 +
Na výzvu starosty ČOS J. Scheinera odešel 1909 do Petrohradu,
 +
kde se ujal cvičení Sokola a stal se učitelem tělocviku
 +
v důstojnické škole. Dosud užívanou švédskou soustavu
 +
nenáročných cviků nahradil sokolským, převážně nářaďovým
 +
cvičením. Na mnoho let se sokolská soustava stala základem
 +
tělesné výchovy na ruských i sovětských důstojnických školách.
 +
E. přivedl 1912 ruské cvičence i na VI. všesokolský
 +
slet v Praze a posluchače petrohradské důstojnické školy na
 +
mezinárodní závody v Turíně (1911), Paříži (1913) a Rennes
 +
(1914), vedl jejich zájezd do Sofie (1910) a družstvo ruských
 +
důstojníků na stockholmskou olympiádu 1912, které se chtěl
 +
sám účastnit jako gymnasta. Vedení Sokola odmítající olympijské
 +
soutěže mu však nedalo svolení.
 +
 
 +
První světová válka zastihla E. v Rusku, kde zůstal i s manželkou
 +
Růženou, roz. Chromou (měl s ní syna Jiřího a dceru Zoru).
 +
Pokračoval ve výuce tělocviku na důstojnické škole a učil na petrohradských
 +
středních školách. 1917 vstoupil do československých
 +
legií, v nichž prožil sibiřskou anabázi. Jako místopředseda
 +
organizačního odboru vedl sokolská vystoupení legionářů,
 +
organizoval rusko-český pluk v bojích v oblasti Penzy 1918.
 +
Uspořádal sokolské závody v Irkutsku na počest prvního výročí
 +
nezávislosti ČSR, 1920 pobýval na pokyn legionářského
 +
velení v Japonsku a studoval tamní organizaci tělesné výchovy.
 +
Po návratu byl v hodnosti štábního kapitána povolán 1921
 +
do Vojenské tělocvičné školy v Praze, kde pracoval až do odchodu
 +
do výslužby 1928. Od 1921 začal vydávat vlastním
 +
nákladem časopis ''Tělocvik'', který vedl až do 1940, kdy byl
 +
zastaven nacisty. 1920–25 byl náčelníkem sokolské jednoty
 +
v Praze-Karlíně. Připravoval gymnasty na OH 1924, 1928
 +
a 1936 a na mezinárodní závody v Lyonu (1926), Lucemburku
 +
(1930), Paříži (1931) a Budapešti (1934). Řídil sokolské
 +
školy pro výchovu cvičitelů 1925–36. Byl autorem prostných
 +
cvičení mužů pro VIII. všesokolský slet 1926 a pro cvičení
 +
starších mužů určené na slet 1938. V článcích a veřejných
 +
projevech zůstával věrný tradiční Tyršově tělocvičné soustavě
 +
a kladl do popředí sokolská prostná a nářaďový tělocvik,
 +
naopak bránil pronikání nových sportovních odvětví a her
 +
(např. stolního tenisu) do sokolských organizací. Byl popraven
 +
za heydrichiády. Jeho jméno uvádí pamětní deska na žižkovské
 +
sokolovně. E. články a proslovy jsou rozptýleny po
 +
sokolských periodikách.
 +
 
 +
'''D:''' soupis in: P. Ježek, Česká knižní tělovýchovná literatura od první poloviny
 +
19. století až do roku 1918, 1967; týž, Česká tělovýchovná a sportovní literatura
 +
1919–1945, 1, 2002.
 +
 
 +
'''L:''' Franta E., sokolský náčelník. Památce jedné z obětí německé kultury,
 +
R. Procházka (ed.), 1947; MČE 2, s. 336; MSN 2, s. 595; KSN 4, s. 128;
 +
ČsB 1, nestr.; F. Kolář a kol., Kdo byl kdo – naši olympionici, 2000, s. 96–97.
 +
 
 +
Miloslav Martínek
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]]
 
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]]
 
 
[[Kategorie:1874]]
 
[[Kategorie:1874]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1942]]
 
[[Kategorie:1942]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 1. 10. 2017, 18:48

František ERBEN
Narození 27.11.1874
Místo narození Žižkov (dnes Praha)
Úmrtí 9.6.1942
Místo úmrtí Praha-Kobylisy
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury

ERBEN, František (též Franta), * 27. 11. 1874 Žižkov (dnes Praha), † 9. 6. 1942 Praha-Kobylisy, sokolský cvičitel a funkcionář

Narodil se jako syn obchodníka Josefa a Anny, roz. Hochwaldrové. Absolvoval obchodní školu, stal se účetním ve Stolařově knihtiskárně v Praze. Od mládí se věnoval tělesným cvičením. V Sokole Žižkov, do nějž vstoupil jako desetiletý, se prosadil jako vedoucí družstva a 1900 se stal náčelníkem jednoty. Jako gymnasta se účastnil 1892 sokolského vystoupení v Nancy i olympijských her v Paříži 1900 (obsadil 34. místo). 1902 odešel do Plzně, kde zakoupil knihtiskárnu Stiller a Erben a ujal se jejího vedení. Záhy byl povolán do cvičitelského sboru plzeňského Sokola, zastával funkci prvního místonáčelníka a od 1904 náčelníka jednoty.

V Plzni vydával Sokolský zpravodaj na českém západě a založil Cvičitelské listy (1905). Podílel se i na vydávání radikálněpokrokového týdeníku Plzeňské rozhledy. Podnikání v západních Čechách skončilo 1906 finančním neúspěchem, a když se nepodařilo udržet E. jako placeného sokolského funkcionáře, nastoupil 1908 dráhu honorovaného kočovného učitele a vedl cvičitelské kurzy v jednotlivých sokolských župách. Jako člen sokolského týmu se účastnil mezinárodních gymnastických závodů, později uznaných za mistrovství světa, v Praze 1907 (družstvo první, E. jako jednotlivec třetí místo), v Lucemburku 1909 (družstvo druhé) a 1911 (družstvo první).

Na výzvu starosty ČOS J. Scheinera odešel 1909 do Petrohradu, kde se ujal cvičení Sokola a stal se učitelem tělocviku v důstojnické škole. Dosud užívanou švédskou soustavu nenáročných cviků nahradil sokolským, převážně nářaďovým cvičením. Na mnoho let se sokolská soustava stala základem tělesné výchovy na ruských i sovětských důstojnických školách. E. přivedl 1912 ruské cvičence i na VI. všesokolský slet v Praze a posluchače petrohradské důstojnické školy na mezinárodní závody v Turíně (1911), Paříži (1913) a Rennes (1914), vedl jejich zájezd do Sofie (1910) a družstvo ruských důstojníků na stockholmskou olympiádu 1912, které se chtěl sám účastnit jako gymnasta. Vedení Sokola odmítající olympijské soutěže mu však nedalo svolení.

První světová válka zastihla E. v Rusku, kde zůstal i s manželkou Růženou, roz. Chromou (měl s ní syna Jiřího a dceru Zoru). Pokračoval ve výuce tělocviku na důstojnické škole a učil na petrohradských středních školách. 1917 vstoupil do československých legií, v nichž prožil sibiřskou anabázi. Jako místopředseda organizačního odboru vedl sokolská vystoupení legionářů, organizoval rusko-český pluk v bojích v oblasti Penzy 1918. Uspořádal sokolské závody v Irkutsku na počest prvního výročí nezávislosti ČSR, 1920 pobýval na pokyn legionářského velení v Japonsku a studoval tamní organizaci tělesné výchovy. Po návratu byl v hodnosti štábního kapitána povolán 1921 do Vojenské tělocvičné školy v Praze, kde pracoval až do odchodu do výslužby 1928. Od 1921 začal vydávat vlastním nákladem časopis Tělocvik, který vedl až do 1940, kdy byl zastaven nacisty. 1920–25 byl náčelníkem sokolské jednoty v Praze-Karlíně. Připravoval gymnasty na OH 1924, 1928 a 1936 a na mezinárodní závody v Lyonu (1926), Lucemburku (1930), Paříži (1931) a Budapešti (1934). Řídil sokolské školy pro výchovu cvičitelů 1925–36. Byl autorem prostných cvičení mužů pro VIII. všesokolský slet 1926 a pro cvičení starších mužů určené na slet 1938. V článcích a veřejných projevech zůstával věrný tradiční Tyršově tělocvičné soustavě a kladl do popředí sokolská prostná a nářaďový tělocvik, naopak bránil pronikání nových sportovních odvětví a her (např. stolního tenisu) do sokolských organizací. Byl popraven za heydrichiády. Jeho jméno uvádí pamětní deska na žižkovské sokolovně. E. články a proslovy jsou rozptýleny po sokolských periodikách.

D: soupis in: P. Ježek, Česká knižní tělovýchovná literatura od první poloviny 19. století až do roku 1918, 1967; týž, Česká tělovýchovná a sportovní literatura 1919–1945, 1, 2002.

L: Franta E., sokolský náčelník. Památce jedné z obětí německé kultury, R. Procházka (ed.), 1947; MČE 2, s. 336; MSN 2, s. 595; KSN 4, s. 128; ČsB 1, nestr.; F. Kolář a kol., Kdo byl kdo – naši olympionici, 2000, s. 96–97.

Miloslav Martínek