ERBEN František 27.11.1874-9.6.1942

Z Personal
František ERBEN
Narození 27.11.1874
Místo narození Žižkov (dnes Praha)
Úmrtí 9.6.1942
Místo úmrtí Praha-Kobylisy
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 8-9

ERBEN, František (též Franta), * 27. 11. 1874 Žižkov (dnes Praha), † 9. 6. 1942 Praha-Kobylisy, sokolský cvičitel a funkcionář

Narodil se jako syn obchodníka Josefa a Anny, roz. Hochwaldrové. Absolvoval obchodní školu, stal se účetním ve Stolařově knihtiskárně v Praze. Od mládí se věnoval tělesným cvičením. V Sokole Žižkov, do nějž vstoupil jako desetiletý, se prosadil jako vedoucí družstva a 1900 se stal náčelníkem jednoty. Jako gymnasta se účastnil 1892 sokolského vystoupení v Nancy i olympijských her v Paříži 1900 (obsadil 34. místo). 1902 odešel do Plzně, kde zakoupil knihtiskárnu Stiller a Erben a ujal se jejího vedení. Záhy byl povolán do cvičitelského sboru plzeňského Sokola, zastával funkci prvního místonáčelníka a od 1904 náčelníka jednoty.

V Plzni vydával Sokolský zpravodaj na českém západě a založil Cvičitelské listy (1905). Podílel se i na vydávání radikálněpokrokového týdeníku Plzeňské rozhledy. Podnikání v západních Čechách skončilo 1906 finančním neúspěchem, a když se nepodařilo udržet E. jako placeného sokolského funkcionáře, nastoupil 1908 dráhu honorovaného kočovného učitele a vedl cvičitelské kurzy v jednotlivých sokolských župách. Jako člen sokolského týmu se účastnil mezinárodních gymnastických závodů, později uznaných za mistrovství světa, v Praze 1907 (družstvo první, E. jako jednotlivec třetí místo), v Lucemburku 1909 (družstvo druhé) a 1911 (družstvo první).

Na výzvu starosty ČOS J. Scheinera odešel 1909 do Petrohradu, kde se ujal cvičení Sokola a stal se učitelem tělocviku v důstojnické škole. Dosud užívanou švédskou soustavu nenáročných cviků nahradil sokolským, převážně nářaďovým cvičením. Na mnoho let se sokolská soustava stala základem tělesné výchovy na ruských i sovětských důstojnických školách. E. přivedl 1912 ruské cvičence i na VI. všesokolský slet v Praze a posluchače petrohradské důstojnické školy na mezinárodní závody v Turíně (1911), Paříži (1913) a Rennes (1914), vedl jejich zájezd do Sofie (1910) a družstvo ruských důstojníků na stockholmskou olympiádu 1912, které se chtěl sám účastnit jako gymnasta. Vedení Sokola odmítající olympijské soutěže mu však nedalo svolení.

První světová válka zastihla E. v Rusku, kde zůstal i s manželkou Růženou, roz. Chromou (měl s ní syna Jiřího a dceru Zoru). Pokračoval ve výuce tělocviku na důstojnické škole a učil na petrohradských středních školách. 1917 vstoupil do československých legií, v nichž prožil sibiřskou anabázi. Jako místopředseda organizačního odboru vedl sokolská vystoupení legionářů, organizoval rusko-český pluk v bojích v oblasti Penzy 1918. Uspořádal sokolské závody v Irkutsku na počest prvního výročí nezávislosti ČSR, 1920 pobýval na pokyn legionářského velení v Japonsku a studoval tamní organizaci tělesné výchovy. Po návratu byl v hodnosti štábního kapitána povolán 1921 do Vojenské tělocvičné školy v Praze, kde pracoval až do odchodu do výslužby 1928. Od 1921 začal vydávat vlastním nákladem časopis Tělocvik, který vedl až do 1940, kdy byl zastaven nacisty. 1920–25 byl náčelníkem sokolské jednoty v Praze-Karlíně. Připravoval gymnasty na OH 1924, 1928 a 1936 a na mezinárodní závody v Lyonu (1926), Lucemburku (1930), Paříži (1931) a Budapešti (1934). Řídil sokolské školy pro výchovu cvičitelů 1925–36. Byl autorem prostných cvičení mužů pro VIII. všesokolský slet 1926 a pro cvičení starších mužů určené na slet 1938. V článcích a veřejných projevech zůstával věrný tradiční Tyršově tělocvičné soustavě a kladl do popředí sokolská prostná a nářaďový tělocvik, naopak bránil pronikání nových sportovních odvětví a her (např. stolního tenisu) do sokolských organizací. Byl popraven za heydrichiády. Jeho jméno uvádí pamětní deska na žižkovské sokolovně. E. články a proslovy jsou rozptýleny po sokolských periodikách.

D: soupis in: P. Ježek, Česká knižní tělovýchovná literatura od první poloviny 19. století až do roku 1918, 1967; týž, Česká tělovýchovná a sportovní literatura 1919–1945, 1, 2002.

L: Franta E., sokolský náčelník. Památce jedné z obětí německé kultury, R. Procházka (ed.), 1947; MČE 2, s. 336; MSN 2, s. 595; KSN 4, s. 128; ČsB 1, nestr.; F. Kolář a kol., Kdo byl kdo – naši olympionici, 2000, s. 96–97.

Miloslav Martínek