Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ERET Josef 30.10.1892-15.3.1973

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef ERET
| obrázek = Eret Josef portret.jpg
| datum narození = 30.10.1892
| místo narození = Červený Hrádek (u Plzně)
| datum úmrtí = 15.3.1973
| místo úmrtí = Washington (USA)
| povolání = 45- Voják nebo partyzán

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 14
}}

'''ERET, Josef,''' ''* 30. 10. 1892 Červený Hrádek (u Plzně), † 15. 3. 1973 Washington (USA), důstojník, účastník 1. odboje''

Učitelský ústav v Plzni absolvoval 1912. Poté 1912–14 učil na
venkovských školách v západních Čechách. V červenci 1914
narukoval jako jednoroční dobrovolník k 7. zeměbraneckému
pluku, v hodnosti kadeta byl v prosinci téhož roku na srbské
frontě zajat. V zajateckém táboře Niš se účastnil samosprávy,
po zhroucení srbské fronty prodělal pochod Albánií a byl evakuován
do Itálie, kde se z ostrova Asinara u Sardinie v prosinci
1917 přihlásil do československých vojenských jednotek.
Vešel do písemného styku se zajateckým Československým
dobrovolnickým sborem a stal se jeho důvěrníkem. V březnu
1918 absolvoval italský důstojnický kurz a byl jmenován velitelem
1. čety 1. roty 31. střeleckého pluku (poručík). V hodnosti
nadporučíka od října 1918 velel 1. rotě pluku, s níž se
vyznamenal v bitvě u Doss’Alto. Do vlasti se vrátil koncem
1918, brzy převzal funkci zástupce velitele I. praporu, od července
1919 velitele praporu, dále jmenován náčelníkem štábu
6. pěší divize (kapitán), 1919–20 náčelníkem štábu 12. pěší
brigády. 1920–22 studoval válečnou školu. Od 1922 byl přednostou
1. a pak 4. oddělení štábu 1. divize, od 1923 zástupcem
přednosty 1. oddělení hlavního štábu (štábní kapitán),
od 1928 náčelníkem štábu 33. pěšího pluku (major generálního
štábu), 1930–31 přednostou 1. oddělení hlavního štábu
(podplukovník generálního štábu), 1931–34 náčelníkem
štábu 1. divize. Od 1934 řídil štáb Vojenské kanceláře prezidenta
republiky, 1937–38 velel 29. pěšímu pluku (plukovník
generálního štábu), 1938–39 vedl 2. oddělení hlavního
štábu. Od března 1939 pracoval jako vrchní odborový rada
úřadu státního prezidenta a prostřednictvím A. Eliáše převedl
větší finanční obnos, věnovaný E. Háchou na konspiraci, do
vojenské odbojové struktury. V květnu 1941 musel odejít do
penze, pracoval však nadále v odbojové síti. Na jaře 1945 byl
členem vojenského velitelství Bartoš, při povstání velel úseku
Praha-západ, poté 1. pluku revolučních gard. 1945–47 byl
náčelníkem štábu 2. vojenské oblasti, 1947–48 v hodnosti
brigádního generála vojenským atašé ČSR ve Vídni. 1948 se
rozhodl zůstat v zahraničí, v USA se aktivně podílel na činnosti
československé politické emigrace, předsedal Svazu československých
důstojníků v exilu.

Od 2011 nese jeho jméno 44. lehký motorizovaný prapor Armády
ČR sídlící v Jindřichově Hradci.

'''L:''' Pejskar 1, s. 172–176; Slovník prvního československého odboje 1914–
1918, 1995, s. 39; Tomeš 1, s. 294; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné
moci ČSR 1920–38, 2006, s. 207–208; M. Vaňourek, Brigádní generál J. E.,
2011.

'''P:''' VHA, Praha, poslužný list legionáře, kvalifikační listina důstojníka.

Martin Kučera
  
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
[[Kategorie:1892]]
[[Kategorie:Červený_Hrádek]]
[[Kategorie:1973]]
[[Kategorie:Washington]]