StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie ERET Josef 30.10.1892-15.3.1973

Josef ERET
Narození	30.10.1892
Místo narození	Červený Hrádek (u Plzně)
Úmrtí	15.3.1973
Místo úmrtí	Washington (USA)
Povolání	45- Voják nebo partyzán
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84394

ERET, Josef, * 30. 10. 1892 Červený Hrádek (u Plzně), † 15. 3. 1973 Washington (USA), důstojník, účastník 1. odboje

Učitelský ústav v Plzni absolvoval 1912. Poté 1912–14 učil na venkovských školách v západních Čechách. V červenci 1914 narukoval jako jednoroční dobrovolník k 7. zeměbraneckému pluku, v hodnosti kadeta byl v prosinci téhož roku na srbské frontě zajat. V zajateckém táboře Niš se účastnil samosprávy, po zhroucení srbské fronty prodělal pochod Albánií a byl evakuován do Itálie, kde se z ostrova Asinara u Sardinie v prosinci 1917 přihlásil do československých vojenských jednotek. Vešel do písemného styku se zajateckým Československým dobrovolnickým sborem a stal se jeho důvěrníkem. V březnu 1918 absolvoval italský důstojnický kurz a byl jmenován velitelem 1. čety 1. roty 31. střeleckého pluku (poručík). V hodnosti nadporučíka od října 1918 velel 1. rotě pluku, s níž se vyznamenal v bitvě u Doss’Alto. Do vlasti se vrátil koncem 1918, brzy převzal funkci zástupce velitele I. praporu, od července 1919 velitele praporu, dále jmenován náčelníkem štábu 6. pěší divize (kapitán), 1919–20 náčelníkem štábu 12. pěší brigády. 1920–22 studoval válečnou školu. Od 1922 byl přednostou 1. a pak 4. oddělení štábu 1. divize, od 1923 zástupcem přednosty 1. oddělení hlavního štábu (štábní kapitán), od 1928 náčelníkem štábu 33. pěšího pluku (major generálního štábu), 1930–31 přednostou 1. oddělení hlavního štábu (podplukovník generálního štábu), 1931–34 náčelníkem štábu 1. divize. Od 1934 řídil štáb Vojenské kanceláře prezidenta republiky, 1937–38 velel 29. pěšímu pluku (plukovník generálního štábu), 1938–39 vedl 2. oddělení hlavního štábu. Od března 1939 pracoval jako vrchní odborový rada úřadu státního prezidenta a prostřednictvím A. Eliáše převedl větší finanční obnos, věnovaný E. Háchou na konspiraci, do vojenské odbojové struktury. V květnu 1941 musel odejít do penze, pracoval však nadále v odbojové síti. Na jaře 1945 byl členem vojenského velitelství Bartoš, při povstání velel úseku Praha-západ, poté 1. pluku revolučních gard. 1945–47 byl náčelníkem štábu 2. vojenské oblasti, 1947–48 v hodnosti brigádního generála vojenským atašé ČSR ve Vídni. 1948 se rozhodl zůstat v zahraničí, v USA se aktivně podílel na činnosti československé politické emigrace, předsedal Svazu československých důstojníků v exilu.

Od 2011 nese jeho jméno 44. lehký motorizovaný prapor Armády ČR sídlící v Jindřichově Hradci.

L: Pejskar 1, s. 172–176; Slovník prvního československého odboje 1914– 1918, 1995, s. 39; Tomeš 1, s. 294; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci ČSR 1920–38, 2006, s. 207–208; M. Vaňourek, Brigádní generál J. E., 2011.

P: VHA, Praha, poslužný list legionáře, kvalifikační listina důstojníka.

Martin Kučera