Verze z 11. 3. 2020, 08:59, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku ERNA Jan Křtitel 1625-24.2.1698 na ERNA Jan Křtitel ?1625-24.2.1698 bez založení přesměrování)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ERNA Jan Křtitel ?1625-24.2.1698

Z Personal
Jan Křtitel ERNA
Narození okolo 1625
Místo narození Brno
Úmrtí 24.2.1698
Místo úmrtí Brno
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 16
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46311

ERNA, Jan Křtitel, * okolo 1625 Brno, † 24. 2. 1698 Brno, stavitel, zednický a kamenický mistr

Byl mladším synem stavitele Andrey E. (1600–1652). Již 1646 se stal brněnským měšťanem a oženil se s Marií, roz. Trosterovou, s níž měl syna Jana Jakuba, stavitele, a nejméně tři dcery, které se provdaly za brněnské měšťany. 1647 byl prohlášen mistrem cechu zedníků a kameníků. Po otcově smrti převzal vedení podniku i se závazky a pokračoval v jeho díle. Jako odborník a cechovní mistr zastupoval cech v různých komisích a v některých sporných případech zpracovával posudky. 1676 se podruhé oženil s Annou Marií, dcerou Mikuláše Lešanského ze slezské Nisy. Manželství zůstalo bezdětné.

Jako čelný představitel brněnské architektury druhé poloviny 17. století získal základy pro rozsáhlou praktickou i projekční činnost, která reprezentovala zjednodušenou variantu vídeňského raného baroka, pravděpodobně od otce, jemuž již 1643 pomáhal při dostavbě valtického farního kostela a předzámčí. Později pro Lichtenštejny pracoval i samostatně. Dokončil valtický kostel a 1654 upravoval některé místnosti zámku nebo knížecí hrobku v poutním kostele ve Vranově u Brna. V šedesátých letech působil rovněž ve službách benediktinského proboštství v Rajhradě, kde např. adaptoval kapli sv. Ondřeje v klášterním chrámu a navrhl později nerealizovaný nový klášterní kostel. 1660 byla pod jeho vedením zahájena stavba dominikánského kostela v Brně, další zakázky získal i od augustiniánů a od obce. V následujícím desetiletí se uplatnil také mimo Brno, když ho hrabě Jan Antonín Questenberk pověřil přestavbou zámku a dalšími stavbami v Jaroměřicích nad Rokytnou. Zároveň pracoval znovu pro řád brněnských dominikánů, pro něž stavěl dvoupatrovou budovu konventu v Dominikánské ulici a po několikaleté přestávce klášterní kostel dokončil. Pro další významné stavebníky – brněnské jezuity – navrhl a provedl stavbu rezidence v Tuřanech (dnes Brno), letní refektář a letohrádek v tehdy předměstské zahradě u Cejlu, velký portál brněnské jezuitské koleje a své poslední dílo, poutní kostel sv. Anny v Tuřanech. Na konci života upravoval hrobku v podzemí kapucínského kláštera a realizoval snad i další stavby pro tento řád. Brněnské práce však kvalitou i rozsahem zastínila činnost v okolí města a na moravském venkově. Ta zahrnula např. monumentální kostel v Bojkovicích, centrální kapli v Blatnici, dokončení farního kostela v Lomnici u Tišnova, klášter servitů s loretánskou kaplí a špitál s kaplí v Jaroměřicích nad Rokytnou nebo velkou poutní kapli v Kostníkách.

D: výběr: Brno: dominikánský kostel sv. Michala na Dominikánském nám., 1658/(59)–1672(?); úprava lichtenštejnského domu v Jánské ul. (?), 1660; obnova augustiniánského kostela sv. Tomáše na Moravském nám., 1662–1667 (1668); úprava biskupského dvora, 1668; úprava Staré radnice v Radnické ul., 1668–1669; portál jezuitské koleje (projekt 70. léta 17. stol., realizace 1687–1690); konvent augustiniánského kláštera na Moravském nám., od 1670; jezuitská rezidence v Tuřanech, 1670; náhon v předměstské jezuitské zahradě, ul. Cejl, 1670; kaple u jezuitského kostela Nanebevzetí P. Marie v Beethovenově ul., kolem 1671; nadační palác výchovného a vzdělávacího ústavu pro šlechtické dívky (Ústav šlechtičen) v Kobližné ul., 1674–1679; konvent dominikánského kláštera, 1675; refektář a letohrádek, ul. Cejl, 1676–1677; stavební část mariánského sloupu na Nám. Svobody, kolem 1681; jezuitská fara, pravděpodobně v Tuřanech, 1681; kaple sv. Ignáce, ul. Cejl, 1687; výklenková kaple s kašnou, 1690; domek v městské kolejní jezuitské zahradě, 1691; poutní kostel sv. Anny (vedle kostela Zvěstování P. Marie) v Tuřanech, 1693–1698. Další realizace: farní kostel sv. Vavřince, Bojkovice, 1651–1655; dostavba farního kostela Nanebevzetí P. Marie, Valtice, 1652–1660; úprava zámeckých místností, Valtice, 1654; úprava lichtenštejnské hrobky v kostele Narození Panny Marie, Vranov u Brna, asi 1654; dům u klášterní hospody, Rajhrad u Brna, 60. léta 17. století; úprava kaple sv. Ondřeje v benediktinském klášterním kostele sv. Petra a Pavla, Rajhrad, 1660; kaple Nejsvětější Trojice, Blatnice u Moravských Budějovic, 1668– 1670; přestavba zámku, klášter servitů s loretánskou kaplí a špitál s kaplí, Jaroměřice nad Rokytnou, 1670–1673; dokončení farního kostela Navštívení P. Marie, Lomnice u Tišnova, 1673; úsek zemské silnice při potoku Bobrava mezi Modřicemi a Rajhradem, 1677; poutní kaple Narození P. Marie, Kostníky u Jemnice, 1696.

L: Toman 1, s. 204; NEČVU 1, s. 164–165; C. Hálová-Jahodová, Brno. Stavební a umělecký vývoj města, 1947, s. 127–128, 140, 142, 148, 156, 160, 198; J. Noll, J. K. E., stavitel brněnský, in: SPFFBU F 32–33, 1988–1989, s. 31–32; B. Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 1, 1994, s. 87, 138, 141, 144, 164, 171, 176, 193, 240; I. Krsek – Z. Kudělka – M. Stehlík – J. Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, 1996, s. 52–53.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Kudělková