ERNEST Adolf 29.9.1879-25.10.1960: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 17
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 11. 11. 2019, 17:39

Adolf ERNEST
Narození 29.9.1879
Místo narození Žimutice (u Týna nad Vltavou)
Úmrtí 25.10.1960
Místo úmrtí Praha
Povolání 3- Chemik nebo alchymista
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 17
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46312

ERNEST, Adolf, * 29. 9. 1879 Žimutice (u Týna nad Vltavou), † 25. 10. 1960 Praha, biochemik, pedagog

Pocházel z rodiny řídícího učitele. Vyšší reálnou školu absolvoval v Českých Budějovicích, poté se zapsal na českou techniku do Prahy, 1903 a 1906 složil první a druhou státní zkoušku z technické chemie. Od dětství se zajímal o zemědělství a lesnictví, a tak současně navštěvoval přednášky i z těchto oborů. Organickou chemii studoval u E. Votočka. Od 1904/05 pracoval na české technice jako asistent Hospodářsko-fyziologické výzkumné stanice, 1906 se stal asistentem katedry rostlinné produkce. Téhož roku navázal dlouholetou praktickou spolupráci se schwarzenberským velkostatkem ve Bzí nedaleko rodiště a na základě uděleného stipendia praktikoval ve výzkumných zemědělských ústavech v zahraničí (Mnichov, Curych, Milán). 1908 se spolupodílel na vybudování ústavu pro agrikulturní chemii na zemědělském odboru ČVŠT v Praze, 1909 absolvoval další studijní cestu po zemědělských a lesnických ústavech a vysokých školách západní Evropy. Po návratu se kromě pedagogické činnosti agilně věnoval práci organizační. 1912 obhájil rigorózní práci Příspěvek k stanovení hmoty škrobové, byl promován doktorem technických věd a odjel do Mnichova do lesnické výzkumné stanice při tamní univerzitě. Během první světové války se věnoval především laboratorním pracím v potravinářství a přednášel v zemědělských, zahradnických a lesnických kurzech. 1919 se v Praze oženil s Annou, roz. Janečkovou, s níž měl dceru Milenu (* 1921). Po válce na technice vedl agrochemická cvičení, od 1922 byl pověřen suplováním kvalitativní analytické chemie a lesního inženýrství na odboru lesního inženýrství. Habilitoval se pro obor biochemie na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství. 1923 byl jmenován přísežným znalcem Státního pozemkového úřadu. V následujícím období postupně převzal suplování základů analytické chemie a biochemie. Soustředil se na studium úrodnosti půdy. Jako jeden z průkopníků rozhlasu vedl od konce dvacátých let radiokurzy pro posluchače zemědělského a lesního inženýrství, vypracoval dva patenty týkající se zpracování fekálních odpadů na zemědělské hnojivo, organizoval kurzy o využití elektřiny v zemědělství. 1927 byl jmenován mimořádným, 1931 řádným profesorem agrikulturní chemie a biochemie na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství ČVUT. Jeho vědeckou, odbornou, literární a organizační činnost přerušila válka, po níž se na školu vrátil. V únoru 1948 byl politickým rozhodnutím akčního výboru školy poslán na nucenou dovolenou a bezprostředně poté penzionován.

E. publikační činnost zahrnuje kromě monografií okolo osmdesáti studií, článků a popularizačních statí uveřejňovaných na stránkách odborných zemědělských periodik doma i v zahraničí (Cukrovarnické listy, Věstník československé jednoty řepařské, Chemické listy, Pivovarské listy, Národní hospodář, Venkov, Zemědělské a družstevní listy ad.). Hodnotu si uchovala i rozsáhlá dokumentační sbírka, tzv. E. sbírka, předaná Ústřednímu archivu zemědělsko-lesnickému (dnes součást Národního archivu v Praze).

D: monografie: Příspěvek ku vztahu mezi přírůstkem ploch kruhových u smrku a vegetačním činitelem – půdou [1914]; Komposty v polním, lesním i lučním hospodářství, 1917; Výživa rostlin v otázkách, 1917; Moderní otázky agrikulturní chemie. Pokusnictví, kontrolnictví a výzkumnictví zemědělské 1–4, 1915–1921; Agronomické praktikum, 1919 (2. vyd.); Praktikum agrikulturní chemie. Suchá cesta, 1939.

L: J. Kunc, Kdy zemřeli? 1937–1960, 1962, s. 51; nekrolog: J. Mašek, in: Chemické listy 55, 1961, s. 567.

P: SOA , Třeboň, matrika nar. řkt. f. ú. Žimutice 1865–1885, kniha 6, s. 167; Archiv ČVUT, Praha, osobní spis (ČVUT 1909–1950; VŠZ 1920–1936).

Marie Makariusová, Gustav Novotný