ERNSTBERGER Karl 25.9.1887-25.11.1972: Porovnání verzí
(ERNSTBERGER_Karl_25.9.1887-25.11.1972) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 25.9.1887 | | datum narození = 25.9.1887 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Malovice (u Stříbra) |
| datum úmrtí = 25.11.1972 | | datum úmrtí = 25.11.1972 | ||
| místo úmrtí = Norimberk | | místo úmrtí = Norimberk | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''ERNSTBERGER, Karl,''' ''* 25. 9. 1887 Malovice (u Stříbra), † 25. 11. 1972 Norimberk (Německo), architekt'' | ||
+ | |||
+ | Starší bratr historika Antona E. (1894–1966). 1906 absolvoval | ||
+ | stavební odbor na plzeňské reálce a odešel do Vídně | ||
+ | na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem předního | ||
+ | architekta Otto Wagnera. Patřil k nadaným studentům, už | ||
+ | na škole bylo oceněno několik jeho návrhů. Po studiích byl | ||
+ | zaměstnán ve vídeňském ateliéru L. Bauera. Do první světové | ||
+ | války se podílel na projektech Rakousko-uherské banky ve | ||
+ | Vídni, Priesnitzova sanatoria v Jeseníku či budovy Průmyslové | ||
+ | a obchodní komory v Opavě. 1913 si s K. Koehlerem otevřeli | ||
+ | vlastní kancelář, pro niž pracoval i jeho bratr Josef, stavitel. | ||
+ | Uspěli v architektonických soutěžích vypsaných na budovu | ||
+ | parlamentu v Černovicích (Bukovina) či národní knihovny | ||
+ | a muzea v bulharské Sofii. Od 1917 navrhoval válečné pomníky | ||
+ | v monarchii. 1918 se vrátil do Československa a spolu | ||
+ | s bratrem Josefem založili ve Stříbře stavební kancelář, která | ||
+ | se věnovala návrhům a realizaci veřejných budov v západních | ||
+ | Čechách (Planá, Černošín, Slavice, Toužim, Benešovice). Od | ||
+ | 1924 působil v Dalovicích a v nedalekých Karlových Varech | ||
+ | postavil několik hotelů (Loib, dnes Grandhotel Central; Bad, | ||
+ | dnes Sevastopol; Wolker) ve stylu geometrizující secese a art | ||
+ | deco. Ve městě projektoval i několik významných vil a kostel | ||
+ | P. Marie Utěšitelky (1929). Pro Tatranskou Lomnici navrhl | ||
+ | spolu s B. Fuchsem sanatorium Morava. Na krušnohorském | ||
+ | Olověném vrchu (Bleiberg) u Bublavy 1933 vyrostla podle | ||
+ | E. plánů osmiboká rozhledna. Před válkou v severozápadních | ||
+ | a západních Čechách – v Sokolově, Bečově, Nejdku, Ostrově, | ||
+ | Kraslicích, Aši, Horšovském Týně a Chebu – stavěl veřejné | ||
+ | budovy i nájemní domy. Koncem války E. karlovarský ateliér | ||
+ | i byt zničilo spojenecké bombardování, 1946 byla rodina | ||
+ | vysídlena do Německa a E. se usadil v bavorském Ansbachu, | ||
+ | v jehož okolí postavil několik veřejných budov. Dožil v Norimberku, | ||
+ | kde až do smrti pracoval v architektonické kanceláři. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' EBL 1, s. 130; L. Zeman (ed.), Slavné vily Karlovarského kraje, 2010, | ||
+ | rejstřík; http://www.ernstberger.atlasweb.cz/ (se soupisem dalších děl a literatury); | ||
+ | http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Ernstberger (se soupisem dalších | ||
+ | děl a literatury). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv AV ČR, Praha, Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, | ||
+ | Kunst und Literatur in Böhmen, karton 8. | ||
+ | |||
+ | Marie Makariusová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Malovice]] |
[[Kategorie:1972]] | [[Kategorie:1972]] | ||
[[Kategorie:Norimberk]] | [[Kategorie:Norimberk]] |
Verze z 5. 10. 2017, 18:07
Karl ERNSTBERGER | |
Narození | 25.9.1887 |
---|---|
Místo narození | Malovice (u Stříbra) |
Úmrtí | 25.11.1972 |
Místo úmrtí | Norimberk |
Povolání | 74- Architekt |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137044 |
ERNSTBERGER, Karl, * 25. 9. 1887 Malovice (u Stříbra), † 25. 11. 1972 Norimberk (Německo), architekt
Starší bratr historika Antona E. (1894–1966). 1906 absolvoval stavební odbor na plzeňské reálce a odešel do Vídně na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem předního architekta Otto Wagnera. Patřil k nadaným studentům, už na škole bylo oceněno několik jeho návrhů. Po studiích byl zaměstnán ve vídeňském ateliéru L. Bauera. Do první světové války se podílel na projektech Rakousko-uherské banky ve Vídni, Priesnitzova sanatoria v Jeseníku či budovy Průmyslové a obchodní komory v Opavě. 1913 si s K. Koehlerem otevřeli vlastní kancelář, pro niž pracoval i jeho bratr Josef, stavitel. Uspěli v architektonických soutěžích vypsaných na budovu parlamentu v Černovicích (Bukovina) či národní knihovny a muzea v bulharské Sofii. Od 1917 navrhoval válečné pomníky v monarchii. 1918 se vrátil do Československa a spolu s bratrem Josefem založili ve Stříbře stavební kancelář, která se věnovala návrhům a realizaci veřejných budov v západních Čechách (Planá, Černošín, Slavice, Toužim, Benešovice). Od 1924 působil v Dalovicích a v nedalekých Karlových Varech postavil několik hotelů (Loib, dnes Grandhotel Central; Bad, dnes Sevastopol; Wolker) ve stylu geometrizující secese a art deco. Ve městě projektoval i několik významných vil a kostel P. Marie Utěšitelky (1929). Pro Tatranskou Lomnici navrhl spolu s B. Fuchsem sanatorium Morava. Na krušnohorském Olověném vrchu (Bleiberg) u Bublavy 1933 vyrostla podle E. plánů osmiboká rozhledna. Před válkou v severozápadních a západních Čechách – v Sokolově, Bečově, Nejdku, Ostrově, Kraslicích, Aši, Horšovském Týně a Chebu – stavěl veřejné budovy i nájemní domy. Koncem války E. karlovarský ateliér i byt zničilo spojenecké bombardování, 1946 byla rodina vysídlena do Německa a E. se usadil v bavorském Ansbachu, v jehož okolí postavil několik veřejných budov. Dožil v Norimberku, kde až do smrti pracoval v architektonické kanceláři.
L: EBL 1, s. 130; L. Zeman (ed.), Slavné vily Karlovarského kraje, 2010, rejstřík; http://www.ernstberger.atlasweb.cz/ (se soupisem dalších děl a literatury); http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Ernstberger (se soupisem dalších děl a literatury).
P: Archiv AV ČR, Praha, Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen, karton 8.
Marie Makariusová