ERNSTBERGER Karl 25.9.1887-25.11.1972: Porovnání verzí

Z Personal
(ERNSTBERGER_Karl_25.9.1887-25.11.1972)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 25.9.1887
 
| datum narození = 25.9.1887
| místo narození = Malobratřice, o. Mladá Boleslav
+
| místo narození = Malovice (u Stříbra)
 
| datum úmrtí = 25.11.1972
 
| datum úmrtí = 25.11.1972
 
| místo úmrtí = Norimberk
 
| místo úmrtí = Norimberk
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Karl ERNSTBERGER
+
}}
 +
 
 +
'''ERNSTBERGER, Karl,''' ''* 25. 9. 1887 Malovice (u Stříbra), † 25. 11. 1972 Norimberk (Německo), architekt''
 +
 
 +
Starší bratr historika Antona E. (1894–1966). 1906 absolvoval
 +
stavební odbor na plzeňské reálce a odešel do Vídně
 +
na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem předního
 +
architekta Otto Wagnera. Patřil k nadaným studentům, už
 +
na škole bylo oceněno několik jeho návrhů. Po studiích byl
 +
zaměstnán ve vídeňském ateliéru L. Bauera. Do první světové
 +
války se podílel na projektech Rakousko-uherské banky ve
 +
Vídni, Priesnitzova sanatoria v Jeseníku či budovy Průmyslové
 +
a obchodní komory v Opavě. 1913 si s K. Koehlerem otevřeli
 +
vlastní kancelář, pro niž pracoval i jeho bratr Josef, stavitel.
 +
Uspěli v architektonických soutěžích vypsaných na budovu
 +
parlamentu v Černovicích (Bukovina) či národní knihovny
 +
a muzea v bulharské Sofii. Od 1917 navrhoval válečné pomníky
 +
v monarchii. 1918 se vrátil do Československa a spolu
 +
s bratrem Josefem založili ve Stříbře stavební kancelář, která
 +
se věnovala návrhům a realizaci veřejných budov v západních
 +
Čechách (Planá, Černošín, Slavice, Toužim, Benešovice). Od
 +
1924 působil v Dalovicích a v nedalekých Karlových Varech
 +
postavil několik hotelů (Loib, dnes Grandhotel Central; Bad,
 +
dnes Sevastopol; Wolker) ve stylu geometrizující secese a art
 +
deco. Ve městě projektoval i několik významných vil a kostel
 +
P. Marie Utěšitelky (1929). Pro Tatranskou Lomnici navrhl
 +
spolu s B. Fuchsem sanatorium Morava. Na krušnohorském
 +
Olověném vrchu (Bleiberg) u Bublavy 1933 vyrostla podle
 +
E. plánů osmiboká rozhledna. Před válkou v severozápadních
 +
a západních Čechách – v Sokolově, Bečově, Nejdku, Ostrově,
 +
Kraslicích, Aši, Horšovském Týně a Chebu – stavěl veřejné
 +
budovy i nájemní domy. Koncem války E. karlovarský ateliér
 +
i byt zničilo spojenecké bombardování, 1946 byla rodina
 +
vysídlena do Německa a E. se usadil v bavorském Ansbachu,
 +
v jehož okolí postavil několik veřejných budov. Dožil v Norimberku,
 +
kde až do smrti pracoval v architektonické kanceláři.
 +
 
 +
'''L:''' EBL 1, s. 130; L. Zeman (ed.), Slavné vily Karlovarského kraje, 2010,
 +
rejstřík; http://www.ernstberger.atlasweb.cz/ (se soupisem dalších děl a literatury);
 +
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Ernstberger (se soupisem dalších
 +
děl a literatury).
 +
 
 +
'''P:''' Archiv AV ČR, Praha, Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft,
 +
Kunst und Literatur in Böhmen, karton 8.
 +
 
 +
Marie Makariusová
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
  
 
[[Kategorie:1887]]
 
[[Kategorie:1887]]
[[Kategorie:Malobratřice]]
+
[[Kategorie:Malovice]]
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:Norimberk]]
 
[[Kategorie:Norimberk]]

Verze z 5. 10. 2017, 18:07

Karl ERNSTBERGER
Narození 25.9.1887
Místo narození Malovice (u Stříbra)
Úmrtí 25.11.1972
Místo úmrtí Norimberk
Povolání 74- Architekt
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137044

ERNSTBERGER, Karl, * 25. 9. 1887 Malovice (u Stříbra), † 25. 11. 1972 Norimberk (Německo), architekt

Starší bratr historika Antona E. (1894–1966). 1906 absolvoval stavební odbor na plzeňské reálce a odešel do Vídně na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem předního architekta Otto Wagnera. Patřil k nadaným studentům, už na škole bylo oceněno několik jeho návrhů. Po studiích byl zaměstnán ve vídeňském ateliéru L. Bauera. Do první světové války se podílel na projektech Rakousko-uherské banky ve Vídni, Priesnitzova sanatoria v Jeseníku či budovy Průmyslové a obchodní komory v Opavě. 1913 si s K. Koehlerem otevřeli vlastní kancelář, pro niž pracoval i jeho bratr Josef, stavitel. Uspěli v architektonických soutěžích vypsaných na budovu parlamentu v Černovicích (Bukovina) či národní knihovny a muzea v bulharské Sofii. Od 1917 navrhoval válečné pomníky v monarchii. 1918 se vrátil do Československa a spolu s bratrem Josefem založili ve Stříbře stavební kancelář, která se věnovala návrhům a realizaci veřejných budov v západních Čechách (Planá, Černošín, Slavice, Toužim, Benešovice). Od 1924 působil v Dalovicích a v nedalekých Karlových Varech postavil několik hotelů (Loib, dnes Grandhotel Central; Bad, dnes Sevastopol; Wolker) ve stylu geometrizující secese a art deco. Ve městě projektoval i několik významných vil a kostel P. Marie Utěšitelky (1929). Pro Tatranskou Lomnici navrhl spolu s B. Fuchsem sanatorium Morava. Na krušnohorském Olověném vrchu (Bleiberg) u Bublavy 1933 vyrostla podle E. plánů osmiboká rozhledna. Před válkou v severozápadních a západních Čechách – v Sokolově, Bečově, Nejdku, Ostrově, Kraslicích, Aši, Horšovském Týně a Chebu – stavěl veřejné budovy i nájemní domy. Koncem války E. karlovarský ateliér i byt zničilo spojenecké bombardování, 1946 byla rodina vysídlena do Německa a E. se usadil v bavorském Ansbachu, v jehož okolí postavil několik veřejných budov. Dožil v Norimberku, kde až do smrti pracoval v architektonické kanceláři.

L: EBL 1, s. 130; L. Zeman (ed.), Slavné vily Karlovarského kraje, 2010, rejstřík; http://www.ernstberger.atlasweb.cz/ (se soupisem dalších děl a literatury); http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Ernstberger (se soupisem dalších děl a literatury).

P: Archiv AV ČR, Praha, Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen, karton 8.

Marie Makariusová