Verze z 11. 11. 2019, 17:45, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ERXLEBEN Eduard Norbert 17.11.1796-27.5.1860

Z Personal
Eduard Norbert ERXLEBEN
Narození 17.11.1796
Místo narození Lanškroun
Úmrtí 27.5.1860
Místo úmrtí Lanškroun
Povolání 6- Botanik
16- Farmakolog nebo farmaceut
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 21
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45333

ERXLEBEN, Eduard Norbert, * 17. 11. 1796 Lanškroun, † 27. 5. 1860 Lanškroun, podnikatel, komunální politik, kulturní činitel

Syn Christiana Polykarpa Friedricha E. (1765–1831) a jeho první ženy Anny, roz. Pernikarzové. V souladu s rodinnou tradicí se stal magistrem farmacie a jako nejstarší syn, jediný, který se vrátil do rodiště s manželkou původem z Vídně, se zapojil do otcových podnikatelských aktivit. Jeho bratr Theodor (1814–1860) se stal profesorem chemie na obchodní akademii ve Vídni. V první polovině dvacátých let 19. století byla založena společnost Gebrüder E. und Comp. zabývající se zpracováním lnu a E. se stal vedle otce a strýců jedním z jejich společníků. Podnik prosperoval, rozšířil sortiment o potiskované bavlněné tkaniny, zvětšoval své provozy v Sázavě u Lanškrouna i sklady v hlavním městě. Damašek, kanafas, cvilink (lněná nebo konopná tkanina) a grádl (husté tkaniny různého druhu) exportoval nejenom do Tyrolska a italských přístavů, ale i do Turecka. Zaměstnával okolo pěti set lidí. 1837 získal zlatou medaili od českého Spolku pro podporu průmyslu. V témže roce byl zrušen Státní nákupní ústav lněného plátna, z jehož existence firma po dlouhou dobu profitovala, protože jí v té době scházely zakázky pro armádu. Novější textilní podniky už také pracovaly na levnějším a efektivnějším principu a kombinace manufakturní a domácké výroby ztrácela konkurenceschopnost. Firma se potýkala s finančními problémy navzdory tomu, že veškeré dědické podíly v ní zůstaly soustředěny a jejich vyplácení ji neoslabovalo. 1845 ji postihl konkurz a do 1858 byla rozprodána. Celková suma za ni přesáhla 330 000 zlatých a její kupci se našli mezi lanškrounskými obyvateli. Navzdory tomu E. zůstal až do smrti váženým měšťanem, což se projevilo např. jeho volbou do čela místního ostrostřeleckého sboru.

E. hlavní celoživotní aktivitou však bylo vedení lékárny. Byl členem VHS, pokračoval v otcových meteorologických pozorováních. Jeho pojednání o pěstování lnu a výnosech lněného semínka zůstalo pouze v rukopise. Z otcova stínu vystoupil 1840, kdy se stal lanškrounským nezkoušeným purkmistrem a zůstal jím až do zrušení tohoto částečně regulovaného magistrátu 1850. Jméno rodiny nese jedna z lanškrounských ulic. Po E. byl nazván nový vodní zdroj pro město – Eduardův pramen.

E. syn Julius (* 2. 5. 1824 Lanškroun, † 6. 3. 1888 Lanškroun), nedostudovaný právník, řídil v rodišti rodinnou vinopalnu. Byl opakovaně volen do městského zastupitelstva a komponoval, především písně, snad i operetu. Mladší z Juliových synů Eduard Norbert (1859–1924) převzal rodinnou lékárnu, starší Viktor (* 29. 11. 1856 Lanškroun, † 12. 5. 1916 Praha) vystudoval techniku a stal se technickým ředitelem Ringhofferových závodů v Praze.

L: BL 1, s. 318; V. Sekotová, Život a rodina Christiana Polykarpa E., manufakturního podnikatele v Lanškrouně, in: Listy Genealogické a heraldické společnosti v Praze 1976, seš. 12, s. 6–16; táž, Osobnosti města Lanškrouna, 1997, s. 8–26; M. Borkovcová a kol., Krajem koruny země, 2002, s. 112–116.

P: SOkA, Ústí nad Orlicí, Mezifondová sbírka kronik, kniha č. 152.

Marie Macková