Biografický slovník
ESOP Karel 28.1.1863-12.10.1935: Porovnání verzí
(ESOP_Karel_28.1.1863-12.10.1935) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 28.1.1863 | | datum narození = 28.1.1863 | ||
| − | | místo narození = Bečov | + | | místo narození = Bečov (u Mostu) |
| datum úmrtí = 12.10.1935 | | datum úmrtí = 12.10.1935 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''ESOP, Karel,''' ''* 28. 1. 1863 Bečov (u Mostu), † 12. 10. 1935 Praha, důstojník'' | ||
| + | |||
| + | Jeho strýcem byl mladočeský politik, starosta Nového Bydžova | ||
| + | MUDr. Josef Václav E. (1813–1880). V Praze E. maturoval | ||
| + | na reálném gymnáziu a vystudoval Technickou vojenskou | ||
| + | akademii ve Vídni (Ing.). 1884–88 velel četě a rotě 1. ženijního | ||
| + | pluku, od 1888 působil u XII. sapérského praporu, byl | ||
| + | členem několika rekognoskačních komisí ve vojenském operačním | ||
| + | prostoru Karpat a od října 1894 zvláštním referentem | ||
| + | pro výbušné látky při Technické vojenské komisi ve Vídni. | ||
| + | Současně byl přidělen 4. ženijnímu pluku. Proslul několika | ||
| + | vynálezy a návrhy nových výrobních a technologických postupů, | ||
| + | 1903 získal mezinárodní patent za měření brizance | ||
| + | výbušnin (Esopova zkouška). 1905–12 pracoval jako inspektor | ||
| + | muniční továrny ve Wöllersdorfu, 1912–15 vedl vojenský | ||
| + | přejímací orgán v muniční továrně v Blumau, 1915–18 byl | ||
| + | jejím ředitelem. Na jaře 1918 obdržel generálskou hodnost. | ||
| + | Jako národně uvědomělý a mimořádně kvalifikovaný důstojník | ||
| + | byl v listopadu 1918 přijat do československé armády. | ||
| + | 1918–22 vedl odbor vojenské likvidace bývalého státu na | ||
| + | Ministerstvu národní obrany a koordinoval přejímku vojenského | ||
| + | materiálu monarchie. 1922–23 řídil reparační oddělení | ||
| + | Ministerstva národní obrany, 1923–25 předsedal několika | ||
| + | odborným komisím dělostřeleckého a zbrojního odboru ministerstva. | ||
| + | 1925 odešel do výslužby. Patřil k vojenským technikům | ||
| + | středoevropského formátu. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/1, s. 448; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci ČSR | ||
| + | 1920–38, 2006, s. 208–209. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' VHA, Praha, kvalifikační listina. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1863]] | [[Kategorie:1863]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Bečov]] |
[[Kategorie:1935]] | [[Kategorie:1935]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 8. 10. 2017, 16:36
| Karel ESOP | |
 | |
| Narození | 28.1.1863 |
|---|---|
| Místo narození | Bečov (u Mostu) |
| Úmrtí | 12.10.1935 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46322 |
ESOP, Karel, * 28. 1. 1863 Bečov (u Mostu), † 12. 10. 1935 Praha, důstojník
Jeho strýcem byl mladočeský politik, starosta Nového Bydžova MUDr. Josef Václav E. (1813–1880). V Praze E. maturoval na reálném gymnáziu a vystudoval Technickou vojenskou akademii ve Vídni (Ing.). 1884–88 velel četě a rotě 1. ženijního pluku, od 1888 působil u XII. sapérského praporu, byl členem několika rekognoskačních komisí ve vojenském operačním prostoru Karpat a od října 1894 zvláštním referentem pro výbušné látky při Technické vojenské komisi ve Vídni. Současně byl přidělen 4. ženijnímu pluku. Proslul několika vynálezy a návrhy nových výrobních a technologických postupů, 1903 získal mezinárodní patent za měření brizance výbušnin (Esopova zkouška). 1905–12 pracoval jako inspektor muniční továrny ve Wöllersdorfu, 1912–15 vedl vojenský přejímací orgán v muniční továrně v Blumau, 1915–18 byl jejím ředitelem. Na jaře 1918 obdržel generálskou hodnost. Jako národně uvědomělý a mimořádně kvalifikovaný důstojník byl v listopadu 1918 přijat do československé armády. 1918–22 vedl odbor vojenské likvidace bývalého státu na Ministerstvu národní obrany a koordinoval přejímku vojenského materiálu monarchie. 1922–23 řídil reparační oddělení Ministerstva národní obrany, 1923–25 předsedal několika odborným komisím dělostřeleckého a zbrojního odboru ministerstva. 1925 odešel do výslužby. Patřil k vojenským technikům středoevropského formátu.
L: OSND 2/1, s. 448; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci ČSR 1920–38, 2006, s. 208–209.
P: VHA, Praha, kvalifikační listina.
Martin Kučera
