Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ESPE Werner 5.9.1899-22.6.1970

{{Infobox - osoba
| jméno = Werner ESPE
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 5.9.1899
| místo narození = Elbląg (Polsko)
| datum úmrtí = 22.6.1970
| místo úmrtí = Bratislava (Slovensko)
| povolání = 2- Fyzik<br />28- Strojař nebo elektrotechnik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 24-25
}}

'''ESPE, Werner,''' ''* 5. 9. 1899 Elbląg (Polsko), † 22. 6. 1970 Bratislava (Slovensko), elektrotechnik, fyzik, pedagog''

Po maturitě na gymnáziu v rodišti 1917 (tehdy Elbing ve východním
Prusku) nastoupil jako voják zdravotnické služby na
západní frontu. Po skončení první světové války a krátkém
studiu medicíny v Bonnu si 1919–23 zapsal fyziku na univerzitách
v Berlíně a v Greifswaldu, současně i na technice
v Charlottenburgu (Berlín). 1923 obhájil doktorát z fyziky
na základě experimentální studie ''Über die Elektronen-Emission von Metallen bei Bestrahlung mit Röntgenstrahlen'', která
1929 vyšla v časopise ''Annalen der Physik''. 1924 nastoupil jako
vědecký pracovník do koncernu Siemens v Berlíně, kde se
1927 stal vedoucím laboratoře výzkumného ústavu, od 1930
technickým vedoucím oddělení na výrobu elektronek a od
1934 vědeckým asistentem. 1944 byl přeložen do pobočného
závodu Siemens v Rokytnici nad Jizerou, kde zůstal až do
konce druhé světové války. Jako významný odborník získal
povolení k pobytu v ČSR, v podniku zůstal vedoucím a zasloužil
se o jeho reorganizaci zaměřenou na výrobu selenových
usměrňovacích přístrojů. Od 1948 se jako vědecký pracovník
n. p. Tesla Elektronika a od 1952 Výzkumného ústavu pro
elektrotechnickou fyziku v Praze soustředil na výzkum v oblasti
slaboproudé elektroniky. Podstatně ovlivnil vznik a vývoj
elektronického a elektrotechnického průmyslu a rozvoj vědeckých
pracovišť v Československu. 1955 se stal mimořádným
a 1964 řádným profesorem Elektrotechnické fakulty Slovenské
vysoké školy technické v Bratislavě, externě přednášel i na
Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského a na UK
v Praze. Stal se zakladatelem vakuové technologie, respektovaným
specialistou nejen v Československu, ale i v zahraničí.
Věnoval se i fyzice, svařování kovů, spojování skla, keramických
materiálů, studiu speciálních výbojek apod. E. první
odborná příručka ''Werkstoffkunde der Hochvakuumtechnik'' [Nauka o materiálech ve vysokovakuové technice, 1936]
krátce po vydání v Berlíně vyšla v překladech v SSSR, USA
a v Japonsku. Později ji rozšířil, doplnil o výsledky vlastních
experimentů a praktické zkušenosti z výrobní praxe a vydal ve
třech svazcích pod titulem ''Technológia hmôt vákuovej techniky'' (Bratislava 1957–1962). Byla přeložena také do němčiny,
ruštiny a angličtiny. Vědeckými studiemi a články E. přispíval
do časopisů ''Annalen der Physik'', ''Electronics'', ''Feinwerttechnik'',
''Slaboproudý obzor'', ''Strojnoelektrotechnický časopis'', ''Vakuum-Technik'', 
''Wissenschaftliche Veröffentlichungen'' ''Siemens-Konzern'',
''Zeitschrift für technische Physik'' aj. V Československu,
Maďarsku, Německu, Rakousku a SSSR získal více než sto
patentů. Stal se členem několika odborných společností, od
1966 předsedou Československého národního komitétu pro
vakuovou fyziku, techniku a aplikace. 1961 získal Národní
cenou NDR za vědu a techniku, 1964 Řád práce.

'''D:''' výběr: Hmoty pro elektrotechniku, zejména pro vysokofrekvenční
a vakuovou techniku, 1950; Pájky a pájení, 1950 (s R. Reinbachem); Elementární
základy jádrové fysiky, 1951 (s A. Kuhnem); Zirkon, jeho výroba,
vlastnosti a použití ve vakuové technice, 1952; Ferritické chromželezo pro
zátavy do skla ve vakuové technice, 1953; Kovar: užitečný materiál pro vakuovou
techniku a stavbu přístrojů, 1953; Luminiscenční látky v elektrotechnice.
Výroba, vlastnosti a použití, 1954; Vlastnosti hmot, 1956; Vakuová technika
v metalurgii, 1957 (spoluautor); Plátové železo jako nový materiál vakuové
techniky, in: Slaboproudý obzor 11, 1950, s. 31–39; Měď jako materiál pro
vakuovou techniku 1–2, in: tamtéž 14, 1953, s. 337–353, 395–403; Luminiscenční
látky pro nízkotlakové zářivky, in: Elektrotechnický obzor 43, 1954,
s. 169–177; Technologie a použití rtuti ve vakuové technice, in: Slaboproudý
obzor 16, 1955, s. 37–44; Zváranie vo vákuovej technike, in: Zváranie 4,
1955, s. 196–207; O výrobe a použití formovaných častí zo spekaného skla vo
vákuovej technike, in: Strojnoelektrotechnický časopis 7, 1956, s. 193–200;
O priepustnosti plynov technických skiel, in: tamtéž 9, 1958, s. 240–246.

'''L:''' Prof. Dr. W. E. 60-ročný, in: Elektrotechnický časopis 10, 1959, s. 265–
269 (se soupisem díla); R. Harman, Za profesorom E., in: tamtéž 21, 1970,
č. 8, s. 609–610; P. Hix, Vzpomínka na profesora E., in: Československý
časopis pro fysiku 21, 1971, řada A, č. 2, s. 226–228; O. Pöss, Nestor vákuovej
technológie, in: Technické noviny 35, 1987, č. 47, s. 2; ESL 2, s. 47;
Matematici, fyzici a astronómovia na Slovensku 2, b. m. 1999, s. 41–43; BLS
2, s. 450–451; Encyclopaedia Beliana 4, Bratislava 2005, s. 164; Profesori
STU 1937–2007, Bratislava 2007, s. 57.

Ľudmila Ďuranová

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:2- Fyzik]]
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
[[Kategorie:1899]]
[[Kategorie:Elbląg]]
[[Kategorie:1970]]
[[Kategorie:Bratislava]]