Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ETRICH Ignaz 24.12.1879-4.2.1967

{{Infobox - osoba
| jméno = Ignaz ETRICH
| obrázek = Etrich Ignaz portret.jpg
| datum narození = 24.12.1879
| místo narození = Horní Staré Město (dnes č. o. Trutnov)
| datum úmrtí = 4.2.1967
| místo úmrtí = Salcburk (Rakousko)
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 26-27
}}

'''ETRICH, Ignaz''' ''(též Igo), * 24. 12. 1879 Horní Staré Město (dnes č. o. Trutnov), † 4. 2. 1967 Salcburk (Rakousko), textilní průmyslník, průkopník letectví''

Původně tkalcovská rodina ze Svobody nad Úpou během 19.
století významně zbohatla podnikáním v textilním průmyslu.
Po 1896 projevil otec Ignaz E. (1839–1927) zájem o letectví
a z pozůstalosti německého průkopníka letectví Otto Lilienthala zakoupil dvě letadla, kluzák Sturmflügelapparat
(dnes v Technickém muzeu ve Vídni) a letadlo s mávavými
konci křídel. Hlavní práce v leteckém oboru svěřil E. Společně
postavili vlastní konstrukci kluzáku, který bez úspěchu
zkoušeli 1901 v okolí Trutnova. 1903 získali ke spolupráci
F. X. Welse, který při studiu literatury nalezl pojednání o semeni
rostliny Zanonia macrocarpa, které se díky charakteristickému
zborcení blanitého křidélka vyznačuje velmi stabilním
letem. Jeho tvar se stal východiskem pro další práce.
Podle tohoto vzoru zhotovili F. X. Wels a E. několik modelů,
1905 větší bezpilotní bezocasý kluzák o rozpětí křídla 6 m,
který úspěšně zkoušeli v trutnovském okolí. Pokus o motorizaci
kluzáku (dnes dochován v Národním technickém muzeu)
1906 se nezdařil. E. a Wels postavili větší bezocasý kluzák
o rozpětí 10,5 m, s nímž Wels 1907 se zdarem létal. Jeho
motorová verze, zkoušená opět v okolí Trutnova, však úspěch
nepřinesla. 1908 přenesli další práce do Vídně, od léta 1909
konali pokusy ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt),
kde Welse nahradil K. Illner pocházející ze Žacléře,
ale ani po několika přestavbách neuspěli. O něco lépe dopadly
experimenty s podobným letadlem Etrich I. Avšak teprve
novým Etrichem II Taube dospěli na jaře 1910 ke kladnému
výsledku. E. pak prodal licenci na jeho výrobu v Rakousku
firmě Motor-Luftfahrzeug-Gesellschaft a v Německu firmě
Edmund Rumpler. V následujících letech byl typ Etrich
Taube napodobován mnoha německými továrnami a až do
1914 patřil mezi nejrozšířenější letouny v Německu. Několik
těchto letadel zařadila do výzbroje pod označením A I a A II
rakousko-uherská armáda.

E. zřídil letiště na vojenském cvičišti v Josefově, kde 1911–12
zkoušel nové konstrukce letadel Schwalbe a Limousine. 1912
založil leteckou továrnu Etrich-Flieger-Werke GmbH v německém
Liebau (nyní Lubawka, Polsko). 1914 se účastnil
založení německé továrny Brandenburgische Flugzeugwerke
GmbH v Brandenburgu-Briestu, avšak 1915 svůj podíl
prodal a dále se věnoval jen textilním podnikům, zejména
konstrukci strojů na zpracování lnu. Letadla Taube německé
armády se 1914 dočkala nasazení na západní frontě, avšak
jako zastaralá byla po krátké době vyřazena. Až 1926 se E. pokusil vytvořit moderní lidové sportovní letadlo Etrich VIII,
a to řešením křídla navazujícím na typy před 1914. Zkoušky
letounu před úřední komisí československého Ministerstva
veřejných prací odhalily, že neodpovídá soudobým mezinárodním
předpisům CINA, což E. v plné míře neakceptoval.
Malý stroj zůstal v prototypu, který se po 1945 dostal do
sbírek Národního technického muzea. 1944 Vysoká škola
technická ve Vídni propůjčila E. jako uznání zásluh o letectví
čestný doktorát technických věd. Za druhé světové války byl
členem NSDAP, po válce 1946 byl odsunut, žil v bavorském
Freilassingu a později v Salcburku. Ve Vídni je po něm pojmenována
ulice v 11. obvodu.

E. patřil k nejvýznamnějším průkopníkům letectví před 1914
a byl jediným, kdo ovlivnil vývoj letectví i v zahraničí, především
v Německu.

'''D:''' „Die Taube.“ Memoiren des Flugpioniers Dr. Ing. h. c. Igo E., Wien
1963; Bekenntnis und geistiges Vermächtnis des Flugpioniers Dr. Ing. h. c.
I. E., Wien 1965.

'''L:''' OSND 2/1, s. 466; BL 1, s. 320; E. Swoboda, Igo E. und seine „Taube“,
Wien 1942; J. A. de Vries, Taube, Dove of War, Temple City (USA),
1978; E. Primavesi, Im Auf- und Abwind, Kraiburg am Inn 1985, s. 13–29;
H. Salz, Igo E. – průkopník letectví. Letecké dílo a život Dr. Ing. h. c. I. E.
1879–1967, 1992; Czeike 2, s. 225; R. Keimel, Luftfahrzeugbau in Österreich,
Oberhaching 2003; Letectví + kosmonautika Speciál 12, 2010, s. 49–
58; o rodině: Myška, s. 104–105.

'''P:''' Archiv NTM, Praha; Technisches Museum Wien.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/166725 Bibliografie dějin Českých zemí]

Pavel Sviták

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]

[[Kategorie:1879]]
[[Kategorie:Trutnov]]
[[Kategorie:1967]]
[[Kategorie:Salcburk]]