Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ETTEL Viktor 26.11.1893-15.1.1964

{{Infobox - osoba
| jméno = Viktor ETTEL
| obrázek = Ettel Viktor portret.jpg
| datum narození = 26.11.1893
| místo narození = Čejetičky (dnes č. o. Mladá Boleslav)
| datum úmrtí = 15.1.1964
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství<br />61- Pedagog<br />16- Farmakolog nebo farmaceut<br />45- Voják nebo partyzán<br />
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 27-28
}}

'''ETTEL, Viktor,''' ''* 26. 11. 1893 Čejetičky (dnes č. o. Mladá Boleslav), † 15. 1. 1964 Praha, organický chemik, farmakolog, pedagog, účastník 1. odboje''

Druhorozený syn z početné rodiny dozorce rakouské státní
dráhy. Po maturitě na reálce v Hradci Králové (1911) začal
studovat chemii na pražské technice, po vypuknutí první světové
války byl 1914 mobilizován. Sloužil nejprve v Dalmácii
a Bosně jako velitel pracovního oddílu, později zajateckého
tábora. 1915–16 absolvoval leteckou školu pro pozorovatele
ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt). 1916 byl
zajat italskými oddíly, 1918 působil v italských legiích jako
plynový a telefonní důstojník u výzvědného oddílu.

Po návratu do vlasti se v hodnosti kapitána podílel na osvobození
Slovenska od jednotek Maďarské republiky rad. V říjnu
1919 byl odeslán s vojenskou misí na Sibiř, po jejím ukončení
1920 zařazen jako kapitán v záloze k pěšímu pluku č. 39;
zároveň mohl dokončit přerušené studium organické chemie
u E. Votočka. 1921 složil rigorózní zkoušku a získal titul
Dr. techn. Věnoval se chemii barev a usiloval o vědeckou stáž
v USA. 1922 byl reaktivován a přidělen ke 46. vojenskému
a zkušebnímu oddílu Ministerstva národní obrany. Zabýval
se studiem bojových látek a plynové ochrany. 1926 byl jako
štábní kapitán jmenován přednostou výzkumného oddělení
v Praze ve Vojenském technickém ústavu, o jehož vybudování
se zasloužil. Později organizoval kontrolu výbušnin a střeliva.
Po sloučení ústavu s Leteckým studijním ústavem působil
jako plukovník zbrojně technické služby a přednosta 4.
(chemického) odboru, který se zabýval chemickou činností
v armádě. Stal se autorem mnoha patentů v oblasti plynové
ochrany a výbušnin.

Na výzvu Ministerstva národní obrany 1932 opustil armádu
a jako první Čech zastával místo technického ředitele Spolku
pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem. Byl
pověřen především počeštěním koncernu, jeho modernizací
a výstavbou vojensky důležitých výrob na Slovensku, nového
chemického závodu v Novákách a chemického arzenálu v Zemianských
Kostolanech. 1936 byl povýšen na centrálního
ředitele a kooptován do výkonného výboru celé společnosti.
Téhož roku se oženil s Evou, roz. Nezvalovou, s níž měl syna
Viktora (* 1936) a dceru Olgu (* 1939).

Po německém záboru Sudet byl přeložen do Prahy a organizoval
evakuaci listinného materiálu a výrobních pomůcek
do vnitrozemí. Ve funkci působil i během nacistické okupace,
kdy se zasloužil o vybudování nových závodů v Neratovicích
a podniku na výrobu organických barviv a poloproduktů
v Rybitví u Pardubic. Po uzavření vysokých škol umožnil
mnoha odborníkům zaměstnání ve Spolku a angažoval rovněž
více než sto vojenských gážistů. E. pravomoci se neustále omezovaly
a spory s německým vedením se stupňovaly, 1944 byl
zbaven postavení a nadále mohl jako vedoucí dohlížet pouze
na výrobu a výzkum. Několikrát ho vyšetřovalo gestapo.

Po květnu 1945 se stal národním správcem Spolku pro chemickou
a hutní výrobu a po jeho znárodnění se 1947 vrátil do
funkce generálního ředitele Československých chemických
závodů. 1950 byl odvolán a pracoval nejprve jako vedoucí
vývojové skupiny, později na Ministerstvu chemického průmyslu,
které ho přidělilo Fakultě chemické ČVUT, konkrétně
Ústavu technologie látek organických. 1952 definitivně odešel
ze Spolku, působil jako profesor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, kde až do smrti přednášel organickou
technologii. Věnoval se zejména chemii sacharidů, léčivům
a chemické ochraně rostlin. 1953 mu byla udělena hodnost
DrSc., 1960 se stal řádným členem ČSAV . V závěru života
se věnoval rozvoji herbicidních přípravků, flotačních činidel
a komplexnímu využití dřeva.

Plynně ovládal ruštinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu,
italštinu, španělštinu a srbštinu. Absolvoval řadu zahraničních
studijních cest. Byl třikrát vyznamenán Československým válečným
křížem a Revoluční medailí, italským, francouzským
a řeckým válečným křížem a francouzskou medailí Officier de
l’Instruction publique. Napsal pět knih, více než sedmdesát
původních studií, měl třiadvacet patentů a přihlášek vynálezů.

'''D:''' výběr: Chemie bojových látek, in: Vojensko-technické zprávy 2, 1925;
Zorné pole plynových masek, in: tamtéž 3, 1927; Sur les dérives de la volémite,
in: Collection des travaux chimiques de Tchécoslovaquie 1, 1929, s. 288n.;
Influence des solvants sur le pouvoir rotatoire des acétals de la mannite, in:
tamtéž 2, 1930, s. 458–470; Chemická válka, 1932; Sur la configuration du sédoheptose, in: Collection des travaux chimiques de Tchécoslovaquie 4,
1932, s. 513; The preparation of substances of the o-aminoazotoluene type
derivatives substituted in the amino group 1, in: tamtéž 10, 1938, s. 161
(s V. Hebkým); Copulation des acides aryl-O-acétiques avec les senzonium,
in: tamtéž 15, 1950, s. 204 (s J. Spáčilem a J.Weichetem); Technologie látek
organických 1, 1952; Příspěvek k přípravě kyseliny fenyl-p-chlorfenyloctové,
in: Chemické listy 46, 1952, s. 489 (s M. Semonským a V. Zikánem); Technologie
látek organických 2, 1953; Organická technologie 1–2, 1955, 1956;
Insekticidní organické sloučeniny fosforu 1. Reakce dialkylfosfitů s chloridem
sirným, in: Chemické listy 50, 1956, s. 1261; 2. Reakce dialkylfosfitů
s perchlormethylmerkaptanem, in: tamtéž, s. 1265 (s M. Zbirovským);
O polaczeniach pirokatechiny s kwasem borowym, in: Przemysł chemiczny
37, 1958, s. 720 (s J. Procházkou); Prigotovlenie i biologičeskaja aktivnosť
zameščennych fenoksiuksusnych kislot, ich efirov i arilamidov, in: Sbornik
statej Naučno-techničeskogo soveščanija specijalistov v oblasti proizvodstva
i primenenija chimičeskich sredstv zaščity rastenij, Sofija 30. maja – 6. ijunja
1961-g. (s J. Myškou); Jodometrické stanovení fosfinu, in: Sborník Vysoké
školy chemicko-technologické, Organická technologie 5, 1961, s. 93 (s J.
Horákem).

'''L:''' L. Beneš, Osobnosti Mladoboleslavska, 2009, s. 43; ČBS, s. 134;
M. Schätz, Historie výuky chemie, 2002, s. 129; J. Weigner, K 65. narozeninám
profesora V. E., in: Chemický průmysl 8, 1958, č. 33, s. 590; nekrolog:
J. Myška, Vzpomínka na akademika V. E., in: Sborník Vysoké školy chemicko-
technologické 14, 1964, s. 99; Tomeš 1, s. 295–296.

'''P:''' NA, Praha, fond Spolek pro chemickou a hutní výrobu; VÚA , Praha, fond
V. E.; Archiv Muzea Mladoboleslavska, fond V. E.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/325477 Bibliografie dějin Českých zemí]

Luděk Beneš

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:16- Farmakolog nebo farmaceut]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]

[[Kategorie:1893]]
[[Kategorie:Mladá Boleslav]]
[[Kategorie:1964]]
[[Kategorie:Praha]]