Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky EUGEN Habsburský Ferdinand Pius Bernhard Felix Maria 21.5.1863-28.12.1954

{{Infobox - osoba
| jméno = Ferdinand Pius Bernhard Felix Maria EUGEN Habsburský
| obrázek = Eugen Habsbursky portret.jpg
| datum narození = 21.5.1863
| místo narození = Židlochovice (u Brna)
| datum úmrtí = 28.12.1954
| místo úmrtí = Merano (Itálie)
| povolání = 45- Voják nebo partyzán<br />49- Náboženský nebo církevní činitel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 28-29
}}

'''EUGEN Habsburský, Ferdinand Pius Bernhard Felix Maria''' ''(též Habsburg), * 21. 5. 1863 Židlochovice (u Brna), † 28. 12. 1954 Merano (Itálie), arcivévoda, polní maršál, velmistr řádu německých rytířů, mecenáš''

Byl nejmladším synem arcivévody Karla Ferdinanda Rakouského
(1818–1874) a Alžběty Marie Rakouské (1831–1903).
Studoval soukromě podle gymnazijních osnov, k tomu i dějiny
umění, cizí jazyky a hru na klavír, vyučil se podle rodových
tradic rovněž řemeslu, v jeho případě truhlářem. Jako starší
bratři byl předurčen k vojenské dráze. Nejprve vystudoval
Vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě (Wiener
Neustadt). Během své kariéry v několika posádkách v Rakousko-
Uhersku rychle postupoval v hodnostech. 1877 byl
jmenován poručíkem regimentu horských myslivců (Tiroler
Jägerregiment). 1881–87 sloužil u husarů, pak jako major
a podplukovník u pěšího pluku č. 100, od 1891 v jazygském
a kumánském husarském regimentu. 1900 se stal komandantem
velícího sboru a velícím generálem v Innsbrucku či
komandantem pro Tyrolsko a Vorarlberg. Již 1901 byl generálem
kavalérie a od 1908 působil jako generální vojenský
inspektor. Na začátku první světové války velel 5. armádě na
Balkáně, od 1915 armádě na jihozápadní frontě a 1916 byl
polním maršálem. 1918 odešel do výslužby. Během vojenské
kariéry neutrpěl porážku.

Již 1885 složil řeholní slib a po svolení císaře vstoupil 1887,
v souladu s tradicemi vlastního rodu, do řádu německých
rytířů, jehož velmistrem, posledním z řady Habsburků,
1894–1923 byl. Řád měl velký podíl na germanizaci severní
Moravy a Slezska. Jako vzorný správce se zasloužil o zvelebení
řádového hospodářství, modernizoval průmysl, zemědělství
a lesní hospodářství, podporoval výstavbu železnic, zasazoval
se o opravy far i kostelů, zavedl telefon z Karlovy Studánky
do Vrbna pod Pradědem. Zakládal školy, dětské útulky,
sirotčince, nemocnice, hospice; některá zařízení podporoval
z vlastních peněz. 1898 získal z rodinného majetku pevnost
Hohenwerfen u Salcburku, již dal přebudovat na své sídlo
a kde umístil svoji sbírku zbraní a uměleckých předmětů.
Dal přestavět hrad Bouzov, rekonstruovat zámek v Bruntále,
v němž zřídil galerii, či udržovat lázně Karlova Studánka.
V Jeseníkách pomáhal zakládat horskou službu. Propagoval
automobilismus, jeho vlastní vůz měl rakouské číslo A 1.

Od dětství studoval umění a později založil několik cenných
sbírek. Aktivně působil v uměleckých spolcích a sdruženích:
byl protektorem Ústřední komise pro památkovou péči ve
Vídni, Společnosti přátel hudby, dále pak nadace Mozarteum
v Salcburku, Hudebního spolku v Innsbrucku, 1916–18 kurátorem Akademie věd ve Vídni, či čestným prezidentem
Spolku pro nauku o historických zbraních v Drážďanech.

Za vojenské zásluhy, činnost velmistra, ochranu uměleckých
a kulturních památek získal řadu ocenění: papežský Kristův
řád a velkokříž Řádu svatého hrobu, pruský královský Řád
černého orla, řád Pour le Mérite, velkokříž Vojenského řádu
Marie Terezie. Čestné doktoráty mu udělily univerzity ve
Vídni, Innsbrucku, Záhřebu, kde byl jmenován i čestným
členem Akademie věd.

Po pádu Rakouska-Uherska odmítl přísahu věrnosti Rakouské
republice. Odstěhoval se do Švýcarska a do 1934 žil v Basileji.
Navštěvoval opery, koncerty a studoval, přijal členství
v Dobrovolném spolku basilejské památkové péče, Švýcarské
heraldické společnosti i v Hornorýnském lodním spolku
a zúčastňoval se zasedání Historické a antikvární společnosti,
prostředkoval kontakty mezi příslušníky různých větví rodu.
1934 se směl vrátit do Rakouska, kde byl vřele přijat. Do září
1938 žil v řádovém konventu v Gumpoldskirchenu, za druhé
světové války ve vlastním bytě ve vídeňské čtvrti Hietzing.
Poté se usadil v Iglsu u Innsbrucku. Zemřel během rehabilitačního
pobytu po zápalu plic. Byl pohřben v kostele sv. Jakuba
v Innsbrucku, kde po něm byla pojmenována ulice a 1957
odhalen památník.

'''L:''' výběr: MSN 2, s. 633; NDB 4, s. 673; Z. Schildenfeld, Erzherzog
E. 1863–1963. Ein Gedenkbuch, Innsbruck 1963; B. Hamannová, Habsburkové.
Životopisné encyklopedie, 1996, s. 90-91; R. Rác, Arcivévoda
Evžen Habsburský (1863–1954), velmistr Řádu německých rytířů, 2005;
K. Vocelka – L. Keller, Soukromý svět Habsburků, 2011, passim (se soupisem
literatury).

'''P:''' MZA, Brno, fond E 67, sbírka matrik, kniha č. 2 196, řkt. f. ú. Židlochovice,
matrika nar. pro Židlochovice, sv. V, kniha 337.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/6524 Bibliografie dějin Českých zemí]

Miroslava Kyselá

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]

[[Kategorie:1863]]
[[Kategorie:Židlochovice]]
[[Kategorie:1954]]
[[Kategorie:Merano]]