EUGEN Habsburský Ferdinand Pius Bernhard Felix Maria 21.5.1863-28.12.1954: Porovnání verzí

Z Personal
(EUGEN_Ferdinand_Pius_Bernh_21.5.1863-28.12.1954)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Ferdinand Pius Bernh EUGEN
+
| jméno = Ferdinand Pius Bernhard Felix Maria EUGEN Habsburský
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 21.5.1863
 
| datum narození = 21.5.1863
| místo narození =  
+
| místo narození = Židlochovice (u Brna)
 
| datum úmrtí = 28.12.1954
 
| datum úmrtí = 28.12.1954
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Merano (Itálie)
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
49- Náboženský nebo církevní činitel
 
49- Náboženský nebo církevní činitel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ferdinand Pius Bernh EUGEN
+
}}
 +
 
 +
'''EUGEN Habsburský, Ferdinand Pius Bernhard Felix Maria''' ''(též Habsburg), * 21. 5. 1863 Židlochovice (u Brna), † 28. 12. 1954 Merano (Itálie), arcivévoda, polní maršál, velmistr řádu německých rytířů, mecenáš''
 +
 
 +
Byl nejmladším synem arcivévody Karla Ferdinanda Rakouského
 +
(1818–1874) a Alžběty Marie Rakouské (1831–1903).
 +
Studoval soukromě podle gymnazijních osnov, k tomu i dějiny
 +
umění, cizí jazyky a hru na klavír, vyučil se podle rodových
 +
tradic rovněž řemeslu, v jeho případě truhlářem. Jako starší
 +
bratři byl předurčen k vojenské dráze. Nejprve vystudoval
 +
Vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě (Wiener
 +
Neustadt). Během své kariéry v několika posádkách v Rakousko-
 +
Uhersku rychle postupoval v hodnostech. 1877 byl
 +
jmenován poručíkem regimentu horských myslivců (Tiroler
 +
Jägerregiment). 1881–87 sloužil u husarů, pak jako major
 +
a podplukovník u pěšího pluku č. 100, od 1891 v jazygském
 +
a kumánském husarském regimentu. 1900 se stal komandantem
 +
velícího sboru a velícím generálem v Innsbrucku či
 +
komandantem pro Tyrolsko a Vorarlberg. Již 1901 byl generálem
 +
kavalérie a od 1908 působil jako generální vojenský
 +
inspektor. Na začátku první světové války velel 5. armádě na
 +
Balkáně, od 1915 armádě na jihozápadní frontě a 1916 byl
 +
polním maršálem. 1918 odešel do výslužby. Během vojenské
 +
kariéry neutrpěl porážku.
 +
 
 +
Již 1885 složil řeholní slib a po svolení císaře vstoupil 1887,
 +
v souladu s tradicemi vlastního rodu, do řádu německých
 +
rytířů, jehož velmistrem, posledním z řady Habsburků,
 +
1894–1923 byl. Řád měl velký podíl na germanizaci severní
 +
Moravy a Slezska. Jako vzorný správce se zasloužil o zvelebení
 +
řádového hospodářství, modernizoval průmysl, zemědělství
 +
a lesní hospodářství, podporoval výstavbu železnic, zasazoval
 +
se o opravy far i kostelů, zavedl telefon z Karlovy Studánky
 +
do Vrbna pod Pradědem. Zakládal školy, dětské útulky,
 +
sirotčince, nemocnice, hospice; některá zařízení podporoval
 +
z vlastních peněz. 1898 získal z rodinného majetku pevnost
 +
Hohenwerfen u Salcburku, již dal přebudovat na své sídlo
 +
a kde umístil svoji sbírku zbraní a uměleckých předmětů.
 +
Dal přestavět hrad Bouzov, rekonstruovat zámek v Bruntále,
 +
v němž zřídil galerii, či udržovat lázně Karlova Studánka.
 +
V Jeseníkách pomáhal zakládat horskou službu. Propagoval
 +
automobilismus, jeho vlastní vůz měl rakouské číslo A 1.
 +
 
 +
Od dětství studoval umění a později založil několik cenných
 +
sbírek. Aktivně působil v uměleckých spolcích a sdruženích:
 +
byl protektorem Ústřední komise pro památkovou péči ve
 +
Vídni, Společnosti přátel hudby, dále pak nadace Mozarteum
 +
v Salcburku, Hudebního spolku v Innsbrucku, 1916–18 kurátorem Akademie věd ve Vídni, či čestným prezidentem
 +
Spolku pro nauku o historických zbraních v Drážďanech.
 +
 
 +
Za vojenské zásluhy, činnost velmistra, ochranu uměleckých
 +
a kulturních památek získal řadu ocenění: papežský Kristův
 +
řád a velkokříž Řádu svatého hrobu, pruský královský Řád
 +
černého orla, řád Pour le Mérite, velkokříž Vojenského řádu
 +
Marie Terezie. Čestné doktoráty mu udělily univerzity ve
 +
Vídni, Innsbrucku, Záhřebu, kde byl jmenován i čestným
 +
členem Akademie věd.
 +
 
 +
Po pádu Rakouska-Uherska odmítl přísahu věrnosti Rakouské
 +
republice. Odstěhoval se do Švýcarska a do 1934 žil v Basileji.
 +
Navštěvoval opery, koncerty a studoval, přijal členství
 +
v Dobrovolném spolku basilejské památkové péče, Švýcarské
 +
heraldické společnosti i v Hornorýnském lodním spolku
 +
a zúčastňoval se zasedání Historické a antikvární společnosti,
 +
prostředkoval kontakty mezi příslušníky různých větví rodu.
 +
1934 se směl vrátit do Rakouska, kde byl vřele přijat. Do září
 +
1938 žil v řádovém konventu v Gumpoldskirchenu, za druhé
 +
světové války ve vlastním bytě ve vídeňské čtvrti Hietzing.
 +
Poté se usadil v Iglsu u Innsbrucku. Zemřel během rehabilitačního
 +
pobytu po zápalu plic. Byl pohřben v kostele sv. Jakuba
 +
v Innsbrucku, kde po něm byla pojmenována ulice a 1957
 +
odhalen památník.
 +
 
 +
'''L:''' výběr: MSN 2, s. 633; NDB 4, s. 673; Z. Schildenfeld, Erzherzog
 +
E. 1863–1963. Ein Gedenkbuch, Innsbruck 1963; B. Hamannová, Habsburkové.
 +
Životopisné encyklopedie, 1996, s. 90-91; R. Rác, Arcivévoda
 +
Evžen Habsburský (1863–1954), velmistr Řádu německých rytířů, 2005;
 +
K. Vocelka – L. Keller, Soukromý svět Habsburků, 2011, passim (se soupisem
 +
literatury).
 +
 
 +
'''P:''' MZA, Brno, fond E 67, sbírka matrik, kniha č. 2 196, řkt. f. ú. Židlochovice,
 +
matrika nar. pro Židlochovice, sv. V, kniha 337.
 +
 
 +
Miroslava Kyselá
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
Řádka 16: Řádka 100:
  
 
[[Kategorie:1863]]
 
[[Kategorie:1863]]
 +
[[Kategorie:Židlochovice]]
 
[[Kategorie:1954]]
 
[[Kategorie:1954]]
 +
[[Kategorie:Merano]]

Verze z 8. 10. 2017, 19:09

Ferdinand Pius Bernhard Felix Maria EUGEN Habsburský
Narození 21.5.1863
Místo narození Židlochovice (u Brna)
Úmrtí 28.12.1954
Místo úmrtí Merano (Itálie)
Povolání

45- Voják nebo partyzán

49- Náboženský nebo církevní činitel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78663

EUGEN Habsburský, Ferdinand Pius Bernhard Felix Maria (též Habsburg), * 21. 5. 1863 Židlochovice (u Brna), † 28. 12. 1954 Merano (Itálie), arcivévoda, polní maršál, velmistr řádu německých rytířů, mecenáš

Byl nejmladším synem arcivévody Karla Ferdinanda Rakouského (1818–1874) a Alžběty Marie Rakouské (1831–1903). Studoval soukromě podle gymnazijních osnov, k tomu i dějiny umění, cizí jazyky a hru na klavír, vyučil se podle rodových tradic rovněž řemeslu, v jeho případě truhlářem. Jako starší bratři byl předurčen k vojenské dráze. Nejprve vystudoval Vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt). Během své kariéry v několika posádkách v Rakousko- Uhersku rychle postupoval v hodnostech. 1877 byl jmenován poručíkem regimentu horských myslivců (Tiroler Jägerregiment). 1881–87 sloužil u husarů, pak jako major a podplukovník u pěšího pluku č. 100, od 1891 v jazygském a kumánském husarském regimentu. 1900 se stal komandantem velícího sboru a velícím generálem v Innsbrucku či komandantem pro Tyrolsko a Vorarlberg. Již 1901 byl generálem kavalérie a od 1908 působil jako generální vojenský inspektor. Na začátku první světové války velel 5. armádě na Balkáně, od 1915 armádě na jihozápadní frontě a 1916 byl polním maršálem. 1918 odešel do výslužby. Během vojenské kariéry neutrpěl porážku.

Již 1885 složil řeholní slib a po svolení císaře vstoupil 1887, v souladu s tradicemi vlastního rodu, do řádu německých rytířů, jehož velmistrem, posledním z řady Habsburků, 1894–1923 byl. Řád měl velký podíl na germanizaci severní Moravy a Slezska. Jako vzorný správce se zasloužil o zvelebení řádového hospodářství, modernizoval průmysl, zemědělství a lesní hospodářství, podporoval výstavbu železnic, zasazoval se o opravy far i kostelů, zavedl telefon z Karlovy Studánky do Vrbna pod Pradědem. Zakládal školy, dětské útulky, sirotčince, nemocnice, hospice; některá zařízení podporoval z vlastních peněz. 1898 získal z rodinného majetku pevnost Hohenwerfen u Salcburku, již dal přebudovat na své sídlo a kde umístil svoji sbírku zbraní a uměleckých předmětů. Dal přestavět hrad Bouzov, rekonstruovat zámek v Bruntále, v němž zřídil galerii, či udržovat lázně Karlova Studánka. V Jeseníkách pomáhal zakládat horskou službu. Propagoval automobilismus, jeho vlastní vůz měl rakouské číslo A 1.

Od dětství studoval umění a později založil několik cenných sbírek. Aktivně působil v uměleckých spolcích a sdruženích: byl protektorem Ústřední komise pro památkovou péči ve Vídni, Společnosti přátel hudby, dále pak nadace Mozarteum v Salcburku, Hudebního spolku v Innsbrucku, 1916–18 kurátorem Akademie věd ve Vídni, či čestným prezidentem Spolku pro nauku o historických zbraních v Drážďanech.

Za vojenské zásluhy, činnost velmistra, ochranu uměleckých a kulturních památek získal řadu ocenění: papežský Kristův řád a velkokříž Řádu svatého hrobu, pruský královský Řád černého orla, řád Pour le Mérite, velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie. Čestné doktoráty mu udělily univerzity ve Vídni, Innsbrucku, Záhřebu, kde byl jmenován i čestným členem Akademie věd.

Po pádu Rakouska-Uherska odmítl přísahu věrnosti Rakouské republice. Odstěhoval se do Švýcarska a do 1934 žil v Basileji. Navštěvoval opery, koncerty a studoval, přijal členství v Dobrovolném spolku basilejské památkové péče, Švýcarské heraldické společnosti i v Hornorýnském lodním spolku a zúčastňoval se zasedání Historické a antikvární společnosti, prostředkoval kontakty mezi příslušníky různých větví rodu. 1934 se směl vrátit do Rakouska, kde byl vřele přijat. Do září 1938 žil v řádovém konventu v Gumpoldskirchenu, za druhé světové války ve vlastním bytě ve vídeňské čtvrti Hietzing. Poté se usadil v Iglsu u Innsbrucku. Zemřel během rehabilitačního pobytu po zápalu plic. Byl pohřben v kostele sv. Jakuba v Innsbrucku, kde po něm byla pojmenována ulice a 1957 odhalen památník.

L: výběr: MSN 2, s. 633; NDB 4, s. 673; Z. Schildenfeld, Erzherzog E. 1863–1963. Ein Gedenkbuch, Innsbruck 1963; B. Hamannová, Habsburkové. Životopisné encyklopedie, 1996, s. 90-91; R. Rác, Arcivévoda Evžen Habsburský (1863–1954), velmistr Řádu německých rytířů, 2005; K. Vocelka – L. Keller, Soukromý svět Habsburků, 2011, passim (se soupisem literatury).

P: MZA, Brno, fond E 67, sbírka matrik, kniha č. 2 196, řkt. f. ú. Židlochovice, matrika nar. pro Židlochovice, sv. V, kniha 337.

Miroslava Kyselá