EUGEN Habsburský Ferdinand Pius Bernhard Felix Maria 21.5.1863-28.12.1954: Porovnání verzí
(EUGEN_Ferdinand_Pius_Bernh_21.5.1863-28.12.1954) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Ferdinand Pius | + | | jméno = Ferdinand Pius Bernhard Felix Maria EUGEN Habsburský |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 21.5.1863 | | datum narození = 21.5.1863 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Židlochovice (u Brna) |
| datum úmrtí = 28.12.1954 | | datum úmrtí = 28.12.1954 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Merano (Itálie) |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
49- Náboženský nebo církevní činitel | 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''EUGEN Habsburský, Ferdinand Pius Bernhard Felix Maria''' ''(též Habsburg), * 21. 5. 1863 Židlochovice (u Brna), † 28. 12. 1954 Merano (Itálie), arcivévoda, polní maršál, velmistr řádu německých rytířů, mecenáš'' | ||
+ | |||
+ | Byl nejmladším synem arcivévody Karla Ferdinanda Rakouského | ||
+ | (1818–1874) a Alžběty Marie Rakouské (1831–1903). | ||
+ | Studoval soukromě podle gymnazijních osnov, k tomu i dějiny | ||
+ | umění, cizí jazyky a hru na klavír, vyučil se podle rodových | ||
+ | tradic rovněž řemeslu, v jeho případě truhlářem. Jako starší | ||
+ | bratři byl předurčen k vojenské dráze. Nejprve vystudoval | ||
+ | Vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě (Wiener | ||
+ | Neustadt). Během své kariéry v několika posádkách v Rakousko- | ||
+ | Uhersku rychle postupoval v hodnostech. 1877 byl | ||
+ | jmenován poručíkem regimentu horských myslivců (Tiroler | ||
+ | Jägerregiment). 1881–87 sloužil u husarů, pak jako major | ||
+ | a podplukovník u pěšího pluku č. 100, od 1891 v jazygském | ||
+ | a kumánském husarském regimentu. 1900 se stal komandantem | ||
+ | velícího sboru a velícím generálem v Innsbrucku či | ||
+ | komandantem pro Tyrolsko a Vorarlberg. Již 1901 byl generálem | ||
+ | kavalérie a od 1908 působil jako generální vojenský | ||
+ | inspektor. Na začátku první světové války velel 5. armádě na | ||
+ | Balkáně, od 1915 armádě na jihozápadní frontě a 1916 byl | ||
+ | polním maršálem. 1918 odešel do výslužby. Během vojenské | ||
+ | kariéry neutrpěl porážku. | ||
+ | |||
+ | Již 1885 složil řeholní slib a po svolení císaře vstoupil 1887, | ||
+ | v souladu s tradicemi vlastního rodu, do řádu německých | ||
+ | rytířů, jehož velmistrem, posledním z řady Habsburků, | ||
+ | 1894–1923 byl. Řád měl velký podíl na germanizaci severní | ||
+ | Moravy a Slezska. Jako vzorný správce se zasloužil o zvelebení | ||
+ | řádového hospodářství, modernizoval průmysl, zemědělství | ||
+ | a lesní hospodářství, podporoval výstavbu železnic, zasazoval | ||
+ | se o opravy far i kostelů, zavedl telefon z Karlovy Studánky | ||
+ | do Vrbna pod Pradědem. Zakládal školy, dětské útulky, | ||
+ | sirotčince, nemocnice, hospice; některá zařízení podporoval | ||
+ | z vlastních peněz. 1898 získal z rodinného majetku pevnost | ||
+ | Hohenwerfen u Salcburku, již dal přebudovat na své sídlo | ||
+ | a kde umístil svoji sbírku zbraní a uměleckých předmětů. | ||
+ | Dal přestavět hrad Bouzov, rekonstruovat zámek v Bruntále, | ||
+ | v němž zřídil galerii, či udržovat lázně Karlova Studánka. | ||
+ | V Jeseníkách pomáhal zakládat horskou službu. Propagoval | ||
+ | automobilismus, jeho vlastní vůz měl rakouské číslo A 1. | ||
+ | |||
+ | Od dětství studoval umění a později založil několik cenných | ||
+ | sbírek. Aktivně působil v uměleckých spolcích a sdruženích: | ||
+ | byl protektorem Ústřední komise pro památkovou péči ve | ||
+ | Vídni, Společnosti přátel hudby, dále pak nadace Mozarteum | ||
+ | v Salcburku, Hudebního spolku v Innsbrucku, 1916–18 kurátorem Akademie věd ve Vídni, či čestným prezidentem | ||
+ | Spolku pro nauku o historických zbraních v Drážďanech. | ||
+ | |||
+ | Za vojenské zásluhy, činnost velmistra, ochranu uměleckých | ||
+ | a kulturních památek získal řadu ocenění: papežský Kristův | ||
+ | řád a velkokříž Řádu svatého hrobu, pruský královský Řád | ||
+ | černého orla, řád Pour le Mérite, velkokříž Vojenského řádu | ||
+ | Marie Terezie. Čestné doktoráty mu udělily univerzity ve | ||
+ | Vídni, Innsbrucku, Záhřebu, kde byl jmenován i čestným | ||
+ | členem Akademie věd. | ||
+ | |||
+ | Po pádu Rakouska-Uherska odmítl přísahu věrnosti Rakouské | ||
+ | republice. Odstěhoval se do Švýcarska a do 1934 žil v Basileji. | ||
+ | Navštěvoval opery, koncerty a studoval, přijal členství | ||
+ | v Dobrovolném spolku basilejské památkové péče, Švýcarské | ||
+ | heraldické společnosti i v Hornorýnském lodním spolku | ||
+ | a zúčastňoval se zasedání Historické a antikvární společnosti, | ||
+ | prostředkoval kontakty mezi příslušníky různých větví rodu. | ||
+ | 1934 se směl vrátit do Rakouska, kde byl vřele přijat. Do září | ||
+ | 1938 žil v řádovém konventu v Gumpoldskirchenu, za druhé | ||
+ | světové války ve vlastním bytě ve vídeňské čtvrti Hietzing. | ||
+ | Poté se usadil v Iglsu u Innsbrucku. Zemřel během rehabilitačního | ||
+ | pobytu po zápalu plic. Byl pohřben v kostele sv. Jakuba | ||
+ | v Innsbrucku, kde po něm byla pojmenována ulice a 1957 | ||
+ | odhalen památník. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' výběr: MSN 2, s. 633; NDB 4, s. 673; Z. Schildenfeld, Erzherzog | ||
+ | E. 1863–1963. Ein Gedenkbuch, Innsbruck 1963; B. Hamannová, Habsburkové. | ||
+ | Životopisné encyklopedie, 1996, s. 90-91; R. Rác, Arcivévoda | ||
+ | Evžen Habsburský (1863–1954), velmistr Řádu německých rytířů, 2005; | ||
+ | K. Vocelka – L. Keller, Soukromý svět Habsburků, 2011, passim (se soupisem | ||
+ | literatury). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' MZA, Brno, fond E 67, sbírka matrik, kniha č. 2 196, řkt. f. ú. Židlochovice, | ||
+ | matrika nar. pro Židlochovice, sv. V, kniha 337. | ||
+ | |||
+ | Miroslava Kyselá | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
Řádka 16: | Řádka 100: | ||
[[Kategorie:1863]] | [[Kategorie:1863]] | ||
+ | [[Kategorie:Židlochovice]] | ||
[[Kategorie:1954]] | [[Kategorie:1954]] | ||
+ | [[Kategorie:Merano]] |
Verze z 8. 10. 2017, 19:09
Ferdinand Pius Bernhard Felix Maria EUGEN Habsburský | |
Narození | 21.5.1863 |
---|---|
Místo narození | Židlochovice (u Brna) |
Úmrtí | 28.12.1954 |
Místo úmrtí | Merano (Itálie) |
Povolání |
45- Voják nebo partyzán 49- Náboženský nebo církevní činitel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78663 |
EUGEN Habsburský, Ferdinand Pius Bernhard Felix Maria (též Habsburg), * 21. 5. 1863 Židlochovice (u Brna), † 28. 12. 1954 Merano (Itálie), arcivévoda, polní maršál, velmistr řádu německých rytířů, mecenáš
Byl nejmladším synem arcivévody Karla Ferdinanda Rakouského (1818–1874) a Alžběty Marie Rakouské (1831–1903). Studoval soukromě podle gymnazijních osnov, k tomu i dějiny umění, cizí jazyky a hru na klavír, vyučil se podle rodových tradic rovněž řemeslu, v jeho případě truhlářem. Jako starší bratři byl předurčen k vojenské dráze. Nejprve vystudoval Vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt). Během své kariéry v několika posádkách v Rakousko- Uhersku rychle postupoval v hodnostech. 1877 byl jmenován poručíkem regimentu horských myslivců (Tiroler Jägerregiment). 1881–87 sloužil u husarů, pak jako major a podplukovník u pěšího pluku č. 100, od 1891 v jazygském a kumánském husarském regimentu. 1900 se stal komandantem velícího sboru a velícím generálem v Innsbrucku či komandantem pro Tyrolsko a Vorarlberg. Již 1901 byl generálem kavalérie a od 1908 působil jako generální vojenský inspektor. Na začátku první světové války velel 5. armádě na Balkáně, od 1915 armádě na jihozápadní frontě a 1916 byl polním maršálem. 1918 odešel do výslužby. Během vojenské kariéry neutrpěl porážku.
Již 1885 složil řeholní slib a po svolení císaře vstoupil 1887, v souladu s tradicemi vlastního rodu, do řádu německých rytířů, jehož velmistrem, posledním z řady Habsburků, 1894–1923 byl. Řád měl velký podíl na germanizaci severní Moravy a Slezska. Jako vzorný správce se zasloužil o zvelebení řádového hospodářství, modernizoval průmysl, zemědělství a lesní hospodářství, podporoval výstavbu železnic, zasazoval se o opravy far i kostelů, zavedl telefon z Karlovy Studánky do Vrbna pod Pradědem. Zakládal školy, dětské útulky, sirotčince, nemocnice, hospice; některá zařízení podporoval z vlastních peněz. 1898 získal z rodinného majetku pevnost Hohenwerfen u Salcburku, již dal přebudovat na své sídlo a kde umístil svoji sbírku zbraní a uměleckých předmětů. Dal přestavět hrad Bouzov, rekonstruovat zámek v Bruntále, v němž zřídil galerii, či udržovat lázně Karlova Studánka. V Jeseníkách pomáhal zakládat horskou službu. Propagoval automobilismus, jeho vlastní vůz měl rakouské číslo A 1.
Od dětství studoval umění a později založil několik cenných sbírek. Aktivně působil v uměleckých spolcích a sdruženích: byl protektorem Ústřední komise pro památkovou péči ve Vídni, Společnosti přátel hudby, dále pak nadace Mozarteum v Salcburku, Hudebního spolku v Innsbrucku, 1916–18 kurátorem Akademie věd ve Vídni, či čestným prezidentem Spolku pro nauku o historických zbraních v Drážďanech.
Za vojenské zásluhy, činnost velmistra, ochranu uměleckých a kulturních památek získal řadu ocenění: papežský Kristův řád a velkokříž Řádu svatého hrobu, pruský královský Řád černého orla, řád Pour le Mérite, velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie. Čestné doktoráty mu udělily univerzity ve Vídni, Innsbrucku, Záhřebu, kde byl jmenován i čestným členem Akademie věd.
Po pádu Rakouska-Uherska odmítl přísahu věrnosti Rakouské republice. Odstěhoval se do Švýcarska a do 1934 žil v Basileji. Navštěvoval opery, koncerty a studoval, přijal členství v Dobrovolném spolku basilejské památkové péče, Švýcarské heraldické společnosti i v Hornorýnském lodním spolku a zúčastňoval se zasedání Historické a antikvární společnosti, prostředkoval kontakty mezi příslušníky různých větví rodu. 1934 se směl vrátit do Rakouska, kde byl vřele přijat. Do září 1938 žil v řádovém konventu v Gumpoldskirchenu, za druhé světové války ve vlastním bytě ve vídeňské čtvrti Hietzing. Poté se usadil v Iglsu u Innsbrucku. Zemřel během rehabilitačního pobytu po zápalu plic. Byl pohřben v kostele sv. Jakuba v Innsbrucku, kde po něm byla pojmenována ulice a 1957 odhalen památník.
L: výběr: MSN 2, s. 633; NDB 4, s. 673; Z. Schildenfeld, Erzherzog E. 1863–1963. Ein Gedenkbuch, Innsbruck 1963; B. Hamannová, Habsburkové. Životopisné encyklopedie, 1996, s. 90-91; R. Rác, Arcivévoda Evžen Habsburský (1863–1954), velmistr Řádu německých rytířů, 2005; K. Vocelka – L. Keller, Soukromý svět Habsburků, 2011, passim (se soupisem literatury).
P: MZA, Brno, fond E 67, sbírka matrik, kniha č. 2 196, řkt. f. ú. Židlochovice, matrika nar. pro Židlochovice, sv. V, kniha 337.
Miroslava Kyselá