Verze z 11. 11. 2019, 17:56, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

EVANS David 1804-27.12.1870

Z Personal
David EVANS
Narození 1804
Místo narození Ilkeston (u Nottinghamu, Velká Británie),
Úmrtí 27.12.1870
Místo úmrtí Praha
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 29
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54360

EVANS, David, * 1804 Ilkeston (u Nottinghamu, Velká Británie), † 27. 12. 1870 Praha, strojírenský podnikatel

V českých zemích se E. objevil poprvé 1830, kdy ho spolu s jeho krajany Davidem Thomasem a Wiliamem Jonesem pozval profesor vídeňské polytechniky F. X. Riepl, aby zavedli technologii pudlování železa ve Vítkovických železárnách. Riepl se s nimi seznámil během studijní cesty do Anglie (E. tehdy působil v Nottinghamu). Vítkovické železárny měly dodávat válcované koleje pro Severní dráhu a pro urychlení výroby bylo třeba získat technologie z vyspělejší Anglie. Později byl E. zmiňován v souvislosti se zaváděním výroby jemného anglického tylu, tzv. bobinetu, pro firmu Breitfeld a Nottroth. Začátkem třicátých let přišel spolu s krajanem Josephem Leem do Prahy jako zaměstnanec prodejny textilních strojů pražské Breitfeldovy strojírny. Zanedlouho oba dostali příležitost konstruovat textilní, ale i jiné stroje. Za krátkého pobytu v českých zemích se přesvědčili o příznivých podmínkách, které se tu otevíraly strojírenství. 1834 si podali na pražský magistrát žádost, aby jim bylo povoleno zařídit si v Praze strojírenskou továrnu na mechanické stavy pro výrobu anglického tylu. Gubernium jim udělilo povolení. 1835 uzavřeli E. a Lee společenskou smlouvu, která byla 1836 zaprotokolována u obchodního soudu. Podnikatelé plánovali zaplnit vlastní výrobou mezeru na trhu textilních strojů, které se do té doby draze dovážely. Vyráběli i parní a zemědělské stroje, např. mlátičky. Optimistické předpoklady se však nesplnily jednak pro nedostatek zapracovaného dělnictva, jednak vhodného materiálu. 1838 vystoupil z firmy J. Lee. E. však v Praze vytrval a nadále provozoval malou strojírnu ve Štěpánské ulici 12. Na konci čtyřicátých let strojírna vyráběla i cukrovarnické stroje. E. navázal obchodní spojení s Breitfeldovou strojírnou a podle společenské smlouvy se 1849 stal tichým, od 1850 veřejným společníkem. Oba vlastníci firmy měli stejný podíl na zisku a ztrátě, přestože Breitfeld měl v továrně investováno cca 100 000 zlatých a E. pouhou čtvrtinu této sumy. Založili též společnou strojírnu ve Floridsdorfu u Vídně. Když 1862 Breitfeld zemřel, jeho dědici 1868 ohlásili obchodnímu soudu v Praze svůj úmysl pokračovat ve společnosti s E., který nadále vytrvale pracoval na zdokonalování výroby strojů. Podnikal studijní cesty po západní Evropě a získané zkušenosti uplatňoval v pražské strojírně. Breitfeld – Evansova strojírna dodávala strojní zařízení pro cukrovary mj. i do jižního Ruska (těšila se tam zvláštní oblibě, do 1871 zařídila více než sto cukrovarů), dále vybavovala tzv. americké mlýny nejen v českých zemí, ale také v Uhrách, Haliči a pruském Slezsku. Dodávala i báňské a důlní stroje do všech významnějších revírů v Čechách i Uhrách. Vyráběla rovněž zařízení pro cementárny. 1853 v ní pracovalo na 250 dělníků, 1870 již 600. V době E. smrti byly jeho dvě dcery ještě nezletilé a Breitfeldovi dědicové vypověděli společenskou smlouvu. 1872 koupila podnik strojírna Daněk a spol. a vznikla akciová společnost Breitfeld – Daněk a spol.

L: 130 let práce karlínských kováků. 1832–1962, 1962, s. 3n.; P. Vrbová, Hlavní otázky vzniku a vývoje českého strojírenství do roku 1918, 1959, s. 35n.; A. Klíma, Economy, Industry and Society in Bohemia in the 17th– 19th centuries, 1991, s. 175n.

P: Archiv NTM, Praha.

Miloš Hořejš