FÁBERA Miloslav 15.7.1912-27.11.1988: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 27.11.1988
 
| datum úmrtí = 27.11.1988
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />85- Filmař nebo filmový podnikatel
85- Filmař nebo filmový podnikatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 33-34
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 11. 11. 2019, 18:00

Miloslav FÁBERA
Narození 15.7.1912
Místo narození Štěnovice (u Plzně)
Úmrtí 27.11.1988
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
85- Filmař nebo filmový podnikatel
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 33-34

FÁBERA, Miloslav, * 15. 7. 1912 Štěnovice (u Plzně), † 27. 11. 1988 Praha, úředník, filmový scenárista, spisovatel, dramatik

Otec, pivovarský dělník Emanuel F. (1881–1930), odešel za prací na Bukovinu do Černovic, kde se oženil se švadlenou Marií, roz. Brtkovou, z Kolína. Později pracoval jako podstarší a sládek ve Lvově a v sibiřském Novosibirsku. F. se narodil po návratu rodičů do Čech. Za první světové války otec narukoval a přešel do legií (od 1916 příslušník 5. roty 1. pěšího pluku). F. maturoval 1931 na reálném gymnáziu v Rokycanech. Zapsal se na Právnickou fakultu UK v Praze. Za studií pěšky procestoval Rakousko, Jugoslávii, Bulharsko, Polsko aj. Práva ukončil 1935, do 1938 sloužil na vojně, 1938 obhájil doktorát (JUDr.). Jako stipendista Podpůrného fondu československých legií nastoupil na určené místo bankovního úředníka do pražské Legiobanky. Od 1939 přispíval do Lidových novin, poté do časopisů a dalších deníků (Kultura, Kytice, ELK, Tvorba, Národní práce, Naše zprávy i do sborníku Po povídce, 1940) a spolupracoval s vydavatelstvím Evropského literárního klubu (ELK). 1940 vydal románovou prvotinu Neklidná hranice, inspirovanou zážitky rodičů ze života na Sibiři a deníkovými zápisky otce z legií (5., upravené vyd. 1970). F. v ní použil styl nahuštěných událostí a dějů, který se pro něho později stal charakteristický. Za okupace se 1942 rozhodl pro svobodné povolání spisovatele. 1944 vydal dvě sbírky povídek Obrázky ze Slovácka a O skrytém mudrci a 1945 dvě dokumentární práce: Dukla (přepracovaná s J. Marešem na divadelní hru, premiéra v Divadle československé armády 1950) a Kyjev. Románem Sedm mongolských koní (1946, 4. vyd. 1968) připomněl dobyvačné války Čingischána z 13. století. 1947–70 se věnoval dramaturgii a scenáristice u Československého státního filmu. Od 1948 byl spolu s V. Řezáčem uměleckým vedoucím jedné z výrobních skupin. Psal filmové scénáře. První z nich Uloupená hranice (1947) byl, jak se později prokázalo, plagiátem románu V. Pazourka Ústup z hranice (1939). Současně byl F. 1948–51 externím vedoucím redaktorem nakladatelství Družstevní práce a redaktorem jejího časopisu Panorama. Ve své tvorbě, především ve filmové scenáristice, uplatňoval dobová kritéria sociálních a mravních představ. Zcela konformně se zachoval po IX. sjezdu KSČ v květnu 1949, k němuž jako osobní dar vytvořil filmové scénáře Vítězství bude naše! a Sokolovo (hra 1949, Divadlo státního filmu, režie J. Sequens). V nich i v dalších scénářích (1948 Dravci; 1954 Přicházejí ze tmy; 1957 Černý prapor; 1961 Atentát) rozvinul na široce rozpracovaném ústředním motivu zrady masové scény a pásmový postup. 1965 se opět pokusil o rodovou kroniku ve Stínu Bílé skály, popisující osídlování západočeského pohraničí po druhé světové válce (2. vyd. 1972). Poslední román věnoval proměnám rodného kraje ve válečném příběhu Dnů šest a nocí sedm (1967).

V letech 1970–77 řídil Filmové studio Barrandov, kde jako člen ÚV KSČ svou ideologickou angažovaností významně přispěl k tzv. konsolidaci poměrů v kultuře, zejména ve filmu. Pazourkův román, resp. vlastní plagiát díla, použil F. ještě dvakrát, v povídce Dny zrady (1960) a v monumentální filmové fresce uváděné pod titulem Dny zrady 1, 2 (1973), na niž navázaly filmy Sokolovo (1975) a Osvobození Prahy (1977). Trilogie v režii O. Vávry se stala jedním z nejprestižnějších snímků československé normalizační kinematografie. 1972 F. obdržel titul zasloužilého umělce, 1977 se stal laureátem ceny Klementa Gottwalda, 1982 nositelem Řádu práce. 1991 byly z jeho pozůstalosti vydány v neperiodickém časopise E-sexy erotické prózy Povídky pro Pimpinellu.

L: J. F. Urban, Úvodím Úhlavy, 1940, s. 23; (M. F.), Spisovatelé se zavazují…, in: Lidové noviny 2. 4. 1949; Z. Heřman, M. F. šedesátník, in: Mladá fronta 14. 7. 1972; M. Janů-Veselá, Šedesátiny M. F., in: Práce 14. 7. 1972; H. Hrzalová, Prozaik M. F. K životnímu jubileu spisovatele, in: Tvorba 21, 1972, č. 29, s. 9; J. Šanda, poznámka o autorovi, in: M. F., Sedm mongolských koní, 5. vyd., 1974; nekrology: Kl., Zemřel M. F., in: Rudé právo 30. 11. 1988; jká, Za M. F., in: Práce 1. 12. 1988; FP, s. 96–98 (zde další literatura a filmografie); Kunc 1, s. 157–158; SČS 1, s. 165 (s literaturou); LČL 1, s. 675–676; Knapík, s. 78; Kinematografie zapomnění. Počátky normalizace ve Filmovém studiu Barrandov (1968–1973), Š. Hulík (ed.), 2011, passim.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha; Knihovna Divadelního ústavu, Praha (zde scénáře, zejm. Sokolovo a hra Dukla).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová