FÁROVÁ Anna 1.6.1928-27.2.2010: Porovnání verzí

Z Personal
(FÁROVÁ_Anna_1.6.1928-27.2.2010)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 1.6.1928
 
| datum narození = 1.6.1928
| místo narození = Paříž
+
| místo narození = Paříž (Francie)
 
| datum úmrtí = 27.2.2010
 
| datum úmrtí = 27.2.2010
| místo úmrtí = Slavonice, o. Jindřichův Hradec
+
| místo úmrtí = Slavonice
 
| povolání = 87- Fotograf
 
| povolání = 87- Fotograf
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Anna FÁROVÁ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 75-76
 +
}}
 +
 
 +
'''FÁROVÁ, Anna''' ''(roz. Šafránková, Annette), * 1. 6. 1928 Paříž (Francie), † 27. 2. 2010 Slavonice, historička umění, překladatelka''
 +
 
 +
Pocházela z rodiny diplomata a znalce umění Miloše Šafránka
 +
(1894–1982) a francouzské středoškolské profesorky Anne
 +
Moussuové. Po časném rozchodu rodičů žila střídavě v Plzni
 +
a Paříži, od 1939 v Praze na Spořilově, kde se jako gymnazistka
 +
setkala se skupinou mladých surrealistů, mj. s básníkem a teoretikem Z. Havlíčkem a s budoucím manželem, malířem
 +
Liborem Fárou (1925–1988). V dětství poznala B. Martinů,
 +
J. Zrzavého, J. Šímu, F. Tichého. 1947 maturovala na francouzském
 +
gymnáziu v Praze, dějiny umění studovala na Filozofické
 +
fakultě UK u A. Matějčka, její diplomová práce o A.
 +
Chittussim nebyla 1951 přijata kvůli zdůraznění vazeb malíře
 +
na Francii. Doktorát získala až 1974 na základě práce ''Vztahy fotografie a malířství:'' ''F. Drtikol''. Od 1949 žila s L. Fárou, kterého
 +
si 1952 vzala. Dočasně byla spolu s ním členkou Surrealistické
 +
skupiny, poznala K. Teigeho, V. Effenbergera, básníka
 +
K. Hynka, uzavřela přátelství s malíři M. Medkem a J. Istlerem,
 +
fotografkou E. Tláskalovou-Medkovou. Manžel jí pomohl
 +
objevit fotografii jako výtvarnou disciplínu, které se ozhodla
 +
odborně věnovat. 1956 navštívila Francii, setkala se s M. Ernstem
 +
a fotografem H. Cartier-Bressonem. Byla tehdy lektorkou
 +
francouzské literatury v nakladatelství O
 +
deon, 1958 tam
 +
publikovala monografii o H. Cartier-Bressonovi, jíž založila
 +
edici Umělecká fotografie, první svého druhu v Evropě. Začala
 +
se zabývat dějinami a teorií výtvarné fotografie. Publikovala
 +
monografie o A. Kertészovi, W. Bischofovi, R. Capovi, E. Erwittovi.
 +
Prosadila J. Koudelku, M. Jodase, J. Severa a E. Davidovou,
 +
psala o J. Jeníčkovi, E. Wiškovském, J. Lauschmanovi,
 +
M. Hákovi, D. Hochové, Z. Feyfarovi, Z. Tmejovi, V. Chocholovi,
 +
E. Medkové aj. 1967 zorganizovala průkopnickou
 +
výstavu 7+7, kde poprvé konfrontovala dokumentární a výtvarnou
 +
fotografii. Mapovala současnou fotografii v Československu,
 +
zahraniční skupinu Magnum Photos (B. Davidson,
 +
B. Glinn, D. Stock, D. Seymour), 1974 uspořádala výstavu
 +
Osobnosti československé fotografie I. 1969–76 byla kurátorkou
 +
fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea, kterou
 +
uspořádala, a externě učila na FAMU, objevila depozitní
 +
fotografie F. Drtikola a vystavila je doma (1972) i v zahraničí,
 +
od Toyen kupovala fotografie J. Štyrského, získala pozůstalost
 +
J. Sudka. Po podpisu Charty 77 byla ve svobodném povolání,
 +
publikovala a přednášela v USA, Velké Británii, Francii
 +
a SRN, monograficky zpracovala fotografické dílo J. Štyrského
 +
(1982), J. Sudka (1983, 1995, 2002), J. Funkeho (1984),
 +
F. Drtikola (1986, 1998). V opuštěném klášteře v Plasích nedaleko
 +
Plzně 1981 zorganizovala expozici osmnácti domácích
 +
i zahraničních fotografů, v níž ukázala život v Československu
 +
bez příkras. Po 1989 se zabývala dílem R. Doisneaua, L. Fáry,
 +
B. Holomíčka, I. Stehliové. Překládala z francouzštiny (divadelní
 +
texty s J. Gillarem), zaměřila se na francouzské prózy
 +
V. Linhartové. 2006 byla uspořádána výstava o jejím přínosu
 +
fotografii, 2009 vyšel výbor z jejího díla ''Dvě tváře''. Za rekonstrukci
 +
domu na Horním náměstí ve Slavonicích v duchu
 +
estetiky svého manžela, nazvaného Fárův dům, kde uložila
 +
jeho i svoji pozůstalost, dostala Grand Prix Obce architektů.
 +
Její dcera Isabela F. (* 1961) je sochařkou, Gabriela F. – Gabina
 +
(* 1963) fotografkou. F. se výrazně zasloužila o propracování
 +
teorie vizuality, o prosazení fotografie jako samostatného
 +
uměleckého oboru, o recepci světové výtvarné fotografie v českých
 +
zemích a o prezentaci vrcholných hodnot české fotografie
 +
v zahraničí. Získala řadu vyznamenání, např. 2002 Medaili za
 +
zásluhy, ve Francii byla pasována na rytíře umění.
 +
 
 +
'''L:''' SČSVU 2, s. 214; A. F., Dvě tváře, 2009, s. 867–1046 (bibliografie
 +
s. 1070–1139, uspoř. P. Bregantová); http://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_
 +
F%C3%A1rov%C3%A1 .
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/74546 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Martin Kučera
  
== Literatura ==
 
  Tomeš I, 300-301;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:87- Fotograf]]
 
[[Kategorie:87- Fotograf]]

Verze z 14. 11. 2019, 16:45

Anna FÁROVÁ
Narození 1.6.1928
Místo narození Paříž (Francie)
Úmrtí 27.2.2010
Místo úmrtí Slavonice
Povolání 87- Fotograf
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 75-76
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68331

FÁROVÁ, Anna (roz. Šafránková, Annette), * 1. 6. 1928 Paříž (Francie), † 27. 2. 2010 Slavonice, historička umění, překladatelka

Pocházela z rodiny diplomata a znalce umění Miloše Šafránka (1894–1982) a francouzské středoškolské profesorky Anne Moussuové. Po časném rozchodu rodičů žila střídavě v Plzni a Paříži, od 1939 v Praze na Spořilově, kde se jako gymnazistka setkala se skupinou mladých surrealistů, mj. s básníkem a teoretikem Z. Havlíčkem a s budoucím manželem, malířem Liborem Fárou (1925–1988). V dětství poznala B. Martinů, J. Zrzavého, J. Šímu, F. Tichého. 1947 maturovala na francouzském gymnáziu v Praze, dějiny umění studovala na Filozofické fakultě UK u A. Matějčka, její diplomová práce o A. Chittussim nebyla 1951 přijata kvůli zdůraznění vazeb malíře na Francii. Doktorát získala až 1974 na základě práce Vztahy fotografie a malířství: F. Drtikol. Od 1949 žila s L. Fárou, kterého si 1952 vzala. Dočasně byla spolu s ním členkou Surrealistické skupiny, poznala K. Teigeho, V. Effenbergera, básníka K. Hynka, uzavřela přátelství s malíři M. Medkem a J. Istlerem, fotografkou E. Tláskalovou-Medkovou. Manžel jí pomohl objevit fotografii jako výtvarnou disciplínu, které se ozhodla odborně věnovat. 1956 navštívila Francii, setkala se s M. Ernstem a fotografem H. Cartier-Bressonem. Byla tehdy lektorkou francouzské literatury v nakladatelství O deon, 1958 tam publikovala monografii o H. Cartier-Bressonovi, jíž založila edici Umělecká fotografie, první svého druhu v Evropě. Začala se zabývat dějinami a teorií výtvarné fotografie. Publikovala monografie o A. Kertészovi, W. Bischofovi, R. Capovi, E. Erwittovi. Prosadila J. Koudelku, M. Jodase, J. Severa a E. Davidovou, psala o J. Jeníčkovi, E. Wiškovském, J. Lauschmanovi, M. Hákovi, D. Hochové, Z. Feyfarovi, Z. Tmejovi, V. Chocholovi, E. Medkové aj. 1967 zorganizovala průkopnickou výstavu 7+7, kde poprvé konfrontovala dokumentární a výtvarnou fotografii. Mapovala současnou fotografii v Československu, zahraniční skupinu Magnum Photos (B. Davidson, B. Glinn, D. Stock, D. Seymour), 1974 uspořádala výstavu Osobnosti československé fotografie I. 1969–76 byla kurátorkou fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea, kterou uspořádala, a externě učila na FAMU, objevila depozitní fotografie F. Drtikola a vystavila je doma (1972) i v zahraničí, od Toyen kupovala fotografie J. Štyrského, získala pozůstalost J. Sudka. Po podpisu Charty 77 byla ve svobodném povolání, publikovala a přednášela v USA, Velké Británii, Francii a SRN, monograficky zpracovala fotografické dílo J. Štyrského (1982), J. Sudka (1983, 1995, 2002), J. Funkeho (1984), F. Drtikola (1986, 1998). V opuštěném klášteře v Plasích nedaleko Plzně 1981 zorganizovala expozici osmnácti domácích i zahraničních fotografů, v níž ukázala život v Československu bez příkras. Po 1989 se zabývala dílem R. Doisneaua, L. Fáry, B. Holomíčka, I. Stehliové. Překládala z francouzštiny (divadelní texty s J. Gillarem), zaměřila se na francouzské prózy V. Linhartové. 2006 byla uspořádána výstava o jejím přínosu fotografii, 2009 vyšel výbor z jejího díla Dvě tváře. Za rekonstrukci domu na Horním náměstí ve Slavonicích v duchu estetiky svého manžela, nazvaného Fárův dům, kde uložila jeho i svoji pozůstalost, dostala Grand Prix Obce architektů. Její dcera Isabela F. (* 1961) je sochařkou, Gabriela F. – Gabina (* 1963) fotografkou. F. se výrazně zasloužila o propracování teorie vizuality, o prosazení fotografie jako samostatného uměleckého oboru, o recepci světové výtvarné fotografie v českých zemích a o prezentaci vrcholných hodnot české fotografie v zahraničí. Získala řadu vyznamenání, např. 2002 Medaili za zásluhy, ve Francii byla pasována na rytíře umění.

L: SČSVU 2, s. 214; A. F., Dvě tváře, 2009, s. 867–1046 (bibliografie s. 1070–1139, uspoř. P. Bregantová); http://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_ F%C3%A1rov%C3%A1 .

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera