Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FÖRCHTGOTT-TOVAČOVSKÝ Arnošt 28.12.1825-18.12.1874

{{Infobox - osoba
| jméno = Arnošt FÖRCHTGOTT-TOVAČOVSKÝ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 28.12.1825
| místo narození = Tovačov
| datum úmrtí = 18.12.1874
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret<br />61- Pedagog
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 307-308
}}
'''FÖRCHTGOTT-TOVAČOVSKÝ, Arnošt''' ''(pův. jm. Förchtgott), * 28. 12. 1825 Tovačov, † 18. 12. 1874 Vídeň (Rakousko), hudební skladatel, sbormistr, zpěvák''

Otec Josef F. (* 29. 10. 1789, † 18. 6. 1860) pocházel z Bučovic
na Moravě, 1810–60 byl rektorem dvojtřídní školy a ředitelem
kůru v Tovačově, odkud pocházela i matka Terezie,
roz. Niklasová (? 1795–1855). Výrazné hudební nadání projevoval
F. již od raného dětství. Vzdělání získal v Olomouci,
kde 1838–39 navštěvoval diecézní hlavní školu, 1839–45
gymnázium. V češtině se zdokonalil na Stavovské akademii
u A. V. Šembery (1843–46). Studoval v Olomouci – filozofii
(1845–48) a právnickou fakultu (1848–51). Navštěvoval přednášky
Jana Helceleta, který ho výrazně myšlenkově ovlivnil
a probudil v něm vlastenectví. V Olomouci se čile společensky
angažoval: Od 1847 řídil studentský pěvecký sbor, 1848 se stal členem vlasteneckého spolku Slovanská lípa. Během revoluce 1848 patřil k dobrovolníkům studentské legie, která měla
vyrazit na pomoc bojující Vídni a nakonec 3. května odjela
na Slovanský sjezd do Prahy.

Po uklidnění politické situace po 1849 odešlo z Olomouce
mnoho vzdělanců, mezi nimi také F., který 1852 natrvalo přesídlil
do Vídně, kde pokračoval ve studiu práv, jež ovšem pro
narůstající hudební aktivity nedokončil. Tehdy začal užívat
uměleckého pseudonymu Bohaboj (příp. Bohaboj Tovačovský,
tj. překlad příjmení do češtiny). 1852–55 působil jako učitel
zpěvu a hry na klavír ve výchovném ústavu, 1856–58 jako
vychovatel v rodině hraběte Terlaga, kde se seznámil se Švýcarkou
evangelického vyznání Žofií Bergauerovou, s níž se 1870
oženil. 1860 nastoupil jako profesor hudby na učitelský ústav
u sv. Anny, kde řídil i církevní sbory, zároveň učil ve Spolku
pro zvelebení církevní hudby. Od 1864 byl až do konce života
ředitelem pěveckého sboru v kapli ruského vyslanectví.
Mezi jeho příznivce patřili např. arcivévoda a pozdější mexický
císař Maxmilián či arcivévodkyně Žofie Bavorská, kteří
jej často zvali na svá sídla. F. se podílel na založení několika
krajanských spolků. Byly jimi: Zpěvácký spolek slovanský,
1860 (1861–74 byl jeho prvním sbormistrem a 1866 krátce
předsedou); Slovanská beseda, 1865; zpěvácký spolek Lumír,
1865; Slovanská tělocvičná jednota a Sokol vídeňský, 1867
(člen prvního výboru); Řemeslnický spolek Slavoj (1867); byl
rovněž členem pěveckých spolků: Der erste Männergesangsverein
a Grüne Insel, spolupracoval se spolkem Cäcilie, krátce
vedl pěvecký kroužek spolku Pokrok. Byl jmenován čestným
členem vídeňských spolků Lumíru (1865), Českoslovanského
dělnického spolku (1870) a Slavoje (1871), jakož i pražského
Hlaholu (1866). Ač vzhledem ke svému příjmení býval považován
za Němce (v tisku mnohdy označován jako Der beste
deutsche Balladensänger), v hudbě propagoval slovanskou
myšlenku. Komponoval písně a sborové skladby, upravoval
lidové písně. Patřil k výborným barytonistům (2. 4. 1874 zpíval
ve vídeňském minoritském kostele na společném podniku
Männergesangsvereinu a Slovanského zpěváckého spolku roli
Krista v oratoriu H. Schütze). Pochován byl v čestném hrobě
na Ústředním hřbitově města Vídně. O F.-T. posmrtnou
památku se staral zejména jím založený Zpěvácký spolek slovanský,
který také po dlouhou dobu finančně podporoval jeho
vdovu Žofii.

'''D:''' skladby, výběr: Dívčino pozdravení, před 1848; Jarní (též Přijde jaro,
přijde!), 1848; Zapějme písně veselé (Slavnostní), 1859; Kytice národních
písní slovanských. Ruské národní písně, 1862; Válečná (též Husitská), 1864;
Vlasti, 1867; Zvonky slovanské, 1870.

'''L:''' OSN 9, s. 336; MSN 7, s. 315; BL 1, s. 336; HS 2, s. 785–786 (se soupisem
díla a starší literatury); MGG 13, 1966, s. 892; (sine), A. F.-T. zemřel před
sedmdesáti lety, in: Lidové noviny č. 342, 1944; Josef F., rektor v Tovačově.
Historie zapomenuté učitelské rodiny, 1929; 70 let Lumíru ve Vídni, Vídeň
1935, passim; R. Fischer, Olomoucký památník 1848–1918, 1938, s. 70–71;
V. Gregor, Olomoucká a vídeňská léta skladatele A. F.-T., 1959; F. Gajdica,
A. F.-T.: životopisná črta, 1965; L. Novotný, Hudební skladatel A. F.-T. a lázně Teplice nad Bečvou, in: Zpravodaj města Hranice a lázní Teplice nad Bečvou,
prosinec 1974, s. 7–12; V. Gregor, Hudební místopis Severomoravského
kraje, 1987, s. 173; I. Silná, Hudba ve farním kostele sv. Václava v Tovačově,
2009, s. 36–41.

'''P:''' NK, Praha, Hudební oddělení, tisky skladeb; NM – České muzeum
hudby, Praha, dokumenty; archiv spolku Komenský, Vídeň, notový materiál.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/274893 Bibliografie dějin Českých zemí]

Lukáš F. Peluněk

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]

[[Kategorie:1825]]
[[Kategorie:Tovačov]]
[[Kategorie:1874]]
[[Kategorie:Vídeň]]