FÖRCHTGOTT-TOVAČOVSKÝ Arnošt 28.12.1825-18.12.1874: Porovnání verzí

Z Personal
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 8: Řádka 8:
 
| povolání = 77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret<br />61- Pedagog
 
| povolání = 77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret<br />61- Pedagog
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 307-308
 
}}
 
}}
 
'''FÖRCHTGOTT-TOVAČOVSKÝ, Arnošt''' ''(pův. jm. Förchtgott), * 28. 12. 1825 Tovačov, † 18. 12. 1874 Vídeň (Rakousko), hudební skladatel, sbormistr, zpěvák''
 
'''FÖRCHTGOTT-TOVAČOVSKÝ, Arnošt''' ''(pův. jm. Förchtgott), * 28. 12. 1825 Tovačov, † 18. 12. 1874 Vídeň (Rakousko), hudební skladatel, sbormistr, zpěvák''
Řádka 83: Řádka 84:
 
'''P:''' NK, Praha, Hudební oddělení, tisky skladeb; NM – České muzeum
 
'''P:''' NK, Praha, Hudební oddělení, tisky skladeb; NM – České muzeum
 
hudby, Praha, dokumenty; archiv spolku Komenský, Vídeň, notový materiál.
 
hudby, Praha, dokumenty; archiv spolku Komenský, Vídeň, notový materiál.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/274893 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Lukáš F. Peluněk
 
Lukáš F. Peluněk

Verze z 16. 11. 2019, 09:30

Arnošt FÖRCHTGOTT-TOVAČOVSKÝ
Narození 28.12.1825
Místo narození Tovačov
Úmrtí 18.12.1874
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 307-308
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55499

FÖRCHTGOTT-TOVAČOVSKÝ, Arnošt (pův. jm. Förchtgott), * 28. 12. 1825 Tovačov, † 18. 12. 1874 Vídeň (Rakousko), hudební skladatel, sbormistr, zpěvák

Otec Josef F. (* 29. 10. 1789, † 18. 6. 1860) pocházel z Bučovic na Moravě, 1810–60 byl rektorem dvojtřídní školy a ředitelem kůru v Tovačově, odkud pocházela i matka Terezie, roz. Niklasová (? 1795–1855). Výrazné hudební nadání projevoval F. již od raného dětství. Vzdělání získal v Olomouci, kde 1838–39 navštěvoval diecézní hlavní školu, 1839–45 gymnázium. V češtině se zdokonalil na Stavovské akademii u A. V. Šembery (1843–46). Studoval v Olomouci – filozofii (1845–48) a právnickou fakultu (1848–51). Navštěvoval přednášky Jana Helceleta, který ho výrazně myšlenkově ovlivnil a probudil v něm vlastenectví. V Olomouci se čile společensky angažoval: Od 1847 řídil studentský pěvecký sbor, 1848 se stal členem vlasteneckého spolku Slovanská lípa. Během revoluce 1848 patřil k dobrovolníkům studentské legie, která měla vyrazit na pomoc bojující Vídni a nakonec 3. května odjela na Slovanský sjezd do Prahy.

Po uklidnění politické situace po 1849 odešlo z Olomouce mnoho vzdělanců, mezi nimi také F., který 1852 natrvalo přesídlil do Vídně, kde pokračoval ve studiu práv, jež ovšem pro narůstající hudební aktivity nedokončil. Tehdy začal užívat uměleckého pseudonymu Bohaboj (příp. Bohaboj Tovačovský, tj. překlad příjmení do češtiny). 1852–55 působil jako učitel zpěvu a hry na klavír ve výchovném ústavu, 1856–58 jako vychovatel v rodině hraběte Terlaga, kde se seznámil se Švýcarkou evangelického vyznání Žofií Bergauerovou, s níž se 1870 oženil. 1860 nastoupil jako profesor hudby na učitelský ústav u sv. Anny, kde řídil i církevní sbory, zároveň učil ve Spolku pro zvelebení církevní hudby. Od 1864 byl až do konce života ředitelem pěveckého sboru v kapli ruského vyslanectví. Mezi jeho příznivce patřili např. arcivévoda a pozdější mexický císař Maxmilián či arcivévodkyně Žofie Bavorská, kteří jej často zvali na svá sídla. F. se podílel na založení několika krajanských spolků. Byly jimi: Zpěvácký spolek slovanský, 1860 (1861–74 byl jeho prvním sbormistrem a 1866 krátce předsedou); Slovanská beseda, 1865; zpěvácký spolek Lumír, 1865; Slovanská tělocvičná jednota a Sokol vídeňský, 1867 (člen prvního výboru); Řemeslnický spolek Slavoj (1867); byl rovněž členem pěveckých spolků: Der erste Männergesangsverein a Grüne Insel, spolupracoval se spolkem Cäcilie, krátce vedl pěvecký kroužek spolku Pokrok. Byl jmenován čestným členem vídeňských spolků Lumíru (1865), Českoslovanského dělnického spolku (1870) a Slavoje (1871), jakož i pražského Hlaholu (1866). Ač vzhledem ke svému příjmení býval považován za Němce (v tisku mnohdy označován jako Der beste deutsche Balladensänger), v hudbě propagoval slovanskou myšlenku. Komponoval písně a sborové skladby, upravoval lidové písně. Patřil k výborným barytonistům (2. 4. 1874 zpíval ve vídeňském minoritském kostele na společném podniku Männergesangsvereinu a Slovanského zpěváckého spolku roli Krista v oratoriu H. Schütze). Pochován byl v čestném hrobě na Ústředním hřbitově města Vídně. O F.-T. posmrtnou památku se staral zejména jím založený Zpěvácký spolek slovanský, který také po dlouhou dobu finančně podporoval jeho vdovu Žofii.

D: skladby, výběr: Dívčino pozdravení, před 1848; Jarní (též Přijde jaro, přijde!), 1848; Zapějme písně veselé (Slavnostní), 1859; Kytice národních písní slovanských. Ruské národní písně, 1862; Válečná (též Husitská), 1864; Vlasti, 1867; Zvonky slovanské, 1870.

L: OSN 9, s. 336; MSN 7, s. 315; BL 1, s. 336; HS 2, s. 785–786 (se soupisem díla a starší literatury); MGG 13, 1966, s. 892; (sine), A. F.-T. zemřel před sedmdesáti lety, in: Lidové noviny č. 342, 1944; Josef F., rektor v Tovačově. Historie zapomenuté učitelské rodiny, 1929; 70 let Lumíru ve Vídni, Vídeň 1935, passim; R. Fischer, Olomoucký památník 1848–1918, 1938, s. 70–71; V. Gregor, Olomoucká a vídeňská léta skladatele A. F.-T., 1959; F. Gajdica, A. F.-T.: životopisná črta, 1965; L. Novotný, Hudební skladatel A. F.-T. a lázně Teplice nad Bečvou, in: Zpravodaj města Hranice a lázní Teplice nad Bečvou, prosinec 1974, s. 7–12; V. Gregor, Hudební místopis Severomoravského kraje, 1987, s. 173; I. Silná, Hudba ve farním kostele sv. Václava v Tovačově, 2009, s. 36–41.

P: NK, Praha, Hudební oddělení, tisky skladeb; NM – České muzeum hudby, Praha, dokumenty; archiv spolku Komenský, Vídeň, notový materiál.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lukáš F. Peluněk