Biografický slovník
FÜGER Josef 24.1.1877-7.1.1968
| Josef FÜGER | |
 | |
| Narození | 24.1.1877 |
|---|---|
| Místo narození | Bělá pod Bezdězem |
| Úmrtí | 7.1.1968 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
78- Hudební interpret 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 478-479 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56040 |
FÜGER, Josef, * 24. 1. 1877 Bělá pod Bezdězem, † 7. 1. 1968 Praha, fagotista, pedagog
Byl synem městského policejního revizora Václava F.; od sedmi let žil v Mnichově Hradišti. 1888–94 studoval na pražské konzervatoři ve fagotové třídě L. Mildeho, ve skladbě byl žákem K. Steckera a K. Knittla. Po absolutoriu přijal na doporučení ředitele konzervatoře A. Bennewitze místo prvního fagotisty filharmonického orchestru v Helsinkách (tři letní sezony mezi 1894–97). Působil také v symfonickém orchestru v Oranienbaumu (dnes Lomonosov, u Petrohradu; letní sezona 1895 a 1896); ve Stockholmu byl členem výstavního symfonického orchestru (letní sezona 1897). Jako člen Kovařovicova orchestru vystupoval 1895 na Národopisné výstavě českoslovanské. Po vojenské službě 1897–1900 u hudby 2. pluku tyrolských císařských myslivců pobýval dva roky ve Vídni a rok v Tridentu. Po předčasném propuštění se stal opět členem helsinského filharmonického orchestru, s nímž se zúčastnil koncertních cest do Švédska, Norska, Dánska, Německa, Nizozemska, Belgie a cesty na světovou výstavu do Paříže. V roce 1900 založil český dirigent L. Čelanský polskou operní scénu ve Lvově a F. se na jeho žádost stal členem tohoto orchestru (do 1914). Tam také 1904 založil první profesní sdružení polských orchestrálních hudebníků (až do 1914 byl předsedou). Později byl také profesorem fagotu na konzervatoři (1906–14), kde rovněž učil na nižším oddělení klavír. Po vypuknutí první světové války v červenci 1914 narukoval, byl však po krátké době propuštěn. Od dubna 1915 zastupoval na pražské konzervatoři tři měsíce F. Dolejše, krátce byl i členem orchestru Městského divadla na Královských Vinohradech. Od konce 1915 hrál první fagot v orchestru Národního divadla, kde působil do 1928. S tímto tělesem účinkoval 1919 ve Švýcarsku, Anglii a Francii. 1925 byl jmenován smluvním profesorem pražské konzervatoře, 1928 definitivním profesorem; kromě hry na fagot vyučoval i obligátní klavír. 1939 odešel do penze. K jeho žákům patřili fagotisté K. Pivoňka, K. Bidlo, E. Landa, K. Vacek, F. Doležal, J. Fürst, J. Honka, E. Jegorov, D. Ouhel, O. Sluka, A. Grdev. 1958 při 150. výročí svého založení ho konzervatoř poctila titulem zasloužilý učitel. 1949–53 působil jako externí učitel na AMU. Věnoval se také organizační činnosti: Od 1907 byl členem Svazu českoslovanských hudebníků (později Unie československých hudebníků), kde se stal členem výboru a místostarostou, 1923–30 starostou, od 1931 čestným členem.
L: výběr: OSND 2/1, s. 760; HS 1, s. 351; Album representantů, s. 943; K. Šmíd, Prof. J. F., náš nový čestný člen, in: Hudební věstník 28, 1935, č. 8; A. Cmíral, Prof. J. F. šedesátníkem, in: Hudební výchova 13, 1937, č. 3, s. 37–38; V. Smetáček, Prof. J. F. šedesátníkem, in: Hudební věstník 30, 1937, č. 3, s. 41–42.; O. Šourek, O dvou jubilantech, in: Tempo 19, 1947, č. 2, s. 157; A. Dolinský, Profesor J. F. osmdesátníkem, in: Hudební výchova 5, 1957, s. 54; týž, Za profesorem F., in: Hudební rozhledy 21, 1968, č. 4, s. 105.
Viktor Velek
