FÜGNER Franz Josef 16.5.1857-21.12.1931: Porovnání verzí
(FÜGNER_Franz_Josef_16.5.1857-21.12.1931) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.5.1857 | | datum narození = 16.5.1857 | ||
− | | místo narození = Zalužany | + | | místo narození = Zalužany (z. l. u Ústí nad Labem) |
| datum úmrtí = 21.12.1931 | | datum úmrtí = 21.12.1931 | ||
− | | místo úmrtí = Dubí ( | + | | místo úmrtí = Dubí (u Teplic) |
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik | | povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
− | + | '''FÜGNER, Franz Josef,''' ''* 16. 5. 1857 Zalužany (z. l. u Ústí nad Labem), † 21. 12. 1931 Dubí (u Teplic), báňský podnikatel'' | |
+ | |||
+ | Jeho předkové z matčiny strany začali těžit uhlí v první polovině | ||
+ | 19. století mezi Ústím nad Labem a Teplicemi. Surovinu | ||
+ | dováželi koňskými povozy k překladištím na Labi. 1858 | ||
+ | po zprovoznění Ústecko-teplické uhelné dráhy se rodinné podnikání | ||
+ | rychle rozvíjelo. F. otec Anton zahájil intenzivní těžbu | ||
+ | slojí na Teplicku a Ústecku, spolu se společníky u Chabařovic, | ||
+ | Bohosudova (dnes č. o. Krupka), Oseku nebo Tuchomyšle. | ||
+ | Současně podnikal ve stavebnictví. Zaměstnával až tisíc horníků, | ||
+ | roční produkce uhlí se pohybovala kolem půl druhého | ||
+ | milionu tun. | ||
+ | |||
+ | F. navštěvoval nižší reálku v Teplicích a vyšší reálku v Litoměřicích, | ||
+ | pokračoval na obchodní akademii v Praze. 1874 studia | ||
+ | předčasně ukončil a začal pracovat v rodinné firmě. 1881 se | ||
+ | osamostatnil a v Cukmantlu (dnes Pozorka, m. č. Dubí) začal | ||
+ | těžit na jámě František Josef, jedné z nejvýnosnějších v okolí. | ||
+ | Mocnost uhelných slojí dosahovala přes deset metrů, roční | ||
+ | produkce uhlí okolo sedmdesáti pěti tisíc tun. V polovině | ||
+ | osmdesátých let 19. století F. zaměstnával více než dvě stě horníků. | ||
+ | 1906 otevřel novou jámu Fügner v katastru města Bíliny. | ||
+ | Spolu s manželkou vlastnil podíly také na dalších dolech v okolí. | ||
+ | 1915 prodal sklářské rodině Fischmannů důl Neubeschertglück | ||
+ | Zeche v Pozorce a ponechal si jen důl v Bílině. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Myška, s. 120; BL 1, s. 401. | ||
+ | |||
+ | Tomáš Burda | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Verze z 24. 2. 2018, 19:58
Franz Josef FÜGNER | |
Narození | 16.5.1857 |
---|---|
Místo narození | Zalužany (z. l. u Ústí nad Labem) |
Úmrtí | 21.12.1931 |
Místo úmrtí | Dubí (u Teplic) |
Povolání | 26- Bánský odborník nebo energetik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56042 |
FÜGNER, Franz Josef, * 16. 5. 1857 Zalužany (z. l. u Ústí nad Labem), † 21. 12. 1931 Dubí (u Teplic), báňský podnikatel
Jeho předkové z matčiny strany začali těžit uhlí v první polovině 19. století mezi Ústím nad Labem a Teplicemi. Surovinu dováželi koňskými povozy k překladištím na Labi. 1858 po zprovoznění Ústecko-teplické uhelné dráhy se rodinné podnikání rychle rozvíjelo. F. otec Anton zahájil intenzivní těžbu slojí na Teplicku a Ústecku, spolu se společníky u Chabařovic, Bohosudova (dnes č. o. Krupka), Oseku nebo Tuchomyšle. Současně podnikal ve stavebnictví. Zaměstnával až tisíc horníků, roční produkce uhlí se pohybovala kolem půl druhého milionu tun.
F. navštěvoval nižší reálku v Teplicích a vyšší reálku v Litoměřicích, pokračoval na obchodní akademii v Praze. 1874 studia předčasně ukončil a začal pracovat v rodinné firmě. 1881 se osamostatnil a v Cukmantlu (dnes Pozorka, m. č. Dubí) začal těžit na jámě František Josef, jedné z nejvýnosnějších v okolí. Mocnost uhelných slojí dosahovala přes deset metrů, roční produkce uhlí okolo sedmdesáti pěti tisíc tun. V polovině osmdesátých let 19. století F. zaměstnával více než dvě stě horníků. 1906 otevřel novou jámu Fügner v katastru města Bíliny. Spolu s manželkou vlastnil podíly také na dalších dolech v okolí. 1915 prodal sklářské rodině Fischmannů důl Neubeschertglück Zeche v Pozorce a ponechal si jen důl v Bílině.
L: Myška, s. 120; BL 1, s. 401.
Tomáš Burda