Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FÜHRICH Josef 9.2.1800-13.3.1876

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef FÜHRICH
| obrázek = Fuhrich Josef portret.jpg
| datum narození = 9.2.1800
| místo narození = Chrastava (u Liberce)
| datum úmrtí = 13.3.1876
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 482-483
}}

'''FÜHRICH, Josef,''' ''* 9. 2. 1800 Chrastava (u Liberce), † 13. 3. 1876 Vídeň (Rakousko), malíř, grafik, pedagog''

Nejstarší z jedenácti dětí malíře a mědirytce '''Wenzela Ambrose F.''' (1768–1836), žáka J. Kummera z Hrádku a W. Reilicha
z Chrastavy, jehož dceru Johannu si 1798 vzal za manželku.
Otec byl na zkušené v Drážďanech, a ač byl malířem
lidovým a omezeným na lokální zakázky, jeho kreslířská práce
vykazovala znalost gotických a barokních mistrů. 1802 se
po požáru rodina odstěhovala do nového domu.

F. kreslil od dětství, 1814 se jeho mecenášem stal hrabě Kristián
Clam-Gallas. Již 1815 maloval F. ''Křížovou cestu'' pro obec
Krásný Les. V červnu 1819 vstoupil na pražskou AVU jako
žák J. Berglera. O prázdninách 1821 podnikl studijní cestu
do Drážďan, po návratu do Prahy spoluzaložil skupinu Serapionovo
bratrstvo. Krátce nato se seznámil s dílem A. Dürera,
jehož grafika ho nadchla a ovlivnila; 1823 navštívil Vídeň,
kde na popud F. Tkadlíka studoval umělecké sbírky a seznámil
se s německým romantickým malířem M. Schwindem.
Po návratu domů se účastnil pražské romantické výstavy, přispěl
pětadvaceti litografiemi do ''Historie české v kamenopisných obrazích'' A. Machka a V. Hanky a začal pracovat na grafickém
cyklu ''Život a smrt sv. Jenovéfy''. 1826 vydal cyklus rytin ''Modlitba Páně''; získal mecenáše v H. K. E. Salm-Reifferscheidtovi,
zakrátko odjel do Vídně, byl přijat kancléřem C. L. Metternichem
a obdržel stipendium na studijní cestu do Říma. 1827
vydal cyklus ''Divoký lovec'', 1828 dokončil cyklus ''Runenberg'',
v němž se jednoznačně přiklonil k německé nacionalitě, a pracoval
na freskách pro římskou vilu Massimo. Sblížil se s nazarénským
okruhem F. Overbecka a do Prahy přijel koncem
1829 jakožto doživotní stoupenec nazarenismu. Živil se jako
učitel kreslení, 1831 dokončil cyklus ''Triumf Kristův''. Na jaře
1834 navrhl nástěnné malby ''Křížové cesty'' pro pražský Petřín
a současně byl jmenován druhým kustodem galerie Akademie
výtvarných umění ve Vídni. 1838 v Benátkách vybral renesanční
a barokní obrazy pro galerii ze soukromé sbírky císaře
Ferdinanda I. Podle F. návrhů provedli 1838–44 V. Kandler
a A. Lhota výmalbu kaple archanděla Rafaela v Klarově ústavu
slepců v Praze. 1840 odmítl pražskou nabídku a po smrti
F. Tkadlíka se stal rektorem pražské AVU, v září přijal profesuru
historické kompozice na Akademii výtvarných umění
ve Vídni. 1844–46 vymaloval ''Křížovou cestu'' ve vídeňském kostele
sv. Jana Nepomuckého. Zastával konzervativní monarchistické
stanovisko, a proto v květnu 1848 z obavy před revolucí
prchl s rodinou ke švagrovi do Krásné Lípy. 1852 stanul v čele
mistrovské malířské školy; 1854–61 byla podle jeho návrhů
provedena výzdoba kostela ve vídeňské čtvrti Altlerchenfeld; 1861 ho císař dědičně povýšil do rytířského stavu a F. naposledy
navštívil severní Čechy. 1872 byl penzionován.

Východiskem F. díla se stala virtuózní kresba a citově prožívaný
katolicismus. Od mládí, ještě před vstupem na akademii,
maloval a kreslil variace oltářních obrazů. Na škole se začal
věnovat i historickým tématům. Prostřednictvím historie –
zprvu jak české, tak německé – se postupně sblížil s německým
národním hnutím. Rychlý kreslířský i malířský vzestup
F. vedl k obdivu německé gotické a renesanční malby. Se soudobým
romantickým německým malířstvím (C. D. Friedrich,
J. Ch. C. Dahl, C. Ch. Vogel von Vogelstein, P. von Cornelius,
F. Overbeck) se seznámil při cestě do Drážďan, z níž se
vrátil jako přesvědčený romantik zaujatý odkazem A. Dürera.
Z německého středověku a raného novověku čerpal posilu
pro uplatnění fantazie, které se překonané osvícensko-klasicistní
výtvarné kánony bránily. Po kresbách (např. ''Apokalyptičtí jezdci'') a obrazech (např. ''Pokušení sv. Antonína'') a zahájení
litografické spolupráce s A. Machkem na albu ''Libušin soud''
byl F. jedním z organizátorů pražské výstavy romantiků 1824
(F. Nadorp, J. Quaisser, M. Tejček, V. Mánes, C. D. Friedrich,
J. Ch. C. Dahl, C. Ch. Vogel von Vogelstein aj.). Dürerovská
inspirace a vliv nazaréna P. von Cornelia F. vzdálily
domácímu českému prostředí. Založení neoficiálního spolku
Serapionsbrüderschaft F. a Nadorpem podle vzoru berlínského
sdružení kolem E. T. A. Hoffmanna přineslo do Čech první
otevřenou rezonanci nazarenismu jako úspěšného pokusu o renovaci
náboženské malby. Ve F. díle sílily barokizující prvky
snovosti, tajemství, zjevení, poustevnictví, pohádkovosti i jisté
strašidelnosti. To vyvolalo polemickou pozornost pražské i vídeňské
kritiky. V druhé polovině dvacátých let u F. již převážily
sakrální náměty, v nichž se nevyhýbal ani realisticky provedenému
krajinnému rámci. Dokonalost obrazové stavby, jevící
se jak v pojetí profánní, tak nadpřirozené sféry, vykazovaly
např. oltářní obrazy z Raspenavy (''Vidění sv. Františka'') nebo
z Mikulášovic (''Neposkvrněná Panna Maria Immaculata'') či Raffaelem
ovlivněná ''Panna Maria s Ježíškem'' ''a'' ''sv. Janem Křtitelem''.
V nich se F. podařilo překonat barokní iluzivnost a klasicistní
strohou věcnost propojením obou stylů. Náboženské motivy
F. uměl využitím temnosvitných efektů, časových a prostorových
průhledů a různých dějových rovin povýšit na úroveň
dobového ideového symbolismu. Podobné vyspělosti dosáhl
v grafických a ilustračních cyklech, kde byl ještě nápadnější
vliv staroněmeckých vzorů a německé literatury (J. W. Goethe,
''Heřman a Dorota''; L. Tieck, ''Jenovéfa''). Itálie a svět vrcholné
renesance se odrazil nejen v návrzích pro výzdobu římské vily
Massimo, ale znamenal obrat F. tvorby od romantismu k čistému
nazarenismu (např. ''Stětí sv. Jakuba'' pro kostel v Nové Pace,
''Kristus na moři'', P. P. Rubensem ovlivněná ''Mojžíšova modlitba''
''na hoře''). Přesto byl schopen namalovat ryze romantický ''Rodinný portrét starohraběte Salma'' (1832).

Ve Vídni se F. věnoval převážně náboženské malbě. K jejím
vrcholům patřil dokonalý pozdně nazarénský ''Triumf Kristův'' (1840). Do konce čtyřicátých let tvořil vynikající a nadšeně
přijímané obrazy, které byly projevem umělecké inovace a revolty
vůči oficiálnímu konzervatismu (např. ''Lesní spočinutí'',
''Truchlící Židé'', ''Legenda o sv. Isidoru'' aj.).

Religiozitu zbavoval sentimentality a zdůrazňoval její symbolickou
dimenzi. Stále intimněji se sbližoval s katolickou hierarchií
a s rakouskými teology, kteří ho zejména po 1849 odváděli
od uměleckého novátorství ke konzervativnímu katolickému
monarchismu, což se projevilo zejména na výmalbě vídeňských
kostelů sv. Jana Nepomuckého a farního kostela v Altlerchenfeldu
a v nedokončených kresebných návrzích pro Votivní
kostel (dokončené po F. smrti jeho zetěm), kde anachronicky
položil důraz na sepětí světské a církevní moci. Živější byly
jeho obrazy ''Návrat sv. Rodiny z Egypta'' nebo ''Madona v zeleni''.
V závěru života, který zasvětil studiu Rubensova díla, se
vzepjal k dvojici obrazů ze života sv. Benedikta pro moravský
Rajhrad a smrti sv. Jana Nepomuckého pro Mnichov. F. se
zabýval rovněž teorií náboženské malby (''Von der Kunst'' 1–4,
1866–1869).

V Praze se 1832 oženil s Franziskou Gassnerovou (1806–1874),
dcerou lineckého kupce, s níž měl sedm dětí; dospělosti se
dožila dcera Anna (1840–1909), provdaná za malíře Augusta
von Wörndleho, a syn Lukas (1835–1892), otcův životopisec.

'''D:''' J. Ritter von F., Lebenskizze. Selbstbiographie, in: Libussa 3 (Prag), 1844
(rozšíř. vyd. Wien 1875).

'''L:''' Wurzbach 5, s. 5–9; 26, s. 382; OSN 9, s. 753–756; ÖBL 1, s. 380;
NBD 5, s. 688; Thieme-Becker 12, s. 558–559 (s dílem a literaturou);
Toman 1, s. 244–245; Czeike 2, s. 433–434; NEČVU 1, s. 190–191; L. v. Führich,
J. Ritter v. F. Ein Lebensbild, Wien 1886; M. Dreger, J. F. 1–2, Wien
1912; H. v. Wörndle, J. v. F. Sein Leben und seine Kunst, München 1925;
S. Brunner, J. v. F., 1925; E. Petrová, F. Tkadlík, 1960, rejstřík; L. Novák,
A. Machek, 1962, rejstřík; K. Andrews, The Nazarenes, Oxford 1964, rejstřík;
C. Reiter – S. Seeliger, J. F. und sein Prager Skizzenbuch, Weitra 2011;
P. Machalíková – P. Tomášek, J. F. Z Chrastavy do Vídně, 2014; V. Petrbok,
Anton Müller a jeho pražský svět, in: Fidlovačka, aneb Cokoli chcete, 2014,
s. 137, 143, 170 (o F. v prostředí pražské hudební školy J. Proksche); https://
de.wikipedia.org (stav k 6. 3. 2015).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/83056 Bibliografie dějin Českých zemí] (Josef Führich)

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/046af5ff-4106-471e-990b-7c9af3bf4026 Bibliografie dějin Českých zemí] (Wenzel Ambros Führich)

Martin Kučera

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
[[Kategorie:1800]]
[[Kategorie:Chrastava]]
[[Kategorie:1876]]
[[Kategorie:Vídeň]]

<gallery>
Fuhrich Josef autoportret.jpg|Autoportrét, kolem 1825
Fuhrich Josef Jakob Rachel.jpg|Jakob se setkává s Rachel
</gallery>