Biografický slovník
FÜRSTENAU Julius Emil Walter 3.8.1871-17.1.1964: Porovnání verzí
(FÜRSTENAU_Julius_3.8.1871-17.1.1964) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Julius FÜRSTENAU | + | | jméno = Julius Emil Walter FÜRSTENAU |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 3.8.1871 | | datum narození = 3.8.1871 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Giżycko (Polsko) |
| datum úmrtí = 17.1.1964 | | datum úmrtí = 17.1.1964 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Regensburg (Německo) |
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''FÜRSTENAU, Julius Emil Walter,''' ''* 3. 8. 1871 Giżycko (Polsko), † 17. 1. 1964 Regensburg (Německo), strojírenský technik, pedagog'' | |
| + | |||
| + | Byl synem inženýra a drážního inspektora Bernharda F. a Kláry | ||
| + | Anny, roz. Gudowiusové (též Gudoviusové). F. rodiště, tehdy | ||
| + | Lötzen, patřilo v té době k Německu jako součást Východního | ||
| + | Pruska. Po ukončení měšťanky 1881–88 F. absolvoval německou | ||
| + | reálku v Plzni a 1890–94 vystudoval strojní specializaci | ||
| + | na německé technice v Praze (Ing.). Potom byl zaměstnán | ||
| + | ve firmě F. Ringhoffer na Smíchově. Od 1900 působil jako | ||
| + | inženýr, od 1905 vrchní inženýr a od 1909 ještě jako zástupce | ||
| + | ředitele tehdejší První brněnské strojírenské společnosti (Erste | ||
| + | Brünner Maschinenfabriksgesellschaft, A. G.). Společnost | ||
| + | fúzovala se strojírnou Vaňkovka a zahájila tam výrobu parních | ||
| + | turbín, většinou podle požadavků zákazníka (pro elektrárny, | ||
| + | hutě, textilky, chemičky, koželužny a také pro pohon lodí), | ||
| + | podle patentu anglické firmy Parsons. V modernizované Vaňkovce | ||
| + | probíhal rovněž další konstrukční vývoj turbín a jejich | ||
| + | zkoušení. V prvním desetiletí 20. století byly intenzivně testovány | ||
| + | a vyráběny výkonnější vysokotlaké parní turbíny, 1911 | ||
| + | F. představil tzv. smíšenou turbínu, která se ve Vaňkovce kompletovala | ||
| + | a odtud dodávala do celé monarchie. Technologicky | ||
| + | náročnou výrobu několika stovek unikátních turbín a kotlů | ||
| + | také díky F. nepřerušila ani první světová válka. | ||
| + | |||
| + | V dubnu 1916 byl jmenován řádným profesorem nauky o strojích | ||
| + | a stavby strojů na německé technice v Brně, pracoval tři | ||
| + | desítky let v ústavu nauky o strojích a strojírenství II (později | ||
| + | pístových strojů). Na škole působil jako rektor (1924/25), dvakrát | ||
| + | jako děkan. Ve třicátých letech byl penzionován a za druhé | ||
| + | světové války reaktivován. Přednášel mj. o tepelné, parní | ||
| + | a železniční technice i proudových strojích. Napsal a od 1907 | ||
| + | zveřejnil několik příspěvků o stavbě a zkouškách parních kotlů | ||
| + | a turbín. | ||
| + | |||
| + | F. se oženil na pražském Smíchově 1899 s Kamilou Marií | ||
| + | (* 10. 7. 1875 Praha), dcerou Vincence Baumanna, knížecího | ||
| + | fürstenberského účetního rady. Měli spolu tři děti – Friedricha | ||
| + | (* 1902), Heinricha (* 1903) a Elisabeth Marii (* 1905). | ||
| + | Za německé okupace byl F. členem NSDAP, z Brna na počátku | ||
| + | dubna 1945 odešel a dožil v Řezně. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Die Dampfturbine als Anzapfmaschine, in: Mitteilungen des | ||
| + | Deutschen Ingenieurvereines in Mähren und des Hauptvereines deutscher | ||
| + | Ingenieure in der tschechoslowakischen Republik, 1922 (zvl. otisk). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/1, s. 766–767; BL 1, s. 402; Bericht über die am 6. Dezember | ||
| + | 1924 stattgefundene feierliche Inauguration des für das Studienjahr 1924–25 | ||
| + | zum Rector Magnificus gewählten Ing. J. F., 1924; R. Molak, Pioniere des | ||
| + | Brünner Dampfturbinenbaues, in: Brünner Heimatbote. Nachrichtenblatt | ||
| + | der BRUNA, Heimatverband der Brünner e. V. 16, 1964, s. 218–219; | ||
| + | J. Weinhold, Zur Geschichte der Deutschen technischen Hochschule in | ||
| + | Brünn. Rückblicke und Vergleiche, München 1991, s. 436–437; P. Šišma, | ||
| + | Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945. Práce z dějin techniky | ||
| + | a přírodních věd 2, J. Folta (ed.), 2004, s. 79, 81, 87, 102, 140; http://www. | ||
| + | vankovka.cz/historie (stav k 23. 2. 2016). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 17 826, snímky 97, 125 | ||
| + | a 167; fond B 34 Německá technika Brno, karton 641, sign. 20 (jmenování F. profesorem nauky o strojích a stavby strojů II, 1915), karton 607 (dva | ||
| + | spisy s doklady působení reaktivovaného F. na technice 1940–44); fond | ||
| + | G 212 I Osobní a penzijní spisy, karton 1057, inv. č. 9469 (písemnosti | ||
| + | týkající se platu a penze 1939–45); Archiv města Brna, evidence domovského | ||
| + | práva č. 60 900, policejní přihláška z 21. 6. 1943. | ||
| + | |||
| + | Gustav Novotný | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 17: | Řádka 80: | ||
[[Kategorie:1871]] | [[Kategorie:1871]] | ||
| + | [[Kategorie: Giżycko]] | ||
[[Kategorie:1964]] | [[Kategorie:1964]] | ||
| + | [[Kategorie:Regensburg]] | ||
Verze z 14. 3. 2018, 21:15
| Julius Emil Walter FÜRSTENAU | |
 | |
| Narození | 3.8.1871 |
|---|---|
| Místo narození | Giżycko (Polsko) |
| Úmrtí | 17.1.1964 |
| Místo úmrtí | Regensburg (Německo) |
| Povolání | 28- Strojař nebo elektrotechnik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56123 |
FÜRSTENAU, Julius Emil Walter, * 3. 8. 1871 Giżycko (Polsko), † 17. 1. 1964 Regensburg (Německo), strojírenský technik, pedagog
Byl synem inženýra a drážního inspektora Bernharda F. a Kláry Anny, roz. Gudowiusové (též Gudoviusové). F. rodiště, tehdy Lötzen, patřilo v té době k Německu jako součást Východního Pruska. Po ukončení měšťanky 1881–88 F. absolvoval německou reálku v Plzni a 1890–94 vystudoval strojní specializaci na německé technice v Praze (Ing.). Potom byl zaměstnán ve firmě F. Ringhoffer na Smíchově. Od 1900 působil jako inženýr, od 1905 vrchní inženýr a od 1909 ještě jako zástupce ředitele tehdejší První brněnské strojírenské společnosti (Erste Brünner Maschinenfabriksgesellschaft, A. G.). Společnost fúzovala se strojírnou Vaňkovka a zahájila tam výrobu parních turbín, většinou podle požadavků zákazníka (pro elektrárny, hutě, textilky, chemičky, koželužny a také pro pohon lodí), podle patentu anglické firmy Parsons. V modernizované Vaňkovce probíhal rovněž další konstrukční vývoj turbín a jejich zkoušení. V prvním desetiletí 20. století byly intenzivně testovány a vyráběny výkonnější vysokotlaké parní turbíny, 1911 F. představil tzv. smíšenou turbínu, která se ve Vaňkovce kompletovala a odtud dodávala do celé monarchie. Technologicky náročnou výrobu několika stovek unikátních turbín a kotlů také díky F. nepřerušila ani první světová válka.
V dubnu 1916 byl jmenován řádným profesorem nauky o strojích a stavby strojů na německé technice v Brně, pracoval tři desítky let v ústavu nauky o strojích a strojírenství II (později pístových strojů). Na škole působil jako rektor (1924/25), dvakrát jako děkan. Ve třicátých letech byl penzionován a za druhé světové války reaktivován. Přednášel mj. o tepelné, parní a železniční technice i proudových strojích. Napsal a od 1907 zveřejnil několik příspěvků o stavbě a zkouškách parních kotlů a turbín.
F. se oženil na pražském Smíchově 1899 s Kamilou Marií (* 10. 7. 1875 Praha), dcerou Vincence Baumanna, knížecího fürstenberského účetního rady. Měli spolu tři děti – Friedricha (* 1902), Heinricha (* 1903) a Elisabeth Marii (* 1905). Za německé okupace byl F. členem NSDAP, z Brna na počátku dubna 1945 odešel a dožil v Řezně.
D: výběr: Die Dampfturbine als Anzapfmaschine, in: Mitteilungen des Deutschen Ingenieurvereines in Mähren und des Hauptvereines deutscher Ingenieure in der tschechoslowakischen Republik, 1922 (zvl. otisk).
L: OSND 2/1, s. 766–767; BL 1, s. 402; Bericht über die am 6. Dezember 1924 stattgefundene feierliche Inauguration des für das Studienjahr 1924–25 zum Rector Magnificus gewählten Ing. J. F., 1924; R. Molak, Pioniere des Brünner Dampfturbinenbaues, in: Brünner Heimatbote. Nachrichtenblatt der BRUNA, Heimatverband der Brünner e. V. 16, 1964, s. 218–219; J. Weinhold, Zur Geschichte der Deutschen technischen Hochschule in Brünn. Rückblicke und Vergleiche, München 1991, s. 436–437; P. Šišma, Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945. Práce z dějin techniky a přírodních věd 2, J. Folta (ed.), 2004, s. 79, 81, 87, 102, 140; http://www. vankovka.cz/historie (stav k 23. 2. 2016).
P: MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 17 826, snímky 97, 125 a 167; fond B 34 Německá technika Brno, karton 641, sign. 20 (jmenování F. profesorem nauky o strojích a stavby strojů II, 1915), karton 607 (dva spisy s doklady působení reaktivovaného F. na technice 1940–44); fond G 212 I Osobní a penzijní spisy, karton 1057, inv. č. 9469 (písemnosti týkající se platu a penze 1939–45); Archiv města Brna, evidence domovského práva č. 60 900, policejní přihláška z 21. 6. 1943.
Gustav Novotný
