FÜRSTENBERGU z, šlechtický rod: Porovnání verzí

Z Personal
(FÜRSTENBERGA_z)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = FÜRSTENBERGA z
+
| jméno = z FÜRSTENBERGU šlechtický rod
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození =  
+
| datum narození = 1557
 
| místo narození =  
 
| místo narození =  
| datum úmrtí =  
+
| datum úmrtí = 1599
 
| místo úmrtí =  
 
| místo úmrtí =  
 
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
 
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/> FÜRSTENBERGA z
+
}}
 +
 
 +
'''z FÜRSTENBERGU,''' ''šlechtický rod''
 +
 
 +
Počátky rozvětveného rodu původem z jihozápadního Německa
 +
(Švábsko) spadají do 11. století. Jeho prvním členem, který
 +
žil v Čechách, byl '''Albrecht''' (1557–1599), nejvyšší podkoní
 +
císaře Rudolfa II., jenž se oženil s Alžbětou z Pernštejna. V polovině
 +
18. století byl rodu dědičně propůjčen knížecí titul.
 +
Panství a statky na Křivoklátsku připadly rodině 1723 na základě
 +
sňatku '''Josefa Viléma Arnošta''' (* 13. 4. 1699 Augsburg,
 +
Německo, † 29. 4. 1762, Vídeň, Rakousko) s Marií Annou
 +
z Valdštejna (* 22. 2. 1707 Křivoklát, † 12. 11. 1756, Vídeň,
 +
Rakousko); zdědil je jejich syn '''Karel Egon I.''' (1729–1787).
 +
Na statcích byl 1756 zřízen fideikomis. V dalších generacích
 +
připadly majetky potomkům '''Karla Aloise''' (1760–1799).
 +
Kníže '''Karel Egon II.''' (1796–1854) získal na základě rodové
 +
dohody 1803 fideikomis Křivoklát a 1804 po smrti Karla Jáchyma
 +
z knížecí primogenitury i říšská území na jihu Německa.
 +
Ta ztratila po zániku Svaté říše římské původní suverenitu
 +
a stala se součástí okolních německých států. Uspořádání poměrů
 +
po vídeňském kongresu toto řešení zachovalo, ve vlastnictví
 +
rodu ovšem majetky zůstaly. Po smrti Karla Egona
 +
II. došlo opět k jejich rozdělení mezi syny: '''Karel Egon III.'''
 +
(1820–1892) převzal majetky v německých oblastech (majorát
 +
Donaueschingen) a založil primogenituru knížecí rodové linie,
 +
'''Maxmilián Egon I.''' (1822–1873) obdržel Křivoklát a stal se
 +
zakladatelem sekundogenitury knížecí linie, nejmladší '''Emil Egon''' (1825–1899) Králův Dvůr, kde 1866 zřídil fideikomis.
 +
Posledním Fürstenbergem, který se narodil v Čechách, byl
 +
'''Joachim Egon''' (1923–2002).
 +
 
 +
Landkraběcí linii rodu patřila Weitra na česko-rakouském
 +
pomezí. Jejím zakladatelem byl '''Ludvík Vilém August Egon'''
 +
(1705–1759) a k nejvýznamnějším příslušníkům patřili olomoucký
 +
arcibiskup '''Bedřich Egon''' (1813–1892) a jeho bratr
 +
'''Arnošt Filip''' (1816–1889). Tato linie vymřela 1932, a majetky
 +
tak připadly knížecí větvi rodu.
 +
 
 +
'''L:''' Bohemia 72, 1899, č. 135, s. 6; I. Tittel, Schematismus und Statistik des
 +
Grossgrundbesitzes und grösserer Rustikalgüter im Königreiche Böhmen,
 +
1906, s. 161; Lišková, s. 71; L. Höbelt, Adel und Politik, in: Die Fürstenberger.
 +
800 Jahre Herrschaft und Kultur in Mitteleuropa, Weitra 1994, s. 371–373;
 +
P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 82–84; Almanach českých šlechtických rodů,
 +
1999, s. 148; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie knížecích
 +
rodů zemí Koruny české, 2001, s. 86–92.
 +
 
 +
Jaromír Patočka, Lenka Procházková
  
 
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]]
 
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]]
 +
[[Kategorie:1557]]
 +
[[Kategorie:1599]]

Verze z 14. 3. 2018, 21:21

z FÜRSTENBERGU šlechtický rod
Narození 1557
Úmrtí 1599
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58161

z FÜRSTENBERGU, šlechtický rod

Počátky rozvětveného rodu původem z jihozápadního Německa (Švábsko) spadají do 11. století. Jeho prvním členem, který žil v Čechách, byl Albrecht (1557–1599), nejvyšší podkoní císaře Rudolfa II., jenž se oženil s Alžbětou z Pernštejna. V polovině 18. století byl rodu dědičně propůjčen knížecí titul. Panství a statky na Křivoklátsku připadly rodině 1723 na základě sňatku Josefa Viléma Arnošta (* 13. 4. 1699 Augsburg, Německo, † 29. 4. 1762, Vídeň, Rakousko) s Marií Annou z Valdštejna (* 22. 2. 1707 Křivoklát, † 12. 11. 1756, Vídeň, Rakousko); zdědil je jejich syn Karel Egon I. (1729–1787). Na statcích byl 1756 zřízen fideikomis. V dalších generacích připadly majetky potomkům Karla Aloise (1760–1799). Kníže Karel Egon II. (1796–1854) získal na základě rodové dohody 1803 fideikomis Křivoklát a 1804 po smrti Karla Jáchyma z knížecí primogenitury i říšská území na jihu Německa. Ta ztratila po zániku Svaté říše římské původní suverenitu a stala se součástí okolních německých států. Uspořádání poměrů po vídeňském kongresu toto řešení zachovalo, ve vlastnictví rodu ovšem majetky zůstaly. Po smrti Karla Egona II. došlo opět k jejich rozdělení mezi syny: Karel Egon III. (1820–1892) převzal majetky v německých oblastech (majorát Donaueschingen) a založil primogenituru knížecí rodové linie, Maxmilián Egon I. (1822–1873) obdržel Křivoklát a stal se zakladatelem sekundogenitury knížecí linie, nejmladší Emil Egon (1825–1899) Králův Dvůr, kde 1866 zřídil fideikomis. Posledním Fürstenbergem, který se narodil v Čechách, byl Joachim Egon (1923–2002).

Landkraběcí linii rodu patřila Weitra na česko-rakouském pomezí. Jejím zakladatelem byl Ludvík Vilém August Egon (1705–1759) a k nejvýznamnějším příslušníkům patřili olomoucký arcibiskup Bedřich Egon (1813–1892) a jeho bratr Arnošt Filip (1816–1889). Tato linie vymřela 1932, a majetky tak připadly knížecí větvi rodu.

L: Bohemia 72, 1899, č. 135, s. 6; I. Tittel, Schematismus und Statistik des Grossgrundbesitzes und grösserer Rustikalgüter im Königreiche Böhmen, 1906, s. 161; Lišková, s. 71; L. Höbelt, Adel und Politik, in: Die Fürstenberger. 800 Jahre Herrschaft und Kultur in Mitteleuropa, Weitra 1994, s. 371–373; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 82–84; Almanach českých šlechtických rodů, 1999, s. 148; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, 2001, s. 86–92.

Jaromír Patočka, Lenka Procházková