FÜRSTENBERG Karel Egon II. 28.10.1796-22.10.1854: Porovnání verzí
(FÜRSTENBERGA_z_Karel_Egon_28.10.1796-22.10.1854) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Karel Egon | + | | jméno = Karel Egon FÜRSTENBERG II. |
− | | obrázek = | + | | obrázek = Furstenbergove Karel Egon II. portret.jpg |
| datum narození = 28.10.1796 | | datum narození = 28.10.1796 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 22.10.1854 | | datum úmrtí = 22.10.1854 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Bad Ischl (Rakousko) |
− | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | + | | povolání = 45- Voják nebo partyzán<br />84- Mecenáš div. umění<br />27- Hutník nebo metalurg<br /> |
− | 84- Mecenáš div. umění | + | |
− | 27- Hutník nebo metalurg | + | |
− | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 513 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''FÜRSTENBERG, Karel Egon II.,''' ''* 28. 10. 1796 Praha, † 22. 10. 1854 Bad Ischl (Rakousko), voják, průmyslový podnikatel, mecenáš'' | ||
+ | |||
+ | Příslušník starého jihoněmeckého knížecího rodu, který vlastnil | ||
+ | rozsáhlé statky (do 1806 knížectví Fürstenberg). F. otec | ||
+ | Karel Alois (* 26. 6. 1760, † 25. 3. 1799), císařský generál, | ||
+ | padl v bitvě u Stockachu. Matka Alžběta (1766–1822) pocházela | ||
+ | z rodu Thurn-Taxisů. F. poručníkem se stal vzdálený strýc | ||
+ | Jáchym Egon z landkraběcí linie rodu. | ||
+ | |||
+ | F. studoval ve Freiburgu im Breisgau a Würzburgu a poté | ||
+ | vstoupil do rakouské císařské armády, 1814 doprovázel knížete | ||
+ | Karla Filipa Schwarzenberga do Paříže na mírová jednání, | ||
+ | poté armádu opustil a věnoval se správě obrovského majetku. | ||
+ | Ještě jako nezletilý získal křivoklátské panství podle dohody | ||
+ | z roku 1803 o uspořádání majetkových poměrů rodu v Čechách. | ||
+ | Dalším rodinným příslušníkům byly vyplaceny vysoké | ||
+ | finanční náhrady. 1804 F. (po smrti bezdětného Karla Jáchyma) | ||
+ | zdědil majetky v jižním Německu a stal se posledním | ||
+ | vládnoucím knížetem. Jak matka, tak F. poručník se po porážce | ||
+ | Napoleona pokoušeli tento stav zvrátit, ale bezúspěšně. | ||
+ | 1817 F. dosáhl plnoletosti a ujal se svého vlastnictví. Usadil se | ||
+ | v rezidenci v jihoněmeckém | ||
+ | Donaueschingen, ze které jako | ||
+ | milovník umění a mecenáš vybudoval významné kulturní | ||
+ | a společenské centrum. 1818 se oženil s princeznou Amálií | ||
+ | Bádenskou (* 26. 1. 1795, † 14. 9. 1869). Měl s ní tři | ||
+ | syny a čtyři dcery: Marii Alžbětu (1819–1897), Marii Amálii | ||
+ | (1821–1899), Marii Henriettu (1823–1834) a Pavlínu Vilemínu | ||
+ | (1829–1900). Syn Karel Egon III. (* 4. 3. 1820, † 15. 3. | ||
+ | 1892) získal po otcově smrti majetky v Německu, další synové | ||
+ | Maximilián Egon I. (1822–1873) a Emil Egon (* 12. 9. 1825, | ||
+ | † 15. 5. 1899) v Čechách. | ||
+ | |||
+ | F. byl aktivním politikem; od počátku dvacátých let 19. století | ||
+ | zasedal v bádenském i württemberském stavovském sněmu | ||
+ | a v padesátých letech i v pruské panské sněmovně. V Bádensku | ||
+ | byl zastáncem liberalizačních tendencí, podporoval např. větší | ||
+ | svobodu tisku, čímž notně znepokojoval konzervativní představitele | ||
+ | habsburské monarchie. Z toho důvodu ho 1848 velice | ||
+ | rozladilo, že během revoluce došlo v Německu k ohrožení | ||
+ | bezpečnosti jeho rodiny. | ||
+ | |||
+ | V období, kdy držel českou doménu na Křivoklátsku, byl správou | ||
+ | majetku pověřen František Nittinger (od 1809), který se | ||
+ | věnoval – podobně jako správci ve fürstenberských německých | ||
+ | oblastech – především rozvoji lesního hospodářství; od 1832 | ||
+ | majetek spravoval spisovatel a dramatik K. E. Ebert. Dřevo | ||
+ | bylo základní surovinou pro hutnictví, další významnou součást | ||
+ | fürstenberských aktivit. F. však investoval i do rozvoje | ||
+ | celé oblasti, vybudoval silniční síť nebo dal opravit požárem | ||
+ | poškozený hrad Křivoklát. Usiloval i o sociální zajištění svých | ||
+ | zaměstnanců. Vyvrcholením tohoto úsilí se stala výstavba | ||
+ | koněspřežné dráhy z Prahy do Plzně, na níž se podílel i francouzský | ||
+ | inženýr a paleontolog J. Barrande. F. byl nejprve jejím | ||
+ | akcionářem, a když se ukázalo, že po hospodářské stránce nesplňuje | ||
+ | do ní vkládané naděje, odkoupil ji. | ||
+ | |||
+ | Zemřel nečekaně, po jeho smrti byla uspořádána sbírka k výstavbě | ||
+ | památníku na Křivoklátě. Odhalení probíhalo v duchu | ||
+ | národních slavností i proto, že F. se hlásil k českým zemským | ||
+ | vlastencům. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' ADB 8, s. 228–229; L. Höbelt, Adel und Politik, in: Die Fürstenberger. | ||
+ | 800 Jahre Herrschaft und Kultur in Mitteleuropa, E. H. Eltz – A. Strohmeyer | ||
+ | (eds.), Weitra 1994, s. 365–366; G. Hofmann, Die Fürstenbergische Eisenproduktion | ||
+ | in Böhmen, in: tamtéž, s. 357–364; A. Matoušková, Křivoklátské | ||
+ | panství Fürstenberků v procesu kapitalistické modernizace, in: Minulostí | ||
+ | Berounska 4, 2001, s. 155–179. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/382159 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Jaromír Patočka | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
Řádka 18: | Řádka 90: | ||
[[Kategorie:1796]] | [[Kategorie:1796]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1854]] | [[Kategorie:1854]] | ||
+ | [[Kategorie:Bad Ischl]] |
Aktuální verze z 9. 1. 2021, 16:29
Karel Egon FÜRSTENBERG II. | |
Narození | 28.10.1796 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 22.10.1854 |
Místo úmrtí | Bad Ischl (Rakousko) |
Povolání |
45- Voják nebo partyzán 84- Mecenáš div. umění 27- Hutník nebo metalurg |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 513 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56130 |
FÜRSTENBERG, Karel Egon II., * 28. 10. 1796 Praha, † 22. 10. 1854 Bad Ischl (Rakousko), voják, průmyslový podnikatel, mecenáš
Příslušník starého jihoněmeckého knížecího rodu, který vlastnil rozsáhlé statky (do 1806 knížectví Fürstenberg). F. otec Karel Alois (* 26. 6. 1760, † 25. 3. 1799), císařský generál, padl v bitvě u Stockachu. Matka Alžběta (1766–1822) pocházela z rodu Thurn-Taxisů. F. poručníkem se stal vzdálený strýc Jáchym Egon z landkraběcí linie rodu.
F. studoval ve Freiburgu im Breisgau a Würzburgu a poté vstoupil do rakouské císařské armády, 1814 doprovázel knížete Karla Filipa Schwarzenberga do Paříže na mírová jednání, poté armádu opustil a věnoval se správě obrovského majetku. Ještě jako nezletilý získal křivoklátské panství podle dohody z roku 1803 o uspořádání majetkových poměrů rodu v Čechách. Dalším rodinným příslušníkům byly vyplaceny vysoké finanční náhrady. 1804 F. (po smrti bezdětného Karla Jáchyma) zdědil majetky v jižním Německu a stal se posledním vládnoucím knížetem. Jak matka, tak F. poručník se po porážce Napoleona pokoušeli tento stav zvrátit, ale bezúspěšně. 1817 F. dosáhl plnoletosti a ujal se svého vlastnictví. Usadil se v rezidenci v jihoněmeckém Donaueschingen, ze které jako milovník umění a mecenáš vybudoval významné kulturní a společenské centrum. 1818 se oženil s princeznou Amálií Bádenskou (* 26. 1. 1795, † 14. 9. 1869). Měl s ní tři syny a čtyři dcery: Marii Alžbětu (1819–1897), Marii Amálii (1821–1899), Marii Henriettu (1823–1834) a Pavlínu Vilemínu (1829–1900). Syn Karel Egon III. (* 4. 3. 1820, † 15. 3. 1892) získal po otcově smrti majetky v Německu, další synové Maximilián Egon I. (1822–1873) a Emil Egon (* 12. 9. 1825, † 15. 5. 1899) v Čechách.
F. byl aktivním politikem; od počátku dvacátých let 19. století zasedal v bádenském i württemberském stavovském sněmu a v padesátých letech i v pruské panské sněmovně. V Bádensku byl zastáncem liberalizačních tendencí, podporoval např. větší svobodu tisku, čímž notně znepokojoval konzervativní představitele habsburské monarchie. Z toho důvodu ho 1848 velice rozladilo, že během revoluce došlo v Německu k ohrožení bezpečnosti jeho rodiny.
V období, kdy držel českou doménu na Křivoklátsku, byl správou majetku pověřen František Nittinger (od 1809), který se věnoval – podobně jako správci ve fürstenberských německých oblastech – především rozvoji lesního hospodářství; od 1832 majetek spravoval spisovatel a dramatik K. E. Ebert. Dřevo bylo základní surovinou pro hutnictví, další významnou součást fürstenberských aktivit. F. však investoval i do rozvoje celé oblasti, vybudoval silniční síť nebo dal opravit požárem poškozený hrad Křivoklát. Usiloval i o sociální zajištění svých zaměstnanců. Vyvrcholením tohoto úsilí se stala výstavba koněspřežné dráhy z Prahy do Plzně, na níž se podílel i francouzský inženýr a paleontolog J. Barrande. F. byl nejprve jejím akcionářem, a když se ukázalo, že po hospodářské stránce nesplňuje do ní vkládané naděje, odkoupil ji.
Zemřel nečekaně, po jeho smrti byla uspořádána sbírka k výstavbě památníku na Křivoklátě. Odhalení probíhalo v duchu národních slavností i proto, že F. se hlásil k českým zemským vlastencům.
L: ADB 8, s. 228–229; L. Höbelt, Adel und Politik, in: Die Fürstenberger. 800 Jahre Herrschaft und Kultur in Mitteleuropa, E. H. Eltz – A. Strohmeyer (eds.), Weitra 1994, s. 365–366; G. Hofmann, Die Fürstenbergische Eisenproduktion in Böhmen, in: tamtéž, s. 357–364; A. Matoušková, Křivoklátské panství Fürstenberků v procesu kapitalistické modernizace, in: Minulostí Berounska 4, 2001, s. 155–179.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jaromír Patočka