Verze z 20. 3. 2018, 20:56, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FÜSSEGER Bedřich 26.10.1918-6.10.1998

Z Personal
Bedřich FÜSSEGER
Narození 26.10.1918
Místo narození Bratislava (Slovensko)
Úmrtí 6.10.1998
Místo úmrtí Praha
Povolání

82- Dramaturg, režisér nebo choreograf

83- Divadelní interpret nebo herec

FÜSSEGER, Bedřich, * 26. 10. 1918 Bratislava (Slovensko), † 6. 10. 1998 Praha, tanečník, choreograf

V rodišti byl žákem Elly Fuchsové-Lehotské, později navštěvoval baletní školu při Státní opeře ve Vídni. Dva semestry studoval výrazový tanec u H. Kreutzberga v Salcburku. Od 1935 byl členem a 1939–47 sólistou Slovenského národního divadla v Bratislavě. 1942–44 tančil zároveň na vídeňské scéně Volksoper. V Bratislavě ztvárnil řadu stěžejních rolí klasického repertoáru, např. Prince v Labutím jezeře nebo ve Spící krasavici (obě P. I. Čajkovskij), Franze v Coppélii (L. Delibes), Jeana de Brienne v Raymondě (A. Glazunov). 1947 si jej vybral B. Milec do role Vojáka v moderním baletu Už nikdy válka (V. Nelhýbl), za niž F. na Mezinárodní choreografické soutěži v Kodani získal cenu za nejosobitější výkon. Od 1947 byl sólistou Divadla V+W a od 1950 působil v Hudebním divadle Karlín. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let se podílel např. na inscenacích Divotvorný hrnec, Pěst na oko, Nebe na zemi, pro něž vytvořil choreografii S. Machov. F. tančil v operetním repertoáru a příležitostně uváděných baletech: Franz v Coppélii, Princ ve Sněhurce (Z. Vostřák). V padesátých letech byla jeho taneční partnerkou Manon Chaufour, s níž uskutečnil řadu samostatných tanečních koncertů.

Jako choreograf debutoval 1945 v Bratislavě s inscenací Princezna Hyacinta (O. Nedbal); od padesátých let byl vyhledávaným choreografem operet, muzikálů, revuí, televizních pořadů a inscenací. Od 1961 působil jako šéfchoreograf v berlínském revuálním divadle Friedrichstadt-Palast, kde vytvořil i několik menších samostatných baletů: Maškaráda (A. Chačaturjan), Veselá vdova (F. Lehár), Polovecké tance (A. Borodin). Pohostinsky pracoval v Rakousku, Švýcarsku, Německé spolkové republice nebo Mexiku. Hlavní část jeho umělecké kariéry se váže k Hudebnímu divadlu Karlín, kde byl stálým choreografem 1956–60 a poté 1977–84 také šéfem baletu. V šedesátých a sedmdesátých letech se sem vracel jako host a podílel se mj. na muzikálech My Fair Lady (F. Loewe), Kabaret (J. Kander) aj. Po odchodu z Hudebního divadla Karlín spolupracoval např. s divadly v Teplicích nebo Liberci.

F. byl velice plodným choreografem. Podílel se na více než stovce velkých inscenací a tisícovce tanečních čísel pro revue. Za své dílo získal několik ocenění (např. v Německu Hans-Otto-Medaille).

L: M. Vačkář, Choreograf na prahu šedesátky, in: Lidová demokracie 20. 10. 1978; E. Krakešová, Vzpomíná… B. F., tanečník a choreograf, in: Taneční listy 31, 1993, č. 5, s. 10–11; D. Paseková, Kdo byl B. F.?, in: tamtéž 35, 1998, č. 3, s. 17; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 176–177 (Divadlo v Karlíně), s. 493; Český taneční slovník, 2001, s. 80; http://vis.idu.cz/Productions.aspx/ (soupis rolí a inscenací v Československu, fotografie, stav k 2. 9. 2015).

Roman Vašek