FABIAN Václav 11.6.1877-30.9.1931: Porovnání verzí

Aktuální verze z 11. 11. 2019, 19:03

Václav FABIAN
Narození	11.6.1877
Místo narození	Smiřice
Úmrtí	30.9.1931
Místo úmrtí	Praha
Povolání	54- Etnograf
Citace	Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 36-37
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54545

FABIAN, Václav (též FABIÁN), * 11. 6. 1877 Smiřice, † 30. 9. 1931 Praha, etnograf, archeolog, historik umění

Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze 1895 studoval nejprve inženýrství na ČVUT, pak od 1901 historii a dějiny umění na filozofické fakultě české univerzity (PhDr. 1908; disertace o vývoji tvarů křtitelnic v Čechách). Od 1904 byl asistentem a od 1909 adjunktem sbírek historické archeologie pražského Národního muzea pod vedením prof. Jana Kouly. Ve spolupráci s oddělením pravěku se podílel na posledních pracích J. L. Píče (archeologické mapy Čech, nedokončený místopisný archeologický slovník Čech). Po Píčově smrti byl jmenován dočasným správcem pravěkých sbírek Národního muzea (1912–13) a v této funkci prováděl i terénní výzkumy (Praha-Bubeneč, Úhřetice, Levý Hradec aj.). Stal se též jednatelem Archeologického sboru Muzea (od 1913) a suplentem dějin výtvarných umění na ČVUT. První světovou válku strávil ve vojenské službě jako důstojník dělostřelectva, koncem 1918 se vrátil do historicko-archeologického oddělení, kde mu byla svěřena jeho národopisná část. Když byla 1922 etnografická část sbírek Národního muzea spojením se sbírkami převzatého Národopisného muzea českoslovanského vyčleněna do nového národopisného oddělení, F. se stal správcem (1925 ředitelem) tohoto oddělení. Po záchvatu mrtvice 1930 se už nezotavil a krátce nato zemřel.

F. vědecká činnost zahrnovala dějiny umění a národopis a byla úzce spjata s muzejní prací. Publikoval články o kulturních památkách a národopisných jevech, přednášel o nich a popularizoval je. Patřil k nejlepším znalcům kovových křtitelnic v Československu, psal o muzejních fondech a o budování muzejního lapidária. Od 1918 se zabýval výhradně národopisem. V odborných periodikách otiskoval příspěvky o národopisných sbírkách v Národním muzeu, kriticky reagoval na soudobý folklorismus, zabýval se lidovou keramikou. Napsal první fundovanou studii o malovaném nábytku v Československu. Nově uspořádal a zkatalogizoval národopisné sbírky v Muzeu, zdůraznil význam fotografie pro dokumentaci v národopisném bádání a založil rozsáhlý muzejní fotografický archiv. Měl bohaté znalosti o lidových výšivkách, s nimiž seznamoval zájemce na přednáškách. Zasloužil se o přenesení dřevěného podkarpatského kostelíka do zahrady Kinských v Praze. Účastnil se slovanských sjezdů, přednášel na národopisných sjezdech. Zabýval se organizací odborných akcí, působil jako člen komise pro založení Všeslovanského etnografického muzea v Praze, byl jednatelem Národopisné společnosti českoslovanské. Hojně přispíval do časopisů Český lid, Národopisný věstník českoslovanský a Časopis Národního muzea.

D: Křtitelnice ve sbírkách Musea Království českého, in: PA 22, 1906, č. 1, s. 239–246, 323–336; Cínové křtitelnice v pražských chrámech, in: tamtéž 24, 1910, č. 1, s. 19–34, 113–122; O vzniku lapidaria musejního, in: tamtéž, s. 169–178; Fotografický archiv, in: Úkoly a cíle národopisu československého, 1925, s. 27–32; Malovaný nábytek lidový v Československu, in: Národopisný věstník českoslovanský 23, 1930, s. 122–128.

L: Listy cukrovarnické 33, 1915, č. 23; B. Kočí, Malý slovník naučný 1, 1925, s. 657; Za V. F., in: Věstník československého zemědělského muzea 4, 1931, s. 486–488; OSND 2/1, s. 496; MS N 2, s. 673; Sklenář, s. 160; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1, S. Brouček – R. Jeřábek (ed.), 2007, s. 51.

P: Archiv NM, Praha, písemná pozůstalost; SOA , Zámrsk, matrika nar. řkt. f. ú. Holohlavy, sign. 42-3569.

Karel Sklenář, Marta Toncrová