FAGELLUS Villaticus Šimon ?1473-31.1.1549: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 60: Řádka 60:
 
''Ad serenissimos regulos nostros ... versus encomiastici...'' (1543),
 
''Ad serenissimos regulos nostros ... versus encomiastici...'' (1543),
 
druhá ''De foelicissimo Caesarae Maiestatis in Galliis successu''...
 
druhá ''De foelicissimo Caesarae Maiestatis in Galliis successu''...
(1545) a třetí ''De rebus ... Karoli ... Quinti ... foelicissime gestis''...(
+
(1545) a třetí ''De rebus ... Karoli ... Quinti ... foelicissime gestis''...(1547 nebo 1548). V letech 1561–62 se objevila F. díla
1547 nebo 1548). V letech 1561–62 se objevila F. díla
+
 
v prvním a čtvrtém svazku ''Farragines poematum''. (Jednalo se
 
v prvním a čtvrtém svazku ''Farragines poematum''. (Jednalo se
 
o sbírku básní šesti desítek dobových autorů, které uspořádal
 
o sbírku básní šesti desítek dobových autorů, které uspořádal

Aktuální verze z 17. 3. 2020, 10:49

Šimon FAGELLUS Villaticus
Narození asi 1473
Místo narození Kyšice (u Plzně)
Úmrtí 31.1.1549
Místo úmrtí Praha
Povolání 56- Filozof
49- Náboženský nebo církevní činitel
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 46-47

FAGELLUS VILLATICUS, Šimon (vl. jm. Bouček, též Venceslai, Villa, Šimon z Rokycan), * asi 1473 Kyšice (u Plzně), † 31. 1. 1549 Praha, římskokatolický kněz, básník, pedagog

Pocházel z rodiny poddaného plzeňské městské rady a rychtáře Václava Boučka, řečeného Lazara. Nižšího školního vzdělání nabyl v Plzni, kam se rodiče před 1488 přestěhovali a kde otec získal měšťanské právo, a v Rokycanech, nejspíše v augustiniánském klášteře. Pak působil jako kantor v západních a jižních Čechách. 1499 odešel na univerzitu do Krakova a 1501 získal hodnost bakaláře. Pobýval ve Vídni, Trenčíně, kde řídil školu, a v Olomouci. Byl vysvěcen na kněze. Poznal významné osobnosti středoevropského humanismu a nabyl přehled o dobové literatuře i epikurejské filozofii. Po návratu do Čech získal titulární hodnost člena kapituly u sv. Apolináře na Novém Městě pražském. Působil i jako školní rektor v Plzni. 1510 odešel do Českého Krumlova jako vychovatel Jindřicha z Rožmberka, 1511–12 ho provázel na studiích v Bologni. Sám tam asi do 1516 studoval, pobýval také v Modeně. Preceptorství se 1512 vzdal. Po návratu do Čech se patrně 1517 stal kanovníkem kapituly u sv. Víta na Pražském hradě. Zastával i další církevní funkce: 1521 byl arciděkanem v Litoměřicích, 1525 děkanem vyšehradské kapituly, 1534 proboštem kapituly u Všech svatých v Praze. S ostatními kapituláry však vedl neustálé spory. F. zahynul (snad sebevraždou) po pádu z Prašného mostu do Jeleního příkopu.

Jméno Bouček začal používat v latinské formě Fagellus. Od konce 15. století skládal latinské básně. F. rozsáhlé dílo mělo kolísavou hodnotu, v pozdějších letech se častěji vyskytovaly básně průměrné, opakování témat i napodobeniny jiných autorů. Pro jeho lyrickou poezii byly příznačné drobné skladby v elegickém distichu, jedenáctislabičný falécký verš a menší sapfická strofa. V Lipsku 1535 publikoval svoji lyriku ve sbírce Opuscula (Dílka). Její třetí vydání 1538 zahrnulo kromě tří úvodních kázání další čtyři oddíly: Hymny, Epigramy, Hroby a Dvojverší. Zejména Epigramy a Dvojverší obsahovaly F. příležitostné skladby, v nichž oslavoval politické události a své příznivce (císaře Ferdinanda I. a jeho rodinu, J. Pisoa, a především J. Hodějovského z Hodějova). Objevily se v nich zdravice přátelům, děkovné, dedikační, autostylizační i gnómické básně. Sbírka, kterou sepisoval převážně za pobytu v Plzni, odrazila nejen vlivy dobové evropské humanistické poezie a antických literatur, ale zařadila se k významným dílům raného českého renesančního humanistického básnictví. Byla intimní výpovědí o F. životě, líčila život rozverných plzeňských společností, F. milenek a přátel. Po dvou dalších dnes nezvěstných sbornících začal vydávat od 1543 další tři knihy. Shrnuly příležitostné a panegyrické skladby: první Ad serenissimos regulos nostros ... versus encomiastici... (1543), druhá De foelicissimo Caesarae Maiestatis in Galliis successu... (1545) a třetí De rebus ... Karoli ... Quinti ... foelicissime gestis...(1547 nebo 1548). V letech 1561–62 se objevila F. díla v prvním a čtvrtém svazku Farragines poematum. (Jednalo se o sbírku básní šesti desítek dobových autorů, které uspořádal Matouš Collinus z Chotěřiny. Setkala se s velkým ohlasem a ovlivnila humanistickou poezii v Čechách.) Českou formu F. jména Šimon Bouček Venkovánek vytvořil až J. Hejnic, novodobý vydavatel díla Chvíle rozkošné, vážné i teskné… (1979). F. tuto podobu jména sám nikdy nepoužíval. Chybná je i forma Flagellus, která vznikla posměšným zkomolením jeho jména v době sporů v kapitule. České překlady F. tří básní do češtiny zařadila do výboru Renesanční poezie (1975) H. Businská.

L: OSN 26, s. 702; MČE 6, s. 553; MSN 7, s. 658; J. Jireček, Jan Hodějovský z Hodějova, jeho rod i působení a latinští básníci tovaryšstva jeho, 1884, s. 27–29; A. Podlaha, Š. F. V., 1930; J. Hejnic, Š. F. V. Literatura, dílo, úkoly, in: Strahovská knihovna 11, 1976 (vyd. 1978), s. 189–205; týž, Textově kritické úvahy nad dílem Š. F. V., in: Vědecké informace Základní knihovny ČSAV supplement, 1977, č. 2, s. 5–41; týž, Š. F. V. a jeho sbírka Opuscula poetica z r. 1538, in: ČNM – řada historická 146, 1977, s. 50–65; týž, Š. F. V. a Frantova práva, in: Listy filologické 101, 1978, s. 25–38; týž, Plzeňská latinská škola v období humanismu (1450–1620), in: Minulostí Západočeského kraje 14, 1978, s. 111–135 (zejm. s. 118–120); týž, in: S. F. V., Chvíle rozkošné, vážné i teskné, 1979; týž, in: Latinská škola v Plzni a její postavení v Čechách 13. –18. stol., 1979, passim; RHB 5, s. 490–500 (jako Villaticus, s detailní bibliografií); V. Viktora, Šimon Bouček – F. a raně humanistická Plzeň, in: Kultura, historie a současnost Plzně, 1996, s. 22–32; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 419–420; LČL 1, s. 678 (zde další literatura); K. Beránek, Bakaláři a mistři promovaní na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v létech 1586–1620, 1989, rejstřík.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová