FAJFR František 18.8.1892-12.2.1969: Porovnání verzí
(FAJFR_František_18.8.1892-12.2.1969) |
|||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FAJFR, František,''' ''* 18. 8. 1892 Humpolec, † 12. 2. 1969 Praha, demograf, statistik, filozof'' | ||
+ | |||
+ | Byl nejmladším ze čtyř dětí odborného učitele Karla F. a Hedviky, | ||
+ | roz. Nemajovské. Dětství prožil v Brně, Dvoře Králové | ||
+ | nad Labem a po otcově smrti v Praze na Malé Straně. Po | ||
+ | maturitě na malostranském gymnáziu studoval 1911–15 na | ||
+ | právnické (JUDr. 1916) a 1915–20 na filozofické fakultě české | ||
+ | univerzity v Praze, kde byl žákem F. Drtiny, F. Čády a J. Pekaře. | ||
+ | Za první světové války, v níž padl jeho bratr, nadaný publicista | ||
+ | a historik Karel F. (1889–1915), se vyhnul nasazení na | ||
+ | frontu a pracoval u soudu, od 1918 v místodržitelském úřadě, | ||
+ | po vzniku republiky v Zemském správním výboru. Krátce byl | ||
+ | přidělen k okresní politické správě v Plané u Mariánských | ||
+ | Lázní. 1922 nastoupil do Státního úřadu statistického, s nímž | ||
+ | pak byl celoživotně spjat. Zaměřil se zejména na finanční | ||
+ | a družstevní statistiku. Hodně publikoval, a to nejen v tomto | ||
+ | oboru. 1932–47 byl členem redakčního kruhu časopisu ''Česká mysl'', do nějž přispěl nejen několika studiemi, ale i recenzemi | ||
+ | české i zahraniční literatury. Věnoval se také teorii státu a práva. | ||
+ | K jeho osobním přátelům patřil J. Patočka, politicky byl | ||
+ | blízký Masarykovým realistům, později sociální demokracii. | ||
+ | Navzdory zájmu o sovětskou literaturu i realitu však odmítal | ||
+ | komunismus. Z katolické církve vystoupil 1918 a zůstal bez | ||
+ | vyznání. 1928 se oženil s Marií Němečkovou, s níž měl dceru | ||
+ | a syna. | ||
+ | |||
+ | Od 1938 byl pověřen vedením odboru pro daňovou, finanční | ||
+ | a školskou statistiku Státního úřadu statistického. Během | ||
+ | německé okupace se stáhl do soukromí a věnoval se Hegelově | ||
+ | filozofii. Po skončení druhé světové války byl vzápětí pověřen | ||
+ | vedením Státního úřadu statistického a předsedal mu až | ||
+ | do 1961, kdy bylo jeho místo zrušeno a F. odešel do penze. | ||
+ | V květnu 1945 vstoupil do KSČ, i když nebyl vykonavatelem | ||
+ | politických nařízení a se sovětskými odborníky ve statistické | ||
+ | službě často polemizoval. Zasloužil se o centralizaci československé | ||
+ | statistiky, dokázal udržet její odbornou úroveň | ||
+ | i v nelehkém období padesátých let. Byl autorem moderní | ||
+ | koncepce sčítání lidu (1961), nepodařilo se mu však prosadit | ||
+ | zřízení samostatného ústavu pro statistiku a demografii | ||
+ | v rámci ČSAV . Podílel se i na mezinárodní spolupráci, a to jako předseda Komise evropských statistiků při OSN. 1957– | ||
+ | 63 řídil Státní populační komisi, ustavenou jako poradní | ||
+ | orgán československé vlády. Spoluzakládal Československou | ||
+ | demografickou společnost při ČSAV , 1964–69 byl jejím prvním | ||
+ | předsedou, a časopis ''Demografie'' (od 1959), v jehož čele | ||
+ | první dva roky stál. Na konci šedesátých let se stal předsedou | ||
+ | kuratoria pro obnovu Ústavu T. G. Masaryka. Byl oceněn Řádem | ||
+ | 25. února (1948) a Řádem republiky (1955). Jmenování | ||
+ | akademikem, na něhož byl 1968 navrhován, se nedožil. | ||
+ | |||
+ | Ve filozofických pracích navazoval na tradici českého pozitivismu, | ||
+ | snažil se o modernější formulace jeho postojů, zejména | ||
+ | o překonání tendencí k naturalistickému scientismu. | ||
+ | Filozofii chápal jako vědu o vědě, přičemž mezi vědy zahrnoval | ||
+ | i náboženství. Psal o filozofických otázkách práva, sociální | ||
+ | problematice, zabýval se osobou T. G. Masaryka, zejména | ||
+ | jeho vztahem k A. Comteovi (''Masaryk a Comte'', 1925) | ||
+ | a A. Smetany. Vystupoval však proti filozofickým názorům | ||
+ | K. Čapka a jeho obhajoby antihrdinů, polemizoval i se sociologem | ||
+ | Z. Ulrichem a jeho tezemi o nivelizaci české společnosti. | ||
+ | Demografii, v níž je dnes nejznámější, začal soustavně | ||
+ | pěstovat až během padesátých let, i když řadu jejích | ||
+ | metod si, ovlivněn A. Boháčem, osvojil už dříve. Z četných | ||
+ | teoretických děl o populačním vývoji, otázce reprodukce, | ||
+ | kvantitě a kvalitě populace, ale i o národnosti či problému | ||
+ | romského etnika vynikla shrnující práce ''Demografie v klasifikaci společenských věd'' (1968). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Z. Pavlík – A. Šubrtová, F. F. Život a dílo, 1993 (s literaturou a úplnou | ||
+ | bibliografií, s. 113–153); J. Tomeš, O správcích odkazu. F. F., in: Mám jen | ||
+ | knihy a skripta, cenná práce životní. 70 let Masarykova ústavu, E. Broklová | ||
+ | (ed.), 2002, s. 87–89 a rejstřík. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv NM, Praha, osobní fond. | ||
+ | |||
+ | Jiří Martínek | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:56- Filozof]] | [[Kategorie:56- Filozof]] | ||
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]] | [[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1892]] | [[Kategorie:1892]] | ||
[[Kategorie:Humpolec]] | [[Kategorie:Humpolec]] | ||
[[Kategorie:1969]] | [[Kategorie:1969]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 17. 10. 2017, 16:18
František FAJFR | |
Narození | 18.8.1892 |
---|---|
Místo narození | Humpolec |
Úmrtí | 12.2.1969 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
56- Filozof 19- Ekonom nebo statistik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54744 |
FAJFR, František, * 18. 8. 1892 Humpolec, † 12. 2. 1969 Praha, demograf, statistik, filozof
Byl nejmladším ze čtyř dětí odborného učitele Karla F. a Hedviky, roz. Nemajovské. Dětství prožil v Brně, Dvoře Králové nad Labem a po otcově smrti v Praze na Malé Straně. Po maturitě na malostranském gymnáziu studoval 1911–15 na právnické (JUDr. 1916) a 1915–20 na filozofické fakultě české univerzity v Praze, kde byl žákem F. Drtiny, F. Čády a J. Pekaře. Za první světové války, v níž padl jeho bratr, nadaný publicista a historik Karel F. (1889–1915), se vyhnul nasazení na frontu a pracoval u soudu, od 1918 v místodržitelském úřadě, po vzniku republiky v Zemském správním výboru. Krátce byl přidělen k okresní politické správě v Plané u Mariánských Lázní. 1922 nastoupil do Státního úřadu statistického, s nímž pak byl celoživotně spjat. Zaměřil se zejména na finanční a družstevní statistiku. Hodně publikoval, a to nejen v tomto oboru. 1932–47 byl členem redakčního kruhu časopisu Česká mysl, do nějž přispěl nejen několika studiemi, ale i recenzemi české i zahraniční literatury. Věnoval se také teorii státu a práva. K jeho osobním přátelům patřil J. Patočka, politicky byl blízký Masarykovým realistům, později sociální demokracii. Navzdory zájmu o sovětskou literaturu i realitu však odmítal komunismus. Z katolické církve vystoupil 1918 a zůstal bez vyznání. 1928 se oženil s Marií Němečkovou, s níž měl dceru a syna.
Od 1938 byl pověřen vedením odboru pro daňovou, finanční a školskou statistiku Státního úřadu statistického. Během německé okupace se stáhl do soukromí a věnoval se Hegelově filozofii. Po skončení druhé světové války byl vzápětí pověřen vedením Státního úřadu statistického a předsedal mu až do 1961, kdy bylo jeho místo zrušeno a F. odešel do penze. V květnu 1945 vstoupil do KSČ, i když nebyl vykonavatelem politických nařízení a se sovětskými odborníky ve statistické službě často polemizoval. Zasloužil se o centralizaci československé statistiky, dokázal udržet její odbornou úroveň i v nelehkém období padesátých let. Byl autorem moderní koncepce sčítání lidu (1961), nepodařilo se mu však prosadit zřízení samostatného ústavu pro statistiku a demografii v rámci ČSAV . Podílel se i na mezinárodní spolupráci, a to jako předseda Komise evropských statistiků při OSN. 1957– 63 řídil Státní populační komisi, ustavenou jako poradní orgán československé vlády. Spoluzakládal Československou demografickou společnost při ČSAV , 1964–69 byl jejím prvním předsedou, a časopis Demografie (od 1959), v jehož čele první dva roky stál. Na konci šedesátých let se stal předsedou kuratoria pro obnovu Ústavu T. G. Masaryka. Byl oceněn Řádem 25. února (1948) a Řádem republiky (1955). Jmenování akademikem, na něhož byl 1968 navrhován, se nedožil.
Ve filozofických pracích navazoval na tradici českého pozitivismu, snažil se o modernější formulace jeho postojů, zejména o překonání tendencí k naturalistickému scientismu. Filozofii chápal jako vědu o vědě, přičemž mezi vědy zahrnoval i náboženství. Psal o filozofických otázkách práva, sociální problematice, zabýval se osobou T. G. Masaryka, zejména jeho vztahem k A. Comteovi (Masaryk a Comte, 1925) a A. Smetany. Vystupoval však proti filozofickým názorům K. Čapka a jeho obhajoby antihrdinů, polemizoval i se sociologem Z. Ulrichem a jeho tezemi o nivelizaci české společnosti. Demografii, v níž je dnes nejznámější, začal soustavně pěstovat až během padesátých let, i když řadu jejích metod si, ovlivněn A. Boháčem, osvojil už dříve. Z četných teoretických děl o populačním vývoji, otázce reprodukce, kvantitě a kvalitě populace, ale i o národnosti či problému romského etnika vynikla shrnující práce Demografie v klasifikaci společenských věd (1968).
L: Z. Pavlík – A. Šubrtová, F. F. Život a dílo, 1993 (s literaturou a úplnou bibliografií, s. 113–153); J. Tomeš, O správcích odkazu. F. F., in: Mám jen knihy a skripta, cenná práce životní. 70 let Masarykova ústavu, E. Broklová (ed.), 2002, s. 87–89 a rejstřík.
P: Archiv NM, Praha, osobní fond.
Jiří Martínek