FAJFR František 18.8.1892-12.2.1969: Porovnání verzí

Z Personal
(FAJFR_František_18.8.1892-12.2.1969)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 12.2.1969
 
| datum úmrtí = 12.2.1969
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
−
| povolání = 56- Filozof
+
| povolání = 56- Filozof<br />19- Ekonom nebo statistik
−
19- Ekonom nebo statistik
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>František FAJFR
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 49-50
 +
}}
 +
 
 +
'''FAJFR, František,''' ''* 18. 8. 1892 Humpolec, † 12. 2. 1969 Praha, demograf, statistik, filozof''
 +
 
 +
Byl nejmladším ze čtyř dětí odborného učitele Karla F. a Hedviky,
 +
roz. Nemajovské. Dětství prožil v Brně, Dvoře Králové
 +
nad Labem a po otcově smrti v Praze na Malé Straně. Po
 +
maturitě na malostranském gymnáziu studoval 1911–15 na
 +
právnické (JUDr. 1916) a 1915–20 na filozofické fakultě české
 +
univerzity v Praze, kde byl žákem F. Drtiny, F. Čády a J. Pekaře.
 +
Za první světové války, v níž padl jeho bratr, nadaný publicista
 +
a historik Karel F. (1889–1915), se vyhnul nasazení na
 +
frontu a pracoval u soudu, od 1918 v místodržitelském úřadě,
 +
po vzniku republiky v Zemském správním výboru. Krátce byl
 +
přidělen k okresní politické správě v Plané u Mariánských
 +
Lázní. 1922 nastoupil do Státního úřadu statistického, s nímž
 +
pak byl celoživotně spjat. Zaměřil se zejména na finanční
 +
a družstevní statistiku. Hodně publikoval, a to nejen v tomto
 +
oboru. 1932–47 byl členem redakčního kruhu časopisu ''Česká mysl'', do nějž přispěl nejen několika studiemi, ale i recenzemi
 +
české i zahraniční literatury. Věnoval se také teorii státu a práva.
 +
K jeho osobním přátelům patřil J. Patočka, politicky byl
 +
blízký Masarykovým realistům, později sociální demokracii.
 +
Navzdory zájmu o sovětskou literaturu i realitu však odmítal
 +
komunismus. Z katolické církve vystoupil 1918 a zůstal bez
 +
vyznání. 1928 se oženil s Marií Němečkovou, s níž měl dceru
 +
a syna.
 +
 
 +
Od 1938 byl pověřen vedením odboru pro daňovou, finanční
 +
a školskou statistiku Státního úřadu statistického. Během
 +
německé okupace se stáhl do soukromí a věnoval se Hegelově
 +
filozofii. Po skončení druhé světové války byl vzápětí pověřen
 +
vedením Státního úřadu statistického a předsedal mu až
 +
do 1961, kdy bylo jeho místo zrušeno a F. odešel do penze.
 +
V květnu 1945 vstoupil do KSČ, i když nebyl vykonavatelem
 +
politických nařízení a se sovětskými odborníky ve statistické
 +
službě často polemizoval. Zasloužil se o centralizaci československé
 +
statistiky, dokázal udržet její odbornou úroveň
 +
i v nelehkém období padesátých let. Byl autorem moderní
 +
koncepce sčítání lidu (1961), nepodařilo se mu však prosadit
 +
zřízení samostatného ústavu pro statistiku a demografii
 +
v rámci ČSAV . Podílel se i na mezinárodní spolupráci, a to jako předseda Komise evropských statistiků při OSN. 1957–
 +
63 řídil Státní populační komisi, ustavenou jako poradní
 +
orgán československé vlády. Spoluzakládal Československou
 +
demografickou společnost při ČSAV , 1964–69 byl jejím prvním
 +
předsedou, a časopis ''Demografie'' (od 1959), v jehož čele
 +
první dva roky stál. Na konci šedesátých let se stal předsedou
 +
kuratoria pro obnovu Ústavu T. G. Masaryka. Byl oceněn Řádem
 +
25. února (1948) a Řádem republiky (1955). Jmenování
 +
akademikem, na něhož byl 1968 navrhován, se nedožil.
 +
 
 +
Ve filozofických pracích navazoval na tradici českého pozitivismu,
 +
snažil se o modernější formulace jeho postojů, zejména
 +
o překonání tendencí k naturalistickému scientismu.
 +
Filozofii chápal jako vědu o vědě, přičemž mezi vědy zahrnoval
 +
i náboženství. Psal o filozofických otázkách práva, sociální
 +
problematice, zabýval se osobou T. G. Masaryka, zejména
 +
jeho vztahem k A. Comteovi (''Masaryk a Comte'', 1925)
 +
a A. Smetany. Vystupoval však proti filozofickým názorům
 +
K. Čapka a jeho obhajoby antihrdinů, polemizoval i se sociologem
 +
Z. Ulrichem a jeho tezemi o nivelizaci české společnosti.
 +
Demografii, v níž je dnes nejznámější, začal soustavně
 +
pěstovat až během padesátých let, i když řadu jejích
 +
metod si, ovlivněn A. Boháčem, osvojil už dříve. Z četných
 +
teoretických děl o populačním vývoji, otázce reprodukce,
 +
kvantitě a kvalitě populace, ale i o národnosti či problému
 +
romského etnika vynikla shrnující práce ''Demografie v klasifikaci společenských věd'' (1968).
 +
 
 +
'''L:''' Z. Pavlík – A. Šubrtová, F. F. Život a dílo, 1993 (s literaturou a úplnou
 +
bibliografií, s. 113–153); J. Tomeš, O správcích odkazu. F. F., in: Mám jen
 +
knihy a skripta, cenná práce životní. 70 let Masarykova ústavu, E. Broklová
 +
(ed.), 2002, s. 87–89 a rejstřík.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv NM, Praha, osobní fond.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/147628 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Jiří Martínek
  
−
== Literatura ==
 
−
  EMO 5(1969), 224; OSN/D II/1, 500; ČBS, 135; SFS 115; NM-os. poz; Pavlík-Šubrtová; F.F. Život a dílo, Pha 1993; ČFil/20, 36-37; SČF 119; Demografie 11, 1969, s. 160; Mám jen knihy 87-9;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:56- Filozof]]
 
[[Kategorie:56- Filozof]]
 
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]]
 
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]]
−
 
 
[[Kategorie:1892]]
 
[[Kategorie:1892]]
 
[[Kategorie:Humpolec]]
 
[[Kategorie:Humpolec]]
 
[[Kategorie:1969]]
 
[[Kategorie:1969]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 13. 11. 2019, 17:31

František FAJFR
Narození 18.8.1892
Místo narození Humpolec
Úmrtí 12.2.1969
Místo úmrtí Praha
Povolání 56- Filozof
19- Ekonom nebo statistik
Citace Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 49-50
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54744

FAJFR, František, * 18. 8. 1892 Humpolec, † 12. 2. 1969 Praha, demograf, statistik, filozof

Byl nejmladším ze čtyř dětí odborného učitele Karla F. a Hedviky, roz. Nemajovské. Dětství prožil v Brně, Dvoře Králové nad Labem a po otcově smrti v Praze na Malé Straně. Po maturitě na malostranském gymnáziu studoval 1911–15 na právnické (JUDr. 1916) a 1915–20 na filozofické fakultě české univerzity v Praze, kde byl žákem F. Drtiny, F. Čády a J. Pekaře. Za první světové války, v níž padl jeho bratr, nadaný publicista a historik Karel F. (1889–1915), se vyhnul nasazení na frontu a pracoval u soudu, od 1918 v místodržitelském úřadě, po vzniku republiky v Zemském správním výboru. Krátce byl přidělen k okresní politické správě v Plané u Mariánských Lázní. 1922 nastoupil do Státního úřadu statistického, s nímž pak byl celoživotně spjat. Zaměřil se zejména na finanční a družstevní statistiku. Hodně publikoval, a to nejen v tomto oboru. 1932–47 byl členem redakčního kruhu časopisu Česká mysl, do nějž přispěl nejen několika studiemi, ale i recenzemi české i zahraniční literatury. Věnoval se také teorii státu a práva. K jeho osobním přátelům patřil J. Patočka, politicky byl blízký Masarykovým realistům, později sociální demokracii. Navzdory zájmu o sovětskou literaturu i realitu však odmítal komunismus. Z katolické církve vystoupil 1918 a zůstal bez vyznání. 1928 se oženil s Marií Němečkovou, s níž měl dceru a syna.

Od 1938 byl pověřen vedením odboru pro daňovou, finanční a školskou statistiku Státního úřadu statistického. Během německé okupace se stáhl do soukromí a věnoval se Hegelově filozofii. Po skončení druhé světové války byl vzápětí pověřen vedením Státního úřadu statistického a předsedal mu až do 1961, kdy bylo jeho místo zrušeno a F. odešel do penze. V květnu 1945 vstoupil do KSČ, i když nebyl vykonavatelem politických nařízení a se sovětskými odborníky ve statistické službě často polemizoval. Zasloužil se o centralizaci československé statistiky, dokázal udržet její odbornou úroveň i v nelehkém období padesátých let. Byl autorem moderní koncepce sčítání lidu (1961), nepodařilo se mu však prosadit zřízení samostatného ústavu pro statistiku a demografii v rámci ČSAV . Podílel se i na mezinárodní spolupráci, a to jako předseda Komise evropských statistiků při OSN. 1957– 63 řídil Státní populační komisi, ustavenou jako poradní orgán československé vlády. Spoluzakládal Československou demografickou společnost při ČSAV , 1964–69 byl jejím prvním předsedou, a časopis Demografie (od 1959), v jehož čele první dva roky stál. Na konci šedesátých let se stal předsedou kuratoria pro obnovu Ústavu T. G. Masaryka. Byl oceněn Řádem 25. února (1948) a Řádem republiky (1955). Jmenování akademikem, na něhož byl 1968 navrhován, se nedožil.

Ve filozofických pracích navazoval na tradici českého pozitivismu, snažil se o modernější formulace jeho postojů, zejména o překonání tendencí k naturalistickému scientismu. Filozofii chápal jako vědu o vědě, přičemž mezi vědy zahrnoval i náboženství. Psal o filozofických otázkách práva, sociální problematice, zabýval se osobou T. G. Masaryka, zejména jeho vztahem k A. Comteovi (Masaryk a Comte, 1925) a A. Smetany. Vystupoval však proti filozofickým názorům K. Čapka a jeho obhajoby antihrdinů, polemizoval i se sociologem Z. Ulrichem a jeho tezemi o nivelizaci české společnosti. Demografii, v níž je dnes nejznámější, začal soustavně pěstovat až během padesátých let, i když řadu jejích metod si, ovlivněn A. Boháčem, osvojil už dříve. Z četných teoretických děl o populačním vývoji, otázce reprodukce, kvantitě a kvalitě populace, ale i o národnosti či problému romského etnika vynikla shrnující práce Demografie v klasifikaci společenských věd (1968).

L: Z. Pavlík – A. Šubrtová, F. F. Život a dílo, 1993 (s literaturou a úplnou bibliografií, s. 113–153); J. Tomeš, O správcích odkazu. F. F., in: Mám jen knihy a skripta, cenná práce životní. 70 let Masarykova ústavu, E. Broklová (ed.), 2002, s. 87–89 a rejstřík.

P: Archiv NM, Praha, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=FAJFR_František_18.8.1892-12.2.1969&oldid=113900“